NEUROSIS - Úsvit před erupcí vulkánu 1/5

Nápad zveřejnit na našem webu pětidílný seriál, jdoucí po albech amerických existenciálních zatvrzelců NEUROSIS, se zrodil během jedné z diskusí s jedním z našich čtenářů. Protože nikdo z našeho týmu tuhle jinak velice specifickou a pro vývoj alternativní metalové hudby posledních třiceti let důležitou kapelu detailně nesleduje, pokládám za zajímavé zde tento výlet po albech NEUROSIS přenechat na někom zvenčí. Svým způsobem jde i pro mne o posun hned v několika rovinách. Tou první je samozřejmě zdejší článkové zastoupení týkající se kapely, která platí za mocný evoluční akcelerátor na poli metalové avantgardy, kapely, která položila základy celého subžánru a ovlinila stovky následovníků, za druhé - tuším, že profilem budu, nejen já, obohacen, no a za třetí - se mě jeví jako pozitivní právě prvek aktivního zapojení čtenáře do pisatelského procesu. Pro fungování těchto stránek nepovažuji za rozhodující, jestli se mě osobně určitý hudební styl líbí či nikoliv, jako spíš fakt, aby se sám autor během psaní řídil svým vlastním srdcem a dal do své práce maximum nacítěného. Když se podobné mapování bude týkat řady dalších a u nás na webu dosud nezmíněných kapel, a otevře se rovněž většímu spektru pisatelů z řad čtenářů, bude to jen dobře. Přání, aby profil své velice oblíbené kapely zpracoval vždy jeden z jejích největších fanoušků u nás, někdo kdo svůj objekt zájmu zná od A do Z, je prozatím pouhým snem, ale uvidíme, jak se věci na našich stránkách po čase vyvinou. Teď už je to jen na čtenáři, jenž zde užívá nicku shodného právě s příjmením frontmana od NEUROSIS, předávám tedy slovo Kellymu. (Stray)

Skupinu NEUROSIS založili v roce 1985 v Oaklandu v Kalifornii bývalí členové VIOLENT COERCION Scott Kelly (kytara), Dave Edwardson (basa) a Jason Roeder (bicí) jako hardcore punkovou kapelu. Inspirací jim v té době byly crustové skupiny AMEBIX a CRASS. V roce 1986 se k trojici přidal druhý kytarista Chad Salter. V této sestavě nahrávají v roce 1987 debutovou desku Pain Of Mind. V roce 1989 Chada Saltera střídá nový kytarista Steve Von Till a v roce 1990 se ke skupině ještě přidává Simon McIlroy na klávesy. Tím se dotváří personální obsazení, ve kterém NEUROSIS vydrží až do roku 1995, kdy klávesistu Simona McIlroye střídá Noah Landis. A v této nezměněné sestavě NEUROSIS pokračují až do dnešních dnů.

Prolog: Dlouhá objevitelská cesta od hardcoru až k ambientnímu post metalu.

„Jsme rodina! Strávili jsme spolu celé naše dospělé životy, prožili jsme tolik rozličných situací, tolik jsme cestovali – zejména ve starých časech. Prožili jsme věci, které většina lidí, které známe, nemohla prožít. Jezdili jsme malou dodávkou, žili mimo normy a jakékoliv konformní zkušenosti, cestovali jsme po světě. A tak mezi námi vznikla jedinečná vazba, jaká se každému nepoštěstí.“ (Steve Von Till)

Zásadním ve vývoji NEUROSIS se ukázal rok 1995, kdy po čtyřech řadových albech a deseti letech existence členové kapely ještě s dalšími hudebníky zakládají vedlejší projekt TRIBES OF NEUROT. V tomto projektu zkoumají kmenové zvuky, ambientní plochy a práci se zvukem bez pevných hranic. A díky tomu různě objevené nápady posléze využívají v hudbě NEUROSIS, ti se postupně propracovávají k hudebnímu stylu, pro který neexistuje přesně definovaný hudební pojem, ale který naprosto bezpečně poznáte. Není to metal, není to punk ani hardcore, gothic rock nebo doom metal, ani industrial nebo noise. NEUROSIS nemají žádnou kategorii – kromě své vlastní. Základ jejich hudby by se dal nazvat sludgem nebo post-metalem, na který je ale naroubováno velké množství dalších stylů. V pozdní fázi diskografie se dotknou až post rocku, ale svůj styl neustále vrství, vybrušují, doplňují a pozměňují. Co deska, to hudební posun a nový mix. A i když jsou klidní, ambientní, jsou neustále naléhaví, temní a pořád specifičtí. Každý nástroj hraje svojí hlavní a nezaměnitelnou roli a oba kytaristé jsou i vynikajícími zpěváky, kteří umějí střídat různé polohy a barvy hlasu a tím se NEUROSIS odlišují od všech ostatních skupin.

Zdá se mi, jako by NEUROSIS postupně hudbu povýšili na nátlakovou práci se zvukem a atmosférou. Střídají temné pasáže s ambientními plochami a najednou přijde brutální metalové hřmění. Jejich hudba byla zpočátku velmi nátlaková a agresivní, ale postupně se pročistila na velmi naléhavou a temnou. Jako by se chtěli hudbou dostat pod kůži posluchače až k samým kořenům civilizace. Před jejich zvukovým atakem nelze utéct, ani se před ním skrýt. Posluchač se stane součástí jejich zvukové hry a NEUROSIS ho donutí se proposlouchat až do konce. NEUROSIS nenechají posluchače vydechnout, nemají slitování. Na nic nečekají, neptají se, zda je vše OK, neberou ohledy na nic a na nikoho. V jejich dlouhých skladbách není nota navíc, a i přes svou délku (až 11 minut) se u nich posluchač nenudí. Není to hudba pro každého a není to hudba na první poslech. Není to ani hudba pro většinu, ale ten kdo je trpělivý, rád objevuje a naslouchá, bude po nějaké době královsky odměněn. Je potřeba s kapelou projít celou jejich dlouhou vývojovou cestu a sledovat pečlivě jejich hudební přerod. Jinak je nelze pochopit a mít rád.

Docela mě překvapilo, že jsem se setkal s několika lidmi, kteří mi potvrdili, že NEUROSIS celkově pochopili a ocenili až po deseti letech poslouchání, odkládání a opětovného poslouchání. U této skupiny těžko začít poslouchat nahrávky uprostřed cesty nebo dokonce od konce. NEUROSIS nejsou AC/DC nebo MOTÖRHEAD, kde dopředu víte, co s novou deskou dostanete a těšíte se na to. U NEUROSIS poslech každé další desky přináší obavy, co se vlastně bude dít. A že se toho bude dít! Pokud NEUROSIS neznáte ale chcete opravdu začít nějakou deskou, pak bych Vám doporučil „Eye Of Every Storm“  z roku 2004.

Postupem let si získávají stále větší uznání a respekt. Stále více kapel se vydávalo na podobnou cestu a NEUROSIS se pro ně stávají ikonou a vzorem. Mezi asi nejznámější skupiny patří ISIS a PELICAN. A posluchačům, kteří milují všechny tyto tři kapely se začalo říkat NEURISICAN (kombinace jmen tří kapel). A byli to ostatně NEUROSIS, kterými se nechala inspirovat SEPULTURA při objevování kořenů v domorodé hudbě.

Zastavení první:  Pain Of Mind (1987)

NEUROSIS debutovali v roce 1987 albem „Pain Of Mind“ u malého indie labelu Alchemy Records, to vyšlo až rok po jeho nahrávání. Dave Edwardson vzpomíná: „V té době jsme z něho na koncertech už skoro nic nehráli. Zdálo se nám, že nás hardcore příliš omezuje. Chtěli jsme zkoumat jiné cesty a vyzkoušet nové směry. To by měl být přece smysl hudby. Nehledě na to, že se ten vinyl přestal úplně prodávat, protože chlápek, kterej měl prodejní práva, prostě zmizel i s prachama“. Na úvod je třeba říci, že hudba na této fošně se pramálo podobá té, kterou NEUROSIS budou vytvářet v dalších letech. NEUROSIS začínali jako politicky smýšlející hardcore kapela, ovlivněná takovými veličinami jako DISCHARGE, AMEBIX, BLACK FLAG a CRASS. Jejich hudba na debutové desce je mixem D-Beatu (kapely napodobující DISCHARGE), hardcore punku západního pobřeží s občasnými thrash a doom prvky. Takový velmi výživný crossover. Otočte volume doprava – hlavně ať je to hlasité a rychlé. Zvuk desky je hodně syrový, zahulený – jako by se nahrávalo naživo někde ve sklepě nebo v garáži. Přitom každý nástroj je naprosto perfektně čistě slyšet. Na ploše osmatřiceti minut kluci nabouchali čtrnáct songů. Upozornil bych především na dvě skladby: Druhá v pořadí „Self-Taught Infection“ má jako úvod pomalý opakující se kytarový riff, který ukazuje, kam se může hudba NEUROSIS v budoucnu ubírat. Ale nakonec se song zlomí a je tu jedna z největších vypalovaček alba. Mladí muzikanti tady ze sebe dostávají svou naštvanost, frustraci a agresi do celého světa. Prostě jízda. Čtvrtá – pětiminutová skladba „Black“, která se zcela vymyká z celého alba. Krásná kytarová vyhrávka na úvod, bublající basa v pozadí a zcela civilní zpěv. Refrén je křičený a ostrý jak břitva a znovu se vracíme do klidné a smířlivé sloky. Tato píseň platí za opravdový vhled do budoucna.

Na této desce není hluché místo – písně jsou na hardcore pestré, krásně ubíhají a jsou zahrané s nesmírným zaujetím a erudicí. Posluchač se ani chvilku nenudí. Není to ale nahrávka pro každého. Kdo nezná a neposlouchá hardcore, ledasčemu nebude rozumět. A kdo začal s poslechem NEUROSIS někde v průběhu dalších let, těžko tuto desku bude mít rád. Určitě si jí ale poslechněte, jinak nikdy nedoceníte vývoj a kreativitu NEUROSIS a zbytečně se ochudíte o začátek této dlouhé dechberoucí cesty. Ale pro nás HxC fans je „Pain Of Mind“ kultovní fantastická placka. Tady to všechno začalo.

Mekkou prvních koncertů NEUROSIS se stává Alternative Music Foundation na adrese 924 Gilman Street v průmyslové části Berkeley. Jen na okraj – tento klub stál za oživením punku v devadesátých letech, kdy zde začínaly kapely GREEN DAY, OPERATION IVY, RANCID nebo THE OFFSPRING. Cílem klubu bylo umožnit koncertování pro všechny věkové kategorie hudebníků. Abychom se mohli přenést o třiatřicet let nazpět na úplný začátek cesty, přikládám dva odkazy na koncerty NEUROSIS z tohoto klubu z roku 1988 a 1989.

Závěrem ještě jedna perlička z hardcoreové scény. Všimněte si v názvu kapely tečky nad i – je psaná symbolem x, což znamenalo, že se kapela hlásí k hnutí Straight Edge (sXe). Je to název životního a sociálního hnutí, spojeného pouze se subkulturou hardcore punk. Bylo inspirováno kapelou MINOR THREAT, ve které zpěvák Ian MacKaye zpívá v roce 1981 song s názvem „Straight Edge“: Jsem člověk jako ty, ale mám lepší věci na práci, než jen tak posedávat a vymrdávat si hlavu a užívat si s živejma mrtvolama. Šňupat nosem bílou sračku a omdlívat na koncertech, Pervitin není nic, co bych fakt potřeboval. Mám čistou mysl. Jsem člověk jako ty, ale mám lepší věci na práci, než jen tak posedávat a hulit trávu, protože vím, že to bez toho přežiju. Vysmívám se požíračům prášků, vysmívám se čichačům lepidla, hlavně zůstat v kontaktu, nikdy nepotřebovat berličku... V USA se nesmělo pít alkohol do 21 let, a tak všem pod touto věkovou hranicí ostraha při vstupu do klubu napsala lihovou fixou velké X na hřbet ruky, aby barmani měli přehled. A tak si Straight Edge hnutí tento znak vzalo dobrovolně za svůj a hlásalo zdravý život bez drog, tabáku a alkoholu a vzájemnou úctu člověka k člověku. 

Zastavení druhé: The Word As Law  (1990)  

V roce 1990 několik přátel kapely NEUROSIS založilo nahrávací studio Lookout Records a NEUROSIS vydávají svojí druhou desku na této značce. Důležitou a zcela zásadní změnou v kapele před nahráváním druhého alba byla výměna na postu kytaristy. Odchází Chad Salter a na jeho místo nastupuje Steve Von Till. A hlasový dvojzápřah obou kytaristů, Scotta Kellyho a Steva Von Tilla, bude do budoucna naprosto neopakovatelným a unikátním poznávacím znamením NEUROSIS. První věcí, co posluchače po několika prvních taktech desky hned uhodí do uší, je bublající basa, které je vytažená na úroveň obou kytar. Může to na někoho působit rušivě, ale kytary zde zdaleka tolik neřežou. A NEUROSIS podřadili a šlápli na brzdu. Jako by na desce hrála úplně jiná kapela. Experimentuje se s pomalými tempy, opakujícími se motivy a vyhrávkami. Z hardcoru se přesouváme do post hardcoru a poprvé se na desce objevují i samply. Zpěv zůstává vypjatý, naléhavý a hudba tlačí na pilu jako nikdy předtím. Jakoby kapela opakujícími se postupy chtěla posluchače úplně zadupat do země. Poznávacím znakem desky je hluboký až growlingový zpěv Scotta Kellyho a jemu odpovídá agresivní hysterický hlas Steva Von Tilla. Výborně tyto dvě polohy do sebe zapadají a připomínají překřikování při rvačce („Tomorrow´s Reality“). V textech NEUROSIS stále zůstávají u politických a sociálních témat („Viníme jiné z problémů, které sami vytváříme. Bojíme se pohlédnout do svého nitra ze strachu, abychom nespatřili to, co vidíme u jiných“). Neskutečně pevný dvojzápřah basy Edwardsona a bicích Roederse drží nahrávku pohromadě jako epoxidové lepidlo.

„Pamatuju si, že v dávných letech jsme byli všem úplně ukradení, ale něco v naší hudbě muselo být odjakživa. Pro nás je ovšem nejdůležitější, že stále můžeme tvořit novou hudbu, že se můžeme vyvíjet a zlepšovat v tom, co děláme. Že jiní lidé v naší hudbě nacházejí něco pro ně důležitého, to je požehnání a velká čest. Ale naše tvorba je především otázkou velice osobního sebevyjádření, kterým musíme v našich životech znovu a znovu procházet.“ (Steve Von Till)

Tato deska je jasně přechodová, jenom ještě není úplně jasné kam. Když začnou být NEUROSIS hudebně zajímaví („Pollution“, „Common Inconsistencies“), po chvíli zase sklouznou k hardcore punkovým kořenům. Za pozornost jistě stojí poslední skladba „Blisters“. Akustická a elektrická kytara spolu vytváří atmosféru, píseň se houpe ve více a méně naléhavých polohách, basa bublá v pozadí a skladba stále graduje až se zlomí do krásného zklidnění s kytarovou vazbou a odcházejícími bicími. Myslím, že se dá říci, že „Blisters“ je shrnutí celé desky v 7 minutách s pohledem upřeným do stále se projasňující budoucnosti. Vinyl obsahoval na ploše osmatřiceti minut osm skladeb a o rok později na CD jako bonus vyšlo šest songů navíc, z čehož čtyři byly nově nahrané věci z debutu, jedna píseň byla nová a nejzajímavější položkou byl asi cover JOY DIVISION „Day Of The Lords“. Je až neuvěřitelné, že se NEUROSIS podařilo vzít si tak skvělou píseň a udělat z ní perfektní cover v úplně jiném stylu, než je originál. Cover se nese v pomalém až doommetalovém duchu a má velmi silnou atmosféru, ale úplně jinou, než mají JOY DIVISION. Tato nahrávka vystihuje NEUROSIS při přechodu od svých hardcore punkových kořenů k jejich vlastnímu unikátnímu stylu. V tomto roce také sestavu posiluje nový člen Simon McIlroy, který obsluhuje klávesy a samply, ale na desce ještě nespolupracoval. Steve Von Till v tomto období řekl, že chtěli vytvořit něco víc, ale zatím nebyli schopni uvést do života to, co slyšeli ve svých hlavách. A to něco se opravdu uskutečnilo o dva roky později, na třetí zastávce naší cesty.

22.12.2021	Diskuse (20)	Kelly