Boomer Space

NIGHTWISH - Yesterwynde

NIGHTWISH byli/jsou jednou z mých nejoblíbenějších kapel. Skvělí hudebníci, výrazné a chytlavé skladby, vynikající zpěvačka, progresivnost a snaha nedělat jen hudbu sloka/refrén/sloka. Žádnou z jejich desek bych ale neoznačil za dokonalou, sice mnoho skvělých songů, ale vždy tu víc tu méně nějaké vaty. Nejméně celulózy vidím ve dvou deskách zrcadlících to nejlepší z počátečního i současného období kapely, konkrétně „Oceanborn“ (1998) a „Endless Forms Most Beautiful“ (2015). Oceanborn za mikrofonem s Tarjou Turunen, důrazem na riffující metal a jednou hitovkou za druhou, Endless Forms opět s chytlavými písněmi a také velkým konceptem o krásách života a jeho nespočetných variantách korunovaných vynikajícím čtyřiadvacetiminutovým finále „Greatest Show on Earth“.


A teď Finové začínají další období své kariéry. Zlomy u nich pravidelně přicházely odchodem děvčat za mikrofonem, teď je to jiné. První a nejkontroverznější změna přišla s odchodem Tarji (2004), zatímco výměna Anette Olzon (2012) byla přijata spíš s úlevou. Současná frotwoman Floor Jansen teď sice zůstává, ale okolo skupiny se v poslední době dějí zvláštní věci. Před dvěma lety zmizel druhý hlas kapely a basista Marco Hietala. Výrazná osobnost a v nedávné éře také jediný další skladatel, který možná jako jediný dokázal tvůrčím způsobem držet krok (nebo oponovat) stále větším a ambicióznějším vizím hlavního tahouna, klávesisty Tuomase Holopainena. Hietala opustil loď během covidu po vydání předposledního alba „Human: Nature“ (2020), které nejenže jako první vůbec neobsahovalo žádnou Hietalovou kompozici, ale také jako vůbec historicky první neneslo vedle Holopainena autorský rukopis ani nikoho dalšího z kapely. Hietala uvedl coby důvod odchodu dlouholeté deprese a celkové vyčerpání. Problémem ale zjevně nebyla dlouhá turné jako u předchozího odrodilce, bubeníka Jukky Nevalainena, který trpěl nespavostí. Dnes už Hietala brázdí opět světová pódia, a to s nikým jiným než s bývalou kolegyní Tarjou. A teď přichází nová deska, ale ještě před tím, než se dostala do obchodů, NIGHTWISH oznámili, že k ní nebudou dělat žádné turné a že si dávají až do odvolání pauzu. 


„Uvědomili jsme si, že nám hrozí vyhoření z toho, že děláme příliš mnoho... Nemá to žádné časové omezení. Nemáme vůbec žádné plány, kdy budeme znovu vystupovat naživo," řekl teď v září v rozhovoru pro magazín Rock Hard Greece multiinstrumentalista Troy Donockley. „V tuhle chvíli se jen snažíme… znovu získat naši rovnováhu… bylo hodně osobních problémů – ale musím zdůraznit, že si vzájemnou společnost užíváme a stýkáme se, i když nepracujeme… Není to konečné, je to jen prodloužená dovolená. Ale dovedu si představit nějaká živá vystoupení pravděpodobně v roce 2027, což jsou třicáté narozeniny kapely. Dokážu si představit, že něco uděláme živě, abychom to oslavili. Něco bychom mohli udělat…“ Ne každý to ale vidí stejně. „Ne, ne, ne. Úplně naopak. Rád bych, abychom to (novou desku) hráli živě. Ale doufejme, že ten čas přijde, až dobijeme baterky. Je samozřejmě hezké být doma s dětmi, ženou a psy, ale vždycky jsem byl samozřejmě hráč, takže rád hraju lidem,“ řekl v lednu pro finský web Tuonela bubeník Kai Hahto, který ve stejné době v jiném rozhovoru prohlásil, že NIGHTWISH nebudou vystupovat asi dva nebo tři roky.  Ok, takže Kai v lednu říká, že nebudou vystupovat dva nebo tři roky a Troy teď, že možná v roce 2027 udělají nějaké show, aby oslavili 30 let kapely. Možná… Nějak to k sobě nesedí. Samozřejmě nejdůležitější je, jak se k tomu postaví kapelník Holopainen a také zpěvačka Floor. Ale celkově to vypadá, že je cosi shnilého v království finském a že se v NIGHTWISH nahromadila nějaká negativní energie. Uvidíme, jak to do budoucna s jednou z největších evropských metalových kapel současnosti vůbec bude. 




Do toho tedy přichází nové album „Yesterwynde“. Jaké je? Pokud si můžeme ještě jednou vypůjčit slova bubeníka Kai Hahta. „Aspoň to nebude stejné jako Human II: Nature… Pravděpodobně se na novém albu vrátíme k více těžkým, k těžším věcem, ale také je tu spousta nového větru, abych tak řekl. Takže, samozřejmě, pořád je to NIGHTWISH, ale samozřejmě jsme na tohle nové desáté album znovu přitáhli velký symfonický orchestr. Bude to vzrušující. A taky docela náročná hudba na hraní." Hahto je zároveň členem WINTERSUN a kdysi hrál se SWALLOW THE SUN, takže ví něco o tom, co je tvrdá muzika. Kdo tak po tomhle prohlášení (jako já) čekal nějaký větší návrat k metalu, tak musí být trochu zklamán. Nic takového se nekoná a „Yesterwynde“ pokračuje tam, kde skončila předchozí „Human:Nature“. Samotné slovo je novotvar vymyšlený Donockleyem. Je to jakýsi pocit uvědomění si času a toho, co jeho plynutí obnáší a jaké je v něm naše místo. Stejně jako na předchozích dvou deskách se tohle uvědomění času a jeho pomíjivosti a zároveň věčnosti potkává s biologií a evolucí jako zázrakem života. „Jsme tu kvůli milionům lásek,“ zpívá Floor v prvním singlu „Perfume of the Timeless“ a je tím myšleno, že každý z nás je tu vlastně náhodou a výsledkem nepřerušeného řetězce množení, které se táhne stovky milionů let. „Yesterwynde“ má být třetí a finální kapitolou této evoluční poezie, která je mi jako amatérskému paleontologovi blízká, ale v textuálním podání NIGHTWISH i tak poněkud těžká na rozluštění. Texty jsou – jak je u Holopainena zvykem – kryptické, složité a využívají neobvyklá slova. Tvoří spíš lyrické malířské črty, než nějaké konkrétní příběhy. 


To nejtvrdší dostaneme hned na začátku, kdy do nás po krátkém úvodu kapela nasype energickou devítiminutovku „An Ocean of Strange Islands“, ve které na nás Floor chrlí záplavu slov s námořní tématikou. „Ostrované, vesničané, univerzální námořníci. Volá mě, vede mě, monstra hluboko od námi, hurikány na plavbě, šílející korouhve.“ Kompozičně i hudebně jeden z vrcholů alba. Následující „Antikythera Mechanism“ o starověkém astronomickém zařízení pokračuje v tvrdším formátu, i když s menší naléhavostí i nápaditostí. Následují další dva singly: „The Day Of…“, kde hlavní roli vedle houpavého rytmu hraje dětský sbor, a osmiminutová „Perfume of the Timeless“ s výrazným chytlavým refrénem. 


I hudebně je současné album pokračováním cesty nastolené těmi předešlými. Velmi hutný mix, ve kterém je nejen využíváno všech možných Donockleyem ovládaných nástrojů (flétny, dudy, buzuki, aerophone), ale kde je plnohodnotným členem skupiny i orchestr a sbory. Dopředu se derou i klávesy a kytara je naopak spíš upozaděna a kytarové riffy (pokud jsou) nevedou písně, ale jen doplňují ostatní části mixu. Jde opět o album, které má počátek, vývoj a konec, není to jen soubor náhodně poskládaných písní. Jde o surreálný román, ne soubor povídek. První polovina desky končí jemnou akustickou „Sway“ a je celkově silnější než druhá, kde jsou ale také minimálně dva klenoty: Opět něžně akustická „Hiraeth“ s keltským finále a závěrečná pomalá nádherná klavírní balada „Lanterlight“ se střední pasáží inspirovanou klasickými postupy, kde Floor ukazuje, že pro fenomenální pěvecký výkon nepotřebujete hlasovou ekvilibristiku, ale stačí výraz, emoce a síla myšlenky vyjádřená hlasem. Obě připomenou další Holopainenův projekt AURI a jde možná o ty vůbec nejsilnější momenty desky.  


„Yesterwynde“ asi není nejlepší věcí NIGHTWISH, ale je to dost dobrá deska, která se mi líbí víc a víc s každým dalším poslechem a je možné, že za pár týdnů by i hodnocení bylo o 10 procent vyšší. Každopádně mi přijde výraznější než předchozí „Human:Nature“. Škoda, že ji neuslyšíme živě.


18.10.2024Diskuse (4)Gazďa

 

Gazďa
08.11.2024 23:24

Honza Š: mám obecně asi stejný pocit - že Tuomas trochu propadl své velikosti. Není to už úplně můj šálek kafe (a ten mix je teda občas monstrózní), ale snažím se k tomu přistupovat s otevřenou myslí a zatím se mi to vyplatilo. Ale vracím se v tuhle chvíli jen ke dvěma třem věcem. Sedmndesát je za mě trochu horší dvojka a to mi dál odpovídá. Není tam nic špatně, ale jen pár věcí úplně dobře :)

 

Honza Š
18.10.2024 23:23

Pro mě je to zatím bohužel neposlouchatelná nuda. Dal jsem tomu šanci, ale fakt se mi to vůbec nelíbí, je to šíleně přearanžovaný, a přitom se tam nic moc krom toho neděje. Ale když se nuda rozepíše pro ocherstr, je to furt nuda, jen ji hraje hodně nástrojů. Podle mě je problém, že Tuomas nabyl přesvědčení, že je geniální skladatel, rezignoval na nějaké písně a skládá "velké umění". Možná se pletu a je potřeba to slyšet 20x, nebo to prostě nechápu, ale za mě je to úplně jalový. Ale když je tak pozitivní recenze, ještě to zkusím :)

 

orre
18.10.2024 19:19

Jak to bude do budoucna? Jednoduše, comeback Once sestavy! Mažná jediná možnost, jak zvednout současný upadající zájem posluchačů.

 

Pekárek
18.10.2024 16:49

Docela mě to zajímá, neb minulé album se mi líbilo, tak jsem zvědav. Podle recky soudím, že tam je nějakej vývoj.

 

 

 

 

TOPlist

 



Jakékoliv využití obsahu a kopírování článků je bez souhlasu autorů zakázáno. Copyright © CrazyDiamond.cz 2024 designed by Stray. RSS, RSS - Diskuse