NEUROTIC MACHINERY - A Loathsome Aberration

80%

Stejně je to zvláštní, v pozitivním naladění sedat k poslechu desek, které mají podobně tíživou atmosféru jako nové album NEUROTIC MACHINERY. Dobíjím se, neutralizuji, unikám, nebo se během jeho tónů vybíjím? Zřejmě od každého trochu. Dobíjí mě čistá energie soustředěná v riffech, neutralizuje síla celku, unikám do harmonií, zatímco negativní energie mizí ve srážkách s ocelovou tvrdostí. Nebudu dál spekulovat o možných terapeutických účincích, „A Loathsome Aberration“ se prostě povedlo. Znovu se nezanedbatelně liší od svých předchůdců a znovu jde dál. Metal se zde nepřehrává, s metalem se zde pracuje, a to na úrovni, která netoleruje zmetky, chyby ani hluchá místa. Kapela dokázala přetavit ambici metalových řemeslníků v umělecké dílo.

Když jsem se před časem dověděl, že novým vydavatelem NEUROTIC MACHINERY, budou Bizarre Leprous Production, trochu se mi pozvedlo obočí. Domácí specialisté na extrémní death/grind/gore produkci? Vlastně, proč ne. Potenciálně zajímavé distribuční kanály směrem ven mají svou cenu a minulé album bylo opravdu dost kruté. Profi, a hlavně zdařilá změna visuálu navíc míří až někam k produkci vydavatelství Unique Leader. Přesto si dovoluji tvrdit, že kapela do prvoplánového extrému nešla. Skladba u nich stojí na prvním místě, byť je i tentokrát zasazená do monolitického a z počátku dost nepropustného celku. Nenarušuje ho ani krásná, doomově laděná balada „Self Suppressed“. Ta ostatně přichází v pravý čas, z předchozího mentálního masakru „Particles“ totiž mrazí. Takhle hustě hrají Češi? Hmm.

Hned první riff představuje spolehlivou záruku věcí příštích. Mám na mysli neoddiskutovatelný vliv MORBID ANGEL. Tachovští si ovšem hrají co chtějí. Jejich výraz je jiný, přesně takový, jaký symbolizuje obálka a nové logo. Nikoli mystický či pekelný, ale panicky krutý, intenzivní, bezvýchodný a také trendy. Neřešíme víru ani přežití, nýbrž enormní tlak doby a vlastní existenci. Díky nadprodukci a spravedlivější distribuci máme na takové věci najednou spoustu času – autenticky se trápit. Pocit strachu, nástrahy frustrace a nabízející se nenávist číhají za každým rohem. Své oběti nejprve týrají soubojem s jejich přirozeností, následně proměňují a pak stravují. Utýrán, proměněn, stráven. Do jaké fáze může každý z nás dojít? Ti nejlepší skončí již v rámci té první. Přesně takové asociace poslech „A Loathsome Aberration“ v mé hlavě navozuje. 

Pánové se postarali o to, aby vše sedělo do puntíku. Formálně je „A Loathsome Aberration“ možná o něco málo tvrdší než výborný předchůdce „Nocturnal Misery“. Kytary zní ostřeji, aranžmá mocněji. Obsah však znovu staví zejména na hustě strukturovaných skladbách. Jednoduše řečeno, aktuální nahrávka zní odlišně, přestože se pracovalo s osvědčenými nástroji. Dokonale se podařilo spojit moderní, core až djentový zvuk a přístup s mocnými metalovými riffy z deathu. O něco podobného se kdysi dávno ukázkově postarala GOJIRA, že? Zvuk i kompozice působí přehledněji a také se netříští. Jinak se nic podstatného nezměnilo. I na novince tedy slyšíme tvorbu s jasně definovanými kořeny, technicky vytříbenou a muzikální. Pakliže „Nocturnal“ evokuje dojem z černé pece přetékající hrubou pocitovou taveninou, v „Loathsome“ prochází vnitřní život bludištěm, ze kterého není úniku. Vlastně je:-), tedy alespoň pro ateisty. Karty jsou rozdány, přesto pořád v něco doufáte; ve zmíněné „Self Suppressed“ vám dokonce krásně zazpívá účastný hlas hostující Johanky Kropáčové. Ve výsledku jde ovšem jen o oddálení nevyhnutelného, tudíž jen o další podobu trápení a bolesti.

V modu déjà vu jsem tedy zpočátku čelil nepřístupné kolekci, která se poddávala ztuha, a opět jsem nakonec dospěl k závěru, že každá ze skladeb, ač je přirozenou součástí nedílného konceptu, má něco, čím se od ostatních liší. A také s sebou nese dost nápadů, které volají po soustředěném poslechu. Začít se musí od doprovodných kytar a končit dvěma maniakálními hlasy (Klobouček, chlapi!). Obsáhnout vše najednou je opravdu náročné a pokud se už zadaří, rozhodně nečekejte příchod pozitivních nálad. Bez ohledu na zamýšlené vyznění textové náplně (či v souladu s ní?) cítím z hudby zejména bezmoc, frustraci, osudovost a žal. Dobrý pocit může mít člověk snad jen z toho, jak skvěle muzika šlape a drtí. Na výsledku se muselo pracovat skutečně velmi tvrdě. „A Loathsome Aberration“ totiž nevyplňuje ani gram vaty, naopak, opakované poslechy dovolily nečekaně hluboký ponor do dalšího, spíše melodického dění ukrytého pod silnou vrstvou metalové oceli. Uvedený trend bude určitě ještě dlouho pokračovat. Necelých 36 minut takového poslechu proto bohatě stačí. O instrumentálních výkonech všech zúčastněných nemá cenu se bavit, jsou perfektní; také v tom, že nejdou nad jednotící autorskou vizi, která je mocná a po všech stránkách extrémní. Jméno vydavatele mi najednou začalo dávat větší smysl.

NEUROTIC MACHINERY natočili album, které se co do prostředků a po prvním poslechu může zdát pouze kvalitní a také konvenční ukázkou moderní metalové tvorby dělající čest domácí scéně. Ve skutečnosti se daleko více jedná o detailně promyšlenou, přitom však nesmírně pocitovou nahrávku, plnou prožitků, které jsou od jistého věku blízké každému z nás. Nechceme na ně myslet ani se k nim vracet, přesto si nás ve finále spolehlivě najdou. Pokud máte zájem na takovou situaci trochu potrénovat, dejte „A Loathsome Aberration“ šanci, prostor a čas. Vynikající album! Vrchol? Myslím, že jedné etapy určitě. Na shledanou v mém letošním TOP 10.:-)

19.09.2022	Diskuse (4)	Pekárek hackl@volny.cz