NÁV - Trpte

80%

K domácím blackmetalistům NĀV jsem přistupoval vcelku opatrně. Debutní „Smrtci“ sice zaujali dost, „Arcizlo“ také, ale poslechově zůstali Jindřichohradečtí na periferii. Zlom přišel na koncertě. Ve Farářově sluji mě prostě smetli. Kde jinde si také člověk může (mohl?) poslechnout zvuk jak ze zkušebny.:-) Místní podmínky šly dotyčným k duhu. Ve třech dokázali vyvolat černotu s až zarážející lehkostí. Totálně syrový sound jako by kapelu posouval ještě o level výš. Zároveň mi však onoho večera přišli jak hráčsky, tak úrovní materiálu v podstatě na maximu. Před poslechem novinky „Trpte“ jsem si tudíž kladl dvě otázky: zda dokáží přenést svou koncertní fazónu také do studia a zda se dokáží někam posunout. Po opakovaných posleších jsem dospěl k názoru, že bude nejlepší, když podobné kraviny přestanu řešit. Tehdy už jsem se však začal pomalu přiklánět ke kladným odpovědím.

Koncert, nejlépe klubový, stále vřele doporučuji a nový materiál, ač zas trochu jiný, zde každopádně vynikne nejlépe. Nabízí semknutost a nový příběh v rámci stejného (na)ladění, který z něj činí další svébytnou jednotku natlakovanou zajímavým black metalem, což je možná důležitější než nějaký progres. Posluchač s „Trpte“ dostává desku, která díky kvalitě jednotlivých položek nějak začíná, nějak probíhá a nějak končí. S trochou snahy se dá velmi brzo odhalit její půvab a výraz. Co do formy jsem zaznamenal rozpětí zhruba od severské vichřice až po hudbu, kterou by vystřihli VOIVOD, kdyby se někdy mezi „Negatron“ a „Phobos“ rozhodli hrát black metal. Druhá z uvedených poloh dobře vyniká v jízdě „Vanitas“. Nechybí melodie ani sympho prvky. Nechybí ani dramatický ženský vokál. S nezaměnitelným hlasem Veroniky Zemanové (KALLE) získala již tak výborná „Vukojebina“ pořádné grády. V jejím závěru se dostavuje první nápor husí kůže. Člověk málem lituje, že se hostování omezilo jen na jedinou věc, málem.

I když se to na první poslech nemusí zdát, NĀV cílí především na pestrost písňovou. Kdyby tomu bylo jinak, nemohli by odvyprávět zmíněný příběh. Nástupem odlišného vokálu chtějí posluchače v jeden konkrétní okamžik mocně zasáhnout, v dalším ho upoutají zas něčím jiným. Jasně, žánr určuje postupy a přeci jen svazuje, ale dotyční si vědí rady. Nepracují v modu – nálada a v ní striktně pojatá tvorba, ale dávají důraz na jednotlivé písně, které se jim vyloženě povedly. Každá(!) z nich má něco. Celek zní tudíž epicky a zároveň upoutá, aniž by poskytoval prostor pro oddech. Po x posleších mám pocit, že poslouchám hit za hitem. Na firmy typu KABÁT či MANOWAR ovšem zapomeňte. „Trpte“ představuje smršť, černou a dost rychlou jízdu, během které se kapela nevyhýbá téměř ničemu, klidně udeří disonancí či trochou psychedelie, případně i proudem špíny. V „Jamais Vu“ dokonce občas zavane dech smrti. Velice(!) přesvědčivě, jak jinak. Je jasné, že pánové neznějí jako klasická blackmetalová parta. S bohatou škálou žánrových postupů, začínajících někde u starého metalu a CELTIC FROST, si však rozumí velmi dobře. Neskládají jim retro poctu, pracují s jejich magií.

Přístupu NĀV dominuje výborná hra na všech postech a přirozenost, s jakou jsou schopni využívané prvky spojovat. Žádná ze skladeb není pouhým kompilátem, žádná se neopakuje. Ivan chrlí riffy a chorobné melodické linky, Hrom svou nápaditou baskytarou ostří temných kytarových vln zakaluje, aby na nich po chvíli surfoval. Herm hraje vše, co se od něj žádá, tak nějak po svém, aniž by hudba ztrácela drive, spíš naopak. Samostatnou kapitolou jsou hlasy. Ivan s Hromem se ve svém prožitku výtečně doplňují. Jsou opravdu dobří, zazpívejte si s nimi třeba klasický, zprvu pochodový kousek „Epimetheus“ a pochopíte, jak moc.

Všichni tři jsou ve svém konání zapálení a absolutně svobodní. Přirozenost, svoboda, černota. Tři základní hodnoty, ze kterých se na „Trpte“ úspěšně staví. Nechce se mi psát něco ve stylu přišli odjinud, viděli a zvítězili. Takto bych otázku black metalu dnešních dnů stavět nechtěl. Black metal nemá a nepotřebuje spasitele, nota bene z hc scény:-); ostatně, po pár prvních posleších „Trpte“ jsem dostal bůhvíproč chuť na album „Vnitřní tma“ od stále ještě ne zcela doceněných TROLLECH a fakt si ho užil. Důležité totiž není, odkud se jedna z nejdynamičtějších metalových odnoží uchopí, ale jakým způsobem k něčemu takovému dojde. V NĀV působí výborní hudebníci, kteří se chtějí dobře bavit. Black jim poskytl podnětné zázemí a oni, přestože se baví, k němu přistupují s respektem. Výsledek tudíž, ač obnáší velmi chytlavou kolekci, vykazuje také solidní umělecký přesah. „Trpte“ tedy neklade otázky ani netrápí. Přivolává sice oblaky temnoty, ale ty jsou plné pozitivních vibrací, které zklidňují a nabízejí únik. Ono utrpení zůstává jen na papíře. Pro jednou není vůbec zle.:-)

Jen na okraj, stále čekám, že se někdo ujme důstojné, alespoň vinylové reedice debutu „Smrtci“. Už kvůli výtvarné stránce, na jejíž originalitu, jak je zřejmé i z aktuální obálky, klade kapela velký důraz.

15.11.2023	Diskuse (6)	Pekárek hackl@volny.cz