NEUROTIC MACHINERY - Nehodláme ustrnout na místě (rozhovor)

Jsem konzervativní člověk. Možná právě proto si dokážu užít, když se správným směrem posunují jiní. Jako by na evoluci lidstva pracovali i za mě.:-) NEUROTIC MACHINERY v daném směru potěšili obzvlášť. Jejich nová deska totiž vykazuje jednak citelný posun, jednak zřetelnou návaznost na desku předchozí. Uvedená kombinace nebývá zas tak samozřejmá. Chcete vědět víc? O funkčnosti celku, vybalancování různých prvků a pracné cestě k ideálu jsem se pobavil s kapelníkem Michalem Šedivým.

Jaký jste si na začátku dalšího tvůrčího procesu vytkli vlastně cíl? Na minulém albu tedy čas moc nezahlodal, nedostalo vás tudíž trochu pod tlak?

Abych se přiznal, ten tlak minulým albem jsem si tak trochu vytvořil sám. Aspoň tedy zpočátku. „Nocturnal Misery“ bylo pro nás víceméně „restartem“, malou rehabilitací a nastolením nového směru. Album sklidilo pochvalné ohlasy, a to mě jakožto autora hudby svým způsobem zavazovalo. Můj, potažmo náš cíl tedy byl zkomponovat důstojného následovníka, v lepším případě ho předčít. Primárně se ale pracovalo s ideou ještě víc se zaměřit na atmosféru, natlakovanost a ještě o něco více „pročistit“ songwritting.

Jak to bylo s nahráváním, uplatnil se producentský přístup, nebo se do nahrávacího procesu kromě zpěváků a hostů významněji zapojil i Martin s Alešem? Podle zdařilých bicích partů soudím, že minimálně Martin ano…

My už nějaký čas klasické nahrávací studio nenavštěvujeme. Jako vše, má to své výhody a nevýhody, ale tak či onak tento proces je pro nás nejefektivnější. Martin (bubeník) si během něj hledí své práce, a zbytek leží na mých bedrech. To znamená, veškeré kytary, basa, a v neposlední řadě záznam zpěvů, které do poslední chvíle s Ondrou a Honzou konzultujeme. Pak se do druhé fáze procesu zapojuje Tonda Smrčka, který ve svém studiu Seabeast dává celou nahrávku dohromady. Oblíká jí do zvukového kabátu, a podílí se producentsky. Z jeho hlavy vzešlo nemálo konstruktivních myšlenek, které posunuly album zase o kus dál. Za což jsem mu vděčný.

Podle mě jste se opět posunuli, a to i zvukově. Na co jste kladli důraz právě ve spojitosti se zvukovou stránkou?

Vnímáme to stejně. Jak už jsem zmiňoval v první odpovědi. Kladli jsme velký důraz na vytvoření specifické atmosféry. Šlo nám o to, aby šly všechny složky, tj. texty, cover art, hudba samotná i zvuk, ruku v ruce. Tonda Smrčka je díky bohu naladěný na stejnou notu. Vycítil, co materiál vyžaduje, a dokázal z něj tudíž vytěžit maximum.

Přestože celkově zní aktuální nahrávka dost natlakovaně, zvuk baskytary se proměňuje, bicí disponují určitou dynamikou a také činely cinkají pěkně. Ostatně, právě s dynamikou pracujete opravdu dost. I tohle jsem si uvědomil tak nějak postupně.:-) Přijde mi, že hudbu doslova a s velikou pečlivostí skládáte, posluchač jako by ji pak musel během celé té smrště zase rozkládat…:-)

Snažili jsme se neponechat nic náhodě, eliminovat hluchá místa. Aby nic nepřišlo nazmar a na druhou stranu nic zbytečně aby nepřebývalo. Někdy to je dost náročný proces. Taková „Aberration“ vznikala tři měsíce a předcházely jí tři odlišné verze, než dostala tvar, s jakým jsme byli spokojeni. A v obdobném duchu to probíhalo u všech skladeb.

Vokály jsou opravdu intenzivní a propracované. Jeden můj kámoš po prvních tónech „Abberration“ ironicky pronesl něco ve smyslu, „no jo, Vincenta musí nahradit hned dva“. Po chvíli ale už jen uznale pokyvoval. Přijde mi, že se řešil každý moment. Nakolik je pro kluky těžké podat takový výkon, musel na ně být pan producent přísný a mořil je dlouho?:-)

Ano, úvod „Abberation“ lehce „smrdí“ MORBID ANGEL, ale jde spíš o takový letmý závan atmosféry než o cokoliv cíleného. Vincent je démon, to bez debat, ale co vím, kluci mají své (mladší) vokální inspirační zdroje.:-) Na vokálech a frázování se pracovalo intenzivně měsíc před samotným nahráváním, jelikož Honza, jako autor konceptu, si dával na čas s dopsáním textů. Takže trochu nervy pracovaly. Ondru s Honzou jsem nešetřil a některé segmenty se měnily i během samotného nahrávání. Obávám se, že kdybychom neměli deadline, sedíme u vokálů ještě dnes.:-)

Od čeho by se měli posluchači při poslechu novinky odrazit a co by jim nemělo uniknout?

Já nejsem dobrý „našeptávač“ a motivátor.:-) To album funguje dobře jako celek. Takže je to spíš o tom dát té desce čas a víc poslechů. Pak může být posluchač odměněn a doufám i mile překvapen.:-)

Původně jsem si myslel, že onu modernější core-djent složku vsouváte do death metalu, ale na novém albu se mi zdá uvedený postup obrácený. Jaký názor na to mají interní zdroje?:-) Jde o téma, které v rámci kapely nějak přetřásáte?

Vždy debatujeme o tom, kam chceme směřovat a jak by naše další album mělo znít. Cesta nastolená předchozím albem nám plně vyhovuje, takže bylo víc než jasné a logické, že se po ní vydáme znovu. Ale s tím, že se posuneme o kus dál a zapracujeme víc na detailech a již zmiňované atmosféře. I když to ne vždy bylo patrné, death metal u nás vždy byl stavebním kamenem. K němu jsme porůznu nabalovali další styly. Co se týče té core-djent složky, byl bych trochu zdrženlivý. Ano, můžou se sem tam náznaky objevovat, ale spíš jen podprahově, než abychom na tom stavěli naší tvorbu. Asi umíme jako kapela dobře „klamat tělem“.:-)

Tvrdosti každopádně nyní konkuruje mocnost a také epičnost. Podobnou cestou se aktuálně vydali i MESHUGGAH, zatímco SEPTIC FLESH na to šli zas obráceně. Bude pro vás ona epičnost „v tvrdosti“, vtělená mj. do obálky a loga podnětná i v budoucnu? Jinak řečeno, objevili jste svou ideální polohu?

Jsem všeobecně dost sebekritický. Na každém z předchozích alb mi něco vadilo, a nemusí jít primárně o samotnou hudbu. Ale vždy se našel nějaký aspekt, který to v mých očích srážel. U „A Loathsome Aberration“ můžu říct, že jde ve všech směrech o povedené a dotažené album. Takže takhle vzato, ano, myslím, že jsme našli svou ideální polohu. To ale neznamená, že hodláme ustrnout na místě a zacyklit se.

Jako byste byli rozkročení mezi konzervativnější a modernější scénou. V době přípravy tohoto rozhovoru máte za sebou Žižkův vraždicí palcát; následně míříte na djentový dýchánek do Prahy. Vnímáte nějaký rozdíl i v přístupu publika, a pokud ano, v čem? Jak na vaši hudbu reagují fanoušci old schoolu?

Ano, živě si pamatuji, jak jsme v období „Causality Principle“ a „Cognitive Dissonance“ byli pro konzervativnější posluchače příliš měkcí, neuchopitelní a naopak.:-) Je to logické. Fanoušci old schoolu mají rádi své jistoty, což my jim v dané době dát nemohli a celkově se na nás dost blbě pařilo.:-) No, a na modernisty jsme byli pořád dost málo moderní. Prostě zapeklitá situace.:-) Nicméně, teď můžu směle říct, že obě skupiny naši hudbu všeobecně přijímají kladně a kvitují naší stylovou změnu kurzu.

Co změna vydavatele. Proč už ne MetalGate a proč právě Bizarre Leprous? Co si od nich slibujete? Jste sice hodně ostrá tužka v jejich penálu:-), nicméně i pro ně se jedná o určité novum…

Abych to uvedl na pravou míru, MetalGate nás nikdy nevydávali. Máme pouze v jejich distru naše alba. Před vydáním „A Loathsome Aberration“ jsme jednali s několika menšími labely a přístup, jakož i podmínky Bizzare Leprous nám byly nejsympatičtější. Nám šlo primárně o to, aby se naše hudba dostala do nových teritorií, což zde bude zajištěno. Takže za nás spokojenost.

Asi nejsem první, ale mohl bys i našim čtenářům objasnit onu koncepční stránku vašeho alba? Lze hovořit o příběhu a ústředním hrdinovi, nebo jen adresné, neutuchající a dynamicky se vyvíjející pocitové bouři?

Celý koncept si vzal na starost Honza, který si s touto myšlenkou pohrával už delší dobu. Takže by bylo lepší, kdyby se k tomu detailně vyjádřil on. Každopádně lze hovořit o příběhu s ústředním hrdinou.:-)

Když teď znovu poslouchám propracovanou, latentně hitovou a zároveň velmi tvrdou skladbu „Particles“ a další, znovu si říkám, že se vám podařilo složit řadů extrémních hitů. Jak docilujete rovnováhy mezi nápaditostí, písničkovostí a tvrdostí, resp. snažíte se vůbec o něco takového? Kladete si v uvedených sférách nějaká omezení?

Děkuju, těší mě, že to takto vnímáš. Všechno se odvíjí od naší „překombinované“ minulosti v podobě dvou výše zmíněných alb. Co se týče jakéhokoliv omezení, to se u nás nikdy extrémně nedodržovalo, spíš naopak. Nicméně, postupem času jsem se dostal do bodu, kdy se mi nechtělo znovu skládat překombinované skladby s přehršlí motivů a zvratů. Spíš jsem se chtěl zaměřit na vybalancování tebou zmíněných třech aspektů. Tedy aby skladba byla snáz zapamatovatelná, přitom zůstala tvrdá a mě jako muzikanta s různými finesy bavila hrát. Občas to šlo hůř, někdy zase snáz. Výsledek je znám.

Skladby působí opravdu dotaženě, jen nevím, zda se nemilosrdně řezalo, nebo se vše dokázalo do mrtě využít? Skoro bych sázel na to druhé :-), prostě takové puzzle ….

Řezalo se o sto šest. Spousta motivů a sekvencí se nekompromisně vyhodila. Některé vybrané části se měnily i během nahrávacího procesu. Do poslední chvíle se hledala ta nejlepší možná varianta. Tím pádem tedy v šuplíku nezůstalo vůbec nic.:-) (Aha, takže kombinace obojího:-), resp. ty puzzle se musely nejdříve dokonale vysoustružit, pozn. Pek.)

Zachovali jste věrnost saxofonu, jaká je vlastně jeho role? Asi nejde jen o to ukázat, že se nebojíte, resp. jdete s dobou… Mimochodem ty party mi v mixu přišly velmi dobře začleněné a co do motivů zdařilé, prostě jsem při nástupu sága ani nemrkl. Předpokládám, že Tomáš dostal místo a pak volnou ruku…

My už s „jinými“ nástroji a samply pracujeme od dob „Causality Principle“, je to nedílnou součástí naší tvorby. Vždy jde jen o to zasadit je správně do kontextu, neděláme to prvoplánově na efekt. Tomáše jsme poznali před čtyřmi roky. Je to učitel na ZUŠce, free jazzman, který s metalem nikdy nepřišel do kontaktu. První spolupráce na „Nocturnal Misery“ dopadla na výtečnou, takže nic nebránilo tomu ji zopakovat. Tomáš dostal dvě vytipovaná místa s představou, co by se zde mělo „odehrávat“. Pak už se rovnou nahrávalo. Díky tomu, že je free jazzman každým coulem, tak v podstatě nenatočí jednu věc dvakrát stejně, identicky. Takže se zaznamenalo několik verzí, motivů v dané časti, a pak se opět různě laborovalo, měnilo a zkoušelo, co bude nejlíp fungovat.

V recenzi jsem opomněl zmínit, že melodickými prvky často čerpáte z blacku, hlavně z toho mladšího, např. AGALLOCH (např. v „Transcendental“, „Delusion“). Pracujete nimi cíleněji, nebo jste ještě navíc latentní blackmetalisté a jde to tak nějak přirozeně?:-)

Přiznám se, že jsem z black metalový scény dávno vypadl, byť jsem na ní víceméně vyrůstal.:-) Takže kapely typu AGALLOCH jdou zcela mimo mě. Spíše souzním s pozdními EMPEROR, SATYRICON v období „Rebel Extravaganza“, IHSAHN nebo THORNS. Myslím, že odtud vítr fouká daleko syrověji.:-)

Z konceptu se alespoň při prvotním náhledu vymyká jedna skladba. Samozřejmě mám na mysli doomově laděnou „Self Suppressed“. Mohl bys uvést k nějaké podrobnosti k jejímu vzniku (jak jste přišli k Johance a tak:-))? Byla daná skladba jen ideálně využita, nebo jste takovou věc pro účely konceptu potřebovali, a tudíž i připravili?

Chápu. Obecně nejsme příznivci monotematických věcí, proto řešíme i dramaturgii alba, potažmo tempa jednotlivých skladeb. Vlastně, když to tak vezmu, na každém albu máme minimálně jednu skladbu v pomalejším tempu.:-) A v případě „A Loathsome Aberration“ jsme ho chtěli využít o to víc. Clean vocal (byť mužský) měl být už na předchozím albu v „Beneath The Sun“, tam to ale nakonec bohužel nedopadlo. No a po dokončení dema k „Self“ bylo jasné, že tentokrát už to vyjde. S Johankou se známe už nějakou dobu, tudíž jsem věděl, že ona je ta pravá, že to zvládne. I ona dostala prostor. Vokální linku si tedy vymyslela sama, což pomohlo k lepšímu výsledku; než aby zpívala něco krkolomného, předem vymyšleného. Společně jsme už pak ladili jen detaily v aranžích.

Nemáte chuť si v budoucnu střihnout nějaký podobný či jiný, klidnější „vedlejšák“ plný zpěvných vokálních linek? V podobné kvalitě bych snesl klidně celou desku…

Jeden takový klidnější „vedlejšák“ s Johankou a Martinem už máme.:-) Bohužel není metalový, takže tím tě moc nepotěším. Nicméně, jakožto velký fanoušek CULT OF LUNA a THE OCEAN mám v hlavě malou vizi… Někdy ve vzdálené budoucnosti natočit sludge/post metal album. A tam bych si dokázal takovou spolupráci ve větší míře představit. Tak uvidíme…

Ještě bych se chtěl trochu vrátit v čase. Vaši starší tvorbu moc neznám? Pokud bych si chtěl poslechnout jen jedno ze starších alb, které album z prvních čtyř bys mi doporučil a proč?

Jednoznačně ti doporučím naše EP „Exi(s)t“. I po letech mě baví, jsou tam dobré nápady, byli jsme už sehraný, „mazalo to“. Jsou tam náznaky prvků, které se dají identifikovat v naší hudbě i dnes. Bohužel, pak přišlo kapelní období temna…

Po vydání „A Loathsome Aberration“ jsem zaregistroval nějaké personální změny. Už jste opět v šesti? Řekl bych, že hledáte (jste hledali) hlavně někoho s motivací být nejlepší.:-) Co ještě preferujete?

Musím tě opravit, momentálně jsme opět v pěti.:-) Před dvěma měsíci jsme rozvázali spolupráci s Alešem (kytara). Post baskytary byl neobsazen několik let, což už ale neplatí. Před třemi týdny se k nám připojil talentovaný Kristián, takže můžeme opět fungovat jako kapela (hlavně koncertně). Kytaristu však do svých řad přijmeme i tak. Takže pokud má někdo pro strach uděláno, nechť se nám zahlásí.:-)

Snažil jsem se, ale na něco jsem určitě zapomněl, prosím, doplň mě.

Já myslím, že to bylo vyčerpávající a snažil ses maximálně.:-) Díky za fajn otázky a prostor na vašem webu. Vážíme si toho. Ať se ti daří a CrazyDiamond jakbysmet!

16.10.2022	Diskuse (6)	Pekárek hackl@volny.cz