NECROPHOBIC - In The Twilight Grey

80%

K muzice vyslanců šerosvěta NECROPHOBIC jsem se dostal se značným zpožděním. Prakticky až v době předchozích dvou řadovek, které vrátily kapelu do hry po několika letech personálních rošád a tápání. Přes onen počáteční údiv a nastolené otázky, jak je možné, že jsem o takto vycizelované partě prakticky skoro třicet let nevěděl, jsem záhy shledal, že jde zřejmě o jednu z nejkompaktnějších a konstantně prvotřídních severských metalových formací historie. Holt jsem si asi myslel, že pod názvem převzatým od jedné ze skladeb nacházejících se na legendárním albu SLAYER z roku 1986, se v globálu nemůže skrývat nic až tak podstatného. NECROPHOBIC však nejsou jen vytrvalou jednotku extrémního metalu, která je zárukou výborných nápadů a přebytku energie, ale jsou i nositeli svého vlastního rukopisu, který setrvale tříbí. Vlastně si myslím, že co v polovině devadesátých let světu dali jejich krajané DISSECTION, to posléze právě NECROPHOBIC přetavili k setrvalému a po krůčcích budovanému velkému příběhu. Dnes svou vytrvalou profesionalitou vlastně všem okolo dokazují, a to včetně vyzdvihovaných polských hvězd z BEHEMOTH, jak lze stále dělat tvrdou muziku v ranku blackened death metalu bez náznaku otřepanosti a pózerství. „In The Twilight Grey“ je další vynikající sadou s jejich logem na štítě.

Po už tak výborných albech „Mark Of the Necrogram“ a „Dawn Of the Damned“ by člověk možná čekal nějaký úbytek nasazení, přechod do rozvláčnělejší fáze kariéry, nicméně Švédové jdou do vřavy znovu pěkně zostra a nepolevují. Kapele dle mého před lety velmi prospělo, že se do jejich řad vrátil frontman Anders Strokirk, chlapík, který drásavě odchrčel již jejich debut „The Nocturnal Silence“, památnou to desku metalového undergroundu z roku 1993, aby záhy vyklidil místo svému nástupci, kterým se na řadě albech z mezidobí stal Tobias Sidegard. Abych pravdu řekl, Strokirkův hlas mě vyhovuje o něco více. Dle mého právě jeho ostřejší výraz dodává skladbám NECROPHOBIC tu správnou šťávu. Kapela, po celou dobu existence režírovaná od bicích Joakimem Sternerem, jediným členem, který byl dosud u všech albových kapitol, tak v posledních letech našla perfektní rovnováhu a znamenitou skladatelskou formu. Kytarové laufy dua Sebastian Ramstedt a Johan Bergebäck vlastní nejen natlakovanou riffovou bouřlivost, ale je v nich ukryta i spousta melodiky, vyhrávek a sól. Tohle duo je opravdu zárukou vynikajícího nářezu a hybnou silou kapely.

Dle mého tak NECROPHOBIC, jako stabilní úderka německé stáje Century Media, ani v roce 2024 nic neslevili ze své vysoko nastavené laťky kvality a předkládají výtečné metalové dílo, jež je schopné překlenout propast mezi old-schoolovým feelingem a namáklou moderní zvukovou stránkou. Pokud bychom rozebírali jednotlivé položky, nakonec bychom stejně dospěli ke zjištění, že se na novince prakticky nenachází nic až tak nemístného a vše jede v úchvatně strhujícím módu. Deska je od svého začátku v podobě hymny „Grace Of the Past“ až po titulní skladbu „In the Twilight Grey“ a následné outro „Ascension (Episode Four)“ naprosto úchvatnou jízdou špičkové metalové hudby. Na poli melodického death metalu skandinávské školy prakticky jen stěží nalézáme konkurenci a přitom se NECROPHOBIC nikdy za svoji kariéru nevydali ani o krůček jinam, prozkoumávat trochu jiný hudební terén v rámci metalu. Stále se drží svého nářezu a ortodoxního pojetí žánru, takže spíše než aby do své hudby aplikovaly nové prvky, či dokonce žánrové odbočky, cizelují to stávají do stále větší dokonalosti. Během posledních dvou let jsem si opatřil všechna jejich alba v nedávno vydaných reedicích a musím uznat, že již od svého debutu z roku 1993 byli velkou kapelou.

Na novince jedna sveřepě zakousnutá šleha střídá v ďábelském tempu další a další hymnu a prostorem sviští odér síry a adrenalinu, takže skladbová dvojka „Clavis Inferni“, vystavěná na sopce hněvu a zdobnosti, pokračuje v abecedě subžánrové špičky. Po trochu zdlouhavější „As Stars Collide“ však následuje ve velkém stylu, i díky svému sloganu výrazná smršť „Stormcrow“, nebo posléze zapeklitě zpěvný chorál „Shadows Of the Brightest Night“ plný krásných kytarových figur. Řada zdejších skladeb má tak všechny předpoklady stát se dalšími tutovkami koncertních setů a zapsat se trvale do historie kapely. NECROPHOBIC zkrátka nic nepodcenili a stvořili další perfektní tvrdě metalovou jízdu, jejíž jedinou slabinou je místy trochu přepálená délka skladeb, z čehož vyplývají i ojedinělé výpadky pozornosti v průběhu bez mála hodinové časomíry.

10.04.2024	Diskuse (1)	Stray janpibal@crazydiamond.cz