NINE INCH NAILS - Hesitation Marks

50%

Když před šesti lety Trent Reznor světu sdělil, že svou novou hudbu už nebude distribuovat v podobě fyzických nosičů prostřednictvím hudebního vydavatelství, ale výhradně v datové podobě přes internet, musím se přiznat, že mne tenkrát opravdu nenadchnul. Osobně jsem tyto moderní vymoženosti nikdy nepřijal za své, takže by mne s podobným sdělením nasral snad každý muzikant, na jehož novou hudbu se těším. Tehdy byla poslední deskou NINE INCH NAILS velmi podařená „Year Zero“, kterou si kapela trochu napravila reputaci po nepříliš přesvědčivé fošně „With Teeth“. Navíc v roce 2008 Reznorovci odehráli fantastický koncert v hokejové hale pražského Edenu, který platil za velmi vyčerpávající průřez zhruba vším nejdůležitějším, co do té doby jméno NINE INCH NAILS reprezentovalo. No řekněte, kdo by nebral v strhujícím tempu vyšlehnutých čtyřiadvacet položek od jednoho z největších inovátorů rockové hudby devadesátých let? Ještě dnes když si na onen památný večer vzpomenu, cítím potěšení z toho, čeho jsme byli tenkrát v Praze svědky. Od té doby jsme se sice dočkali několika nahrávek ve slibované datové podobě, které se samozřejmě, ani co se týče nápadů, nedaly kvalitativně srovnat s předcházejícími díly NINE INCH NAILS.

Až letos je znovu v tomto směru všechno zpět na svých místech a „Hesitation Marks“ je první deskou kapely od časů „Year Zero“, která je vydaná znovu pěkně postaru na CD nosičích. Ovšem musím rychle rovněž poznamenat, že tím součet jejích hlavních kladů vlastně i končí. O čem se do teď pouze šuškalo, dostalo s comebackem konkrétní obrysy. Recyklace dnes již hodně omšelých a nepřekvapivých partů z minulosti, se na této loňské albové novince potvrdila v plném rozsahu. Pokud pominu nulový novátorský prvek, který vlastně Reznora provází už drahnou dobu, největším zklamáním pro mne je hlavně skutečnost, že  zde NINE INCH NAILS hodně upozadili svoji někdejší dravost a hlasitost. Vlastně mne dnes už ani moc nepřijdou jako rockový band, jakoby se vydali znovu hledat nějaké pradávné kořeny industrialu až kamsi do hloubi osmdesátých let. Mám pocit, že současné nahrávací technologie umožňují snadné zhotovení podobných nahrávek prakticky na koleně, a sice za přispění počítačových programů.Právě „Hesitation Marks“ na mne dělá dojem nahrávky, jakou by zhotovil kde kdo. Pořádně ostrou nebo zbustřenou kytaru aby zde jeden pohledal. Chybí mi živost i živelnost starých časů. Některé skladby jen tak potměšile ševelí, jiné pouze nudí, většina prostě jen nepřekvapí ničím zajímavým a plní funkci další položky v diskografii bývalého inovátora Reznora.

Už první dvě skladby „Copy Of A“ a „Came Back Haunted“ nastolí s jejich dietními elektro podklady a tanečním rytmem obrázek stavu současných věcí a kapele se z celé té bažiny umělohmotnosti a nepřirozené sterility nepodaří vybřednout ani prostřednictvím vcelku zdařilých skladeb jaké následují. Mám na mysli třeba atmosférickou „Find My Way“ nebo nad rámec současnosti živočišnou „Disappointed“, jenž zde platí za jeden z vrcholů. Naopak při takové „Satellite“, postavené čistě na všemožných umělých zvucích, vysloveně trnu hrůzou. Kde sakra jsou ti dávní divocí NINE INCH NAILS? Tahle směšně ufňukaná kapela, že údajně někdy vydala „The Downward Spiral“? Tomu se snad ani věřit nedá. Reznor mi dnes přijde jakoby si přál hudebně hodně kámošit s někým jako RADIOHEAD, což se mi vlastně, při mé antipatii k chladným, neohnivým, nevlídným produkcím (zde Reznorovi opět asistují dva prověření fachmani Atticus Ross a Alan Moulder), vůbec nelíbí. Je to poznat zejména na upozadění kytar na úkor kompů, stejně jako na celkové chladné stylizaci skladeb, mající zde v některých případech podobu spíše experimentální než písňovou. Jsou zde samozřejmě světlá (živější) místa jako balada „I Would For You“, ale není jich mnoho. Pro mne je tohle prostě jenom další počítačová recyklace hudby někdejších kraleviců industrialu. Otázka tedy zní - dočkáme se od NINE INCH NAILS ještě někdy něčeho nového, co bude zasluhovat pozornost? Kapele se však stále ještě daří a v současnosti vyráží na americké turné po boku SOUNDGARDEN. V létě se jí pak samostatně dočkáme po letech v Praze.

18.03.2014	Diskuse (1)	Stray janpibal@crazydiamond.cz