NEVERMORE - The Obsidian Conspiracy

90%

Jedna z nejvýživnějších metalových formací přelomu milénia přišla v roce 2010 se svým posledním, v pořadí již sedmým albovým zářezem. Pokud se o nich kdysi mluvilo jako o thrashmetalových QUEENSRŸCHE, pak především tahle deska, spolu s fenomenálním „Dead Heart In A Dead World“, tento přívlastek naplňuje nejvíce. Oproti starší tvorbě bylo totiž na labutí písni seattleských zřejmé zejména částečné zklidnění. Songy již nebyly poháněny masakrální palbou Van Williamse a co se týče hutných kytarových figur, ty zde rovněž doznaly určitého stažení. Převládaly čitelnější skladby se zaměřením pozornosti na bolestný hlas Warrela Danea. Dle mého to pozdním NEVERMORE opravdu slušelo a tak mne úbytek někdejší nařvanosti jejich riffového pojetí nikterak nescházel. Předchůdce „This Godless Endeavor“ (2005), to byla opravdová riffová smršť, jaká by bez větších problémů smetla i nejedno smrtonosné těleso, vše se tam však ve vírech temnoty slévalo do neproniknutelného monolitu. „The Obsidian Conspiracy“ je blíže klasice a platí spíše za dospělé heavymetalové album, kde se najdou i chytlavé skladby, pravda, s typicky tesknou atmosférou.

Skvělý kytarista Jeff Loomis znovu úřadoval, jakkoliv byl trochu odsunut z popředí a jeho kytarový vklad doznal v riffech zřejmého zpřehlednění nebo chcete-li modernizace (možná za to mohl Peter Wichers ze SOILWORK coby hlavní producentský dozor nad materiálem). Nebylo to však vůbec na škodu, protože sóla a vyhrávky byly posunuty do popředí a spolu s výraznějšími refrény vlastně udávaly charakter většiny skladeb. Úvodní šleha „The Termination Proclamation“ ještě řádně zaburácela, aby následné „Your Poison Throne“ a „Moonrise (Through Mirrors Of Death)“ opanovaly hymnické pojetí, nám dobře známé z doby skladeb „Enemies Of Reality“ a „I, Voyager“, což byly až do dneška zřejmě jedny z posledních ukázek (pravda, ještě „Born“) takového způsobu prezentace. Potvrzením je i „Emptiness Unobstructed“ s nápadným refrénem, což byla hitovka výrazná jako pohoří Atlas na okraji severoafrické pouště. Warrel Dane zde střídal své typické ponuré pasáže s mohutným nápěvem a stavěl neochvějně chrámy žalu a bolesti. V nádherné „The Blue Marble And The New Soul“, zkrášlené klavírním partem, se znovu naplno ukazují dávné stíny slovutných krajanů z QUEENSRŸCHE. Kapela předkládá emoční hody a v baladickém pojetí dominuje. Další vrchol přichází hned v následující „Without Morals“ a fascinace pokračuje až do konce alba. NEVERMORE totiž těsně před svým rozpadem (a po pěti letech mlčení) nahráli opravdu vynikající metalové album, které co se týče tvrdosti a neproniknutelnosti přeci jen trochu zaostávalo za předchůdci, avšak tento svůj „handicap“ plně vynahrazovalo melodiemi, atmosférou a nejrůznějšími klasickými vyhrávkami. Žádná ztráta formy, byť příznivci Jeffa Loomise asi trochu zubama zaskřípali, ale dokonalé rozloučení v heavymetalovějším podání.

24.12.2016	Diskuse (7)	Stray janpibal@crazydiamond.cz