NEUROTIC MACHINERY - Bez potřeby žánrově kličkovat (rozhovor)

Pětice západočeských nabroušenců z NEUROTIC MACHINERY patří dlouhodobě mezi kapely reprezentující na našem území, stranou hlavního proudu, extrémní metalové žánry. Ve svém zvuku spojují vlivy několika stěžejních odvětví této stále nepřehlednější hudební subkultury. Samotní členové se postupem doby spíše brání nějakému konkrétnímu žánrovému zařazení, každopádně jde o kapelu, která si na technickém provedení své agresivní hudby dává záležet. O jejich právě vydané nové nahrávce a ještě o dalších věcech jsem si tudíž povídal s jejich kytaristou Michalem Šedivým.

Můžeš ze začátku povídání nejprve představit váš band? Kdo jej dnes tvoří? Jak dlouho vlastně existujete? Co máte zatím za sebou?

NEUROTIC MACHINERY vznikli v druhé polovině roku 2006 na troskách blackmetalových NERON. Kapelou prošlo v určité fázi poměrně dost muzikantů, ale do dnešních dnů setrval původní trojlístek. To jest já, Martin (bicí), a Ondra (řev). Aleš (kytara), který přišel "oklikou" ze zmíněných NERON, je u nás šestým rokem. Posledním jmenovaným je Honza (druhý řev), jehož služeb jsme už v minulosti krátce využívali. Post baskytaristy je neobsazen druhým rokem, a jak šel čas, došli jsme k závěru, že to do budoucna měnit nehodláme. Za sebou máme pět alb, jedno EP. Šest videoklipů. Odehráno něco málo přes třista koncertů. A nejčerstvěji druhé místo v soutěži Spark - Fresh Blood.

Stran vaší nové nahrávky „Nocturnal Misery“ jste uváděli, že jde o technický death metal, já ve vašem zvuku cítím spíše spojení metalcoru s black metalovými poryvy, můžeš tohle nějak dovysvětlit? Jasně death metal se v současné době říká i kapelám hrajícím poněkud odsejpavě a ne až tak technicky upjatě, ale skrz výborné hráčské výkony tam právě cítím tu emocionalitu a spontánnost.

To je poměrně obsáhlé téma. Někdy si říkám, jestli to škatulkování není ku škodě věci. Pořád si myslím „Dušínkovsky“, že muzika je bud‘ dobrá, nebo špatná. Chápu onu potřebu všechno někam přiřadit pro lepší orientaci v terénu, ale přijde mi to škoda. Neb člověk se díky tomu leckdy ochudí o kvalitní hudbu, interpreta, kapelu. Co si pamatuju, v období našeho prvního alba nás někde označili jako „emo – scream – black metal“, nebo „new school hardcore“. V době vydání „Opsialgie“ jsme pro změnu měli být mix THE BLACK DAHLIA MURDER a AMON AMARTH. Ty u nás slyšíš spojení metalcore s poryvy black metalu. Proč ne, může být. Každý má ty uši jinak nabroušený. Důležitý je výsledný efekt. Pokud se tedy pro lepší orientaci budeme bavit o těch škatulkách, mě si třeba metalcore nikdy nepodmanil natolik, abych z něj (byt‘ podprahově) čerpal. Čímž nechci říct, že bych tento styl odmítal, ale nemám ho zakořeněný v DNA tak, jako třeba black metal. Což se při tvorbě nového alba v určité míře projevilo. Když jsme s našim manažerem řešili tiskovou zprávu pro recenzenty, labely atd., chtěl po mě to zpropadené zařazení naší hudby. Já upřímně sám nevím. Na každý rank se dá něčím opáčit, a vyložit si jej jinak. Nicméně, jako průsečík všeho nám z toho vyšel technický death metal. Ted‘ bude tedy na každým zvlášt‘, jak se s tím popasuje.

Kde vznikala vaše nová deska, jak dlouho jste ji připravovali a kdo všechno byl u toho?

Jedním slovem, doma. Samotné skládání zabralo nějakých jedenáct měsíců. S tím, že prvních pět skladeb se poměrně vleklo, díky koncertním aktivitám. Ale jelikož jsme si dali osobní deadline, od srpna se záměrně přestalo koncertovat, a během následujících tří měsíců se tak dopsali čtyři skladby. Bylo to mírně stresující, ale nakonec mám pocit, že mi práce pod tlakem vyhovuje víc. Samotný nahrávání jsme si vzali na svá bedra. Poprvé jsme nešli nahrávat do studia ani bicí. Ty připravil Martin (bubeník) doma v počítači. Následně mi je přeposlal, a já mohl pokračovat v procesu. Přes DI Box nahrál čistý signály kytar, baskytary. Záznam zpěvů se pořizoval v naší zkušebně. Po dokončení editace jsem poslal všechny stopy Tondovi Smrčkovi Jr. do jeho studia Seabeast. A ten se postaral o mix a mastering. Tento proces nahrávání jsme započali (otestovali) u předchozího alba „Cognitive Dissonance“, a maximálně nám vyhovuje. Takže pravděpodobně nebude důvod to měnit ani v budoucnu. K bicím bych se ještě vrátil. Martin sice bicí naprogramoval z pragmatických důvodů doma, ale teď se věnuje natáčení playthrough videí, kde ukazuje a dokazuje, že je schopen to zahrát i reálně.

Skrze nespoutanost je dodáván vašim skladbám potřebný tlak, ale ten rozhodně neustupuje vytříbené hráčské vybavenosti, takže můžu mluvit o kvalitní porci extrémní hudby. Byla smyslem tvorby spíše touha po dravé tvorbě nebo jste spíše perfekcionalisty? Jakkoliv je deska instrumentálně výborně zmáklá, cítím z ní spíše potřebu náklepovosti než touhu po progresi.

Děkujeme za slova chvály. Já myslím, že to je takový kompromis obou zmíněných složek. O perfekcionismus se snažíme celou dobu. Ale přijde mi, že u posledních dvou alb jsme jej právě upřednostňovali před tou dravostí. V jistých ohledech jsou ty alba zbytečně uhlazená, přeprodukovaná. „Nocturnal Misery“ bylo od prvopočátku zamýšleno jako agresivnější, a temnější album. Tentokrát jsme netoužili zbytečně moc kličkovat, ale spíš jít rovnou k věci. Zase z druhého úhlu pohledu i tohle může být vnímáno taky jako progres.

Můžeš vaše album nějak popsat a vypíchnout vše, co se vám na albu vlastně líbí a co považujete za jeho stěžejní devízu?

Vlastně bych mohl zopakovat to, co jsem uvedl v minulé odpovědi. Stále to jsou NEUROTIC MACHINERY, jen v trochu jiném, „zlejším“ podání. Stále je dbáno na určitou úroveň techniky hry, ale není to na úkor skladeb. A v neposlední řadě je to celková atmosféra alba, které se nám podařilo docílit díky spolupráci s Tondou Smrčkou. To je gró „Nocturnal Misery“.

Jak to vlastně máte s koncerty? Předpokládám, že jste koncertní kapelou, už jenom protože mě vaše skladby připadají jako dělané pro živé produkce.

Ano, jsme především koncertní kapelou. Co se týče nových skladeb, myšlenka byla taková, že budeme na koncertech hrát komplet nové album. Od 13. března do letní sezóny bylo naplánováno nějakých dvacet koncertů. Bohužel, stalo se, co se stalo. Teď‘ už je jistý, že z tohoto plánu nezbude vůbec nic. Nyní vyčkáváme, co bude dál. Jestli zachráníme aspoň náš Husman fest, který by se měl konat v červenci. A postupně pracujeme na tom, abychom koncertně zachránili alespoň podzim.

V jaké oblasti metalového spektra hledáte své vzory? Co jsou vaše oblíbené kapely? Co vás poslední dobou inspirovalo?

S Martinem (bubeník) je to snadný, ten si jede na Spotify náhodný mix, a má vystaráno.:-) Aleš (kytarista) má v oblibě především (pokud si to dobře pamatuju) PERIPHERY, MESHUGGAH, PROTEST THE HERO, MONUMENTS. Ondra (řev) mám pocit inklinuje víc k black metalu. DODHEIMSGARD, MAYHEM jsou pro něj jasná volba. Ještě taky FALLUJAH ho baví. U Honzy (druhý řev) to není jen tak. Vím, že má rád INFECTED RAIN, nebo JINJER. Ale do jaké míry to je kvůli sličným zpěvačkám, netuším.:-) Za mě… Těch kapel je mnohem víc, ale v poslední době mě určitě oslovili RIVERS OF NIHIL, ULSECT, HUMANITY’S LAST BREATH. Musím zmínit CULT OF LUNA a OPETH, to jsou mé srdcovky. S Alešem nás pojí obdiv k již zmíněným PERIPHERY, MESHUGGAH. Stále je co objevovat.

Jaké máte plány do budoucna? Předpokládám, že ještě před krizí COVID19 jich byla spousta.

Uvidíme, zdali budeme moct uspořádat v létě náš festival. Na čemž nám poměrně záleží. Až se situace kolem Covidu uklidní, chceme rozhodně odehrát co nejvíce koncertů. Propagace „Nocturnal Misery“ je pro nás prioritou. A abychom nezaháleli i v tomto období, rozhodli jsme se pro realizaci jak bicích playthrough videí, tak i kytarových. Rozhovorů, a dalších věcí, na které během koncertování není tolik času. Určitě se neváhejte podívat na náš Youtube kanál, Instagram, Bandcamp, a v neposlední řadě Facebook stránky.

01.05.2020	Diskuse (0)	Stray janpibal@crazydiamond.cz