Nemám žádnej problém

Ale jděte. V šestnácti jsme na ní stáli na intru frontu. Šla z ruky do ruky.
Předloni jsem na ní narazil v knize a hned si jí pořídil. Jenom proto, že jsem "vyrostl" na ní nebudu plivat. To není můj styl.

Carcass: Pozor, výraz "oslavná filipika" je tak trochu protimluv, filipika nemá za cíl někoho oslavovat, spíš naopak. Nicméně Pelc a jeho spisek je typické pubertální čtení. Když je člověku nějakých ...náct a mlátí s ním vzdor, možná se v té partě loserů nějakým způsobem najde. Ale jinak je to z literárního hlediska dost podprůměr, místy i šmíra. Takové ublížené emo-underground tlachání o tom, jak jsme všichni v prdeli a libujeme si v tom.

TLESK TLESK

A bude hůř od Placáka jsem četl na vojně, v tom mém tehdejším psychickém rozpoložení mi to chvíli i dávalo smysl, později jsem ale pochopil, že to je jen výpověď o zoufale slabých lidech, kteří tim nihilismem jen maskují svou totální prázdnotu a vyčpělost.....jsou to jen takové tragické figurky, které se vyskytují v každé době, děsivé je, že se z těch zoufalců mohou stát "celebrity" a jejich nihilismus někdo může považovat za "vzdor"........viz. causa český underground - z té kupy sraček jediný Mejla Hlavsa měl úroveň, zbytek byli nýmandi, z kterých si zase jiní nýmandi uchcávali a jiní nýmandi o nich psali oslavné filipiky, přičemž nebylo absolutně o čem psát, celé to je jen jedna velká chyba v Matrixu

Jsem na tom podobně a děkuju bohu, že jsem tam byl ještě déle než ty. Od prvního sněhu jsem každý víkend a každou volnou či sváteční minutu prožíval na sjezdových lyžích. A z hlediska času a historie to byl jedinej krátkej okamžik v dějinách, ve kterým to bylo možný prožít s takovým maximalismem a s takovým maximem času stráveného přímo na svahu s jakým jsem to prožil já:-)

Přesně. Já v tom režimu žil do čtrnácti, a z té perspektivy jsem neměl nejmenší nedostatek, čehokoliv - myslím základní potřeby jako co na sebe, co jíst, nějaký ty knížky, hračky, koníčky, fotbalovej míč :-), byli jsme vychováváni ke skromnosti a nenáročnosti (což byla dřív ctnost a dnes z toho dělaj problém), maximálně jsme se tak s vrstevníma někde poprali během hokeje na betoně s míčkem, kterýmu se dnes říká hokejbal, páč ten nás hrálo o víkendech od září do dubna na panelákovým place několik desítek, rozdělených do týmů naší fiktivní NHL :-), ale že by mě někdo terorizoval politikou to ne. S rodičema byl jima taky od začátku nastavenej vztah, že jsme se vlastně o tomhle nebavili, vlastně zpětně zjišťuju, že jsme se nebavili skoro o ničem :-), měl jsem se hlavně dobře učit a nezlobit :-), dřív to asi tak bylo, že dítě musí jenom poslouchat, tak netuším jak to bylo mezi dospěláky, ke mně nic neproniklo.

Jinak je jasný, že jsme se oba sunuli úplně opačným směrem, než Olin. Ale jak už jsem napsal, mně nevadí ta kniha, naopak je to vypovídající svědectví. Mně vadí spíš ty absurdní soudy.

Jo já to myslel z druhý strany, když ses k nomádství rozhodl tehdy, tak ti umrzla noha jen když jsi byl úplně blbej a chcípnul jsi na autobusový zastávce za vesnicí kvůli předávkování nebo zadušený zvratkama z přepití. Čili byla to otázka vnitřního rozhodnutí, nebyla to otázka nouze nebo dokonce nevyhnutelnosti.

Tak o tom, že bych se přirozeně přesunul k hudbě, knihám a sportu, namísto (jak píšeš) nomádského driftu, by mne s rozhodnutím výrazně pomohlo okolí a jeho vůle, jenž by posléze výrazně ovlivnilo mou soutěživou a vymezující se vůli - být víc než ta banda sraček, na to nepotřebuji socialismus, to by se stalo v jakékoliv době. :-)

Kniha mi nevadí, je to svědectví o svobodě VOLBY za totáče - někdo si mohl vybrat nomádský drift, souložení, a chlast a někdo hudbu, knihy a sport.. Spíš je zvláštní její hodnocení i velmi uctívanými lidmi - jeden příklad za všechny: "Je to umělecky zvládnutá výpověď o životě nepoměrně těžším, než si kdy dovedli představit všichni Kerouakové, Ginsbergové, Borroughsové a Bukowští..." S tím mám daleko větší potíž, protože dnes z toho plyne, že i absolutní legendy byly schopny oživovat prefabrikovaný nesmysl s vědomím, že jen málokdo je schopen ho opravdově prozkoumat a ověřit, či vyvrátit.