OBJECT - Starving Paradise

70%

Hned na začátek letí ke klukům z kapely OBJECT omluva, protože jejich promáč k nám měl hodně dlouhou cestu, kterou na závěr ještě klasicky protáhla Česká pošta. Nebudu se pouštět do detailů, každopádně s určitým zpožděním se mi konečně dostává do ruky nové album OBJECT(u) s titulem „Starving Paradise“. A jsem za něj rád, stejně jako za každou kvalitní českou muziku. Zázemí skupiny je v západní části Krušných hor, konkrétně v menším městě Kraslice. Předpokládám, že mnoha hudebníkům je název obce přinejmenším povědomý, s bicími vyrobené v tamní firmě Amati začínal nejeden slavný bubeník. To už je ale dávná vzpomínka, byť po mnoha letech problémů se snad společnost Amati zkonsolidovala a opět navázala na dávnou tradici výroby hudebních nástrojů. Historie tohoto kraje je ovšem poznamenaná i bezpočtem příkoří a bezpráví z období kolem druhé světové války. Pohnuté události jako by časem vryly do lidí i krajiny specifickou drsnou krásu, jakýsi závan temné divokosti a nespoutanosti.

Proč zrovna tenhle zeměpisný úvod? Ať už to byl záměr nebo ne, tak do tvorby OBJECT se okolní prostředí vpilo jako černý inkoust. Osamělá zchátralá stavení, kdysi plná radosti a života, kontrastují s komerčními hříchy příhraničních oblastí. Tíživá sociální situace mnoha obyvatel, kteří nikdy k novému kraji opravdu nepřilnuli a na druhou stranu elán a pot lidí, kteří pomalu vracejí svému domovu původní krásu. Pojmenování alba „hladový ráj“ je úžasně výstižné, a i když bylo pravděpodobně myšleno méně konkrétně, tak přesně popisuje ambivalentní pocity, které člověka přepadnou v končinách Krušných hor. V hudbě samotné taky vnímám dva hlavní proudy, mocnou bořící i tvořící energii v podladěných groovy úrovních a jemnější náladotvorné linie načichlé zvláštním nostalgickým smutkem. Nejde o žádné doomové nebo gotické plačky, ale o pozadí jakési introvertní životní bolesti, které je vetkané do progresivní osnovy. Netradiční a nápaditá grafika desky je rovněž duální, rudý krvavý element přetéká a noří se do oceánu tmavých mraků. Nebo z něj naopak vystupuje? Je to příjemný testík vlastní imaginace, jehož vyplnění se bude pravděpodobně různit podle charakteru pozorovatele. Anglické texty mají podobně abstraktní formu, výborně souzní s hudbou, přičemž vyjadřují totožné emoce. Smutek, beznaděj, zklamání, ale i touhu burcovat a probouzet. V lyrice se tepou tradiční nešvary dnešní doby v čele s lidskou samolibou hloupostí a společenskou kulturou ignorace a konzumu.

Většina hudebního děje na „Starving Paradise“ je věrná scénáři mixujícímu agresivitu s proměnlivými náladovými plochami. Tomu odpovídá i vokál, který umocňuje hutné kytarové riffy a vitální rytmiku řevem ala EKTOMORF nebo SOULFLY od kytaristy Václava Odvárka; zatímco progresivní témata vyzdvihává čistý, ale dostatečně silný zpěv. Ten má na svědomí Lukáš Zmrzlý, i když jsem si při prvním poslechu chviličku myslel, že má snad Broňa Míka ze SATISFVCKTION novou kapelu. Lukášův pěvecký projev se hlasu jihočeského barda opravdu dost podobá, s čímž ale určitě nemám problém, protože u SATISFVCKTION se mi Broňův zpěv vždycky moc líbil. Navíc nejde o žádnou imitaci, oba borci mají jen podobnou barvu hlasu a frázování. OBJECT jsou si kvalit hlasivek svého frontmana dobře vědomi a občas na něj spoléhají až moc. Někdy je slibně se rozvíjející instrumentální pasáž zbytečně bržděná a rozředěná právě zpěvem. Myslím, že by pro atraktivnější průběh alba nebylo od věci nechat víc promlouvat jenom samotné nástroje a čistým zpěvem trochu šetřit. O to víc by pak vynikl jeho nevšední ráz a projev. Lukáš Zmrzlý zpívá opravdu skvěle a zajímavě, jeho výraz oplývá spoustou překvapivých harmonií, které se blíže rozklíčují až při opakovaném poslechu. Jen by to chtělo přidat trochu životní šťávy a emocí, asi jako v poslední písni „Behind The Wall“. To je předělávka jednoho ze starších kusů a možná i proto působí tak nějak méně uhlazeně, ale o to víc spontánně a jiskrně.

Ostatní skladby mi přijdou o něco chladnější, ale zase dramatičtější a precizněji zkomponované. Hned úvodní „God Can Die“ je pro OBJECT signifikantní soubojem groove metalu s jeho melodičtější a hravější formou. Melancholický začátek roztíná sepulturovská jízda, po které se vrací harmonická linka s čistým vokálem uchvacujícím svou vzletností. Pokračuje imaginární hra na přetahovanou, která tentokrát končí vítězně pro drsňáky. V následujících drážkách se ubírá na hrubém vokálu, ale nikoliv na mocných riffech. Ty nejsilněji znějí v nu-metalovém provedení v titulní „Starving Paradise“ nebo v předposlední „Are We Parasites“, kde společně se strojovou rytmikou připomenou mechanickou přesnost MESHUGGAH. Skoro by se zdálo, že jen v riffech a útočnosti je zásadní síla kapely, ale není tomu tak. Bez progresivních a melodických výletů by byla produkce OBJECT poloviční a neúplná. V každé skladbě mají svoje neochvějné místo, vkládají mezi úderné motivy pestrý a barevný prostor. Někde si takové momenty berou za rukojmí skoro celý song, jako v případě „Brainless“. Zde je vůbec nejvíc cítit inspirace z tvorby amerických NEVERMORE, ke kterým bývají OBJECT přirovnáváni. Sami muzikanti se obdivem ke stále ne úplně doceněné kapele netají a svoji další píseň s názvem „Man Is Dead“ věnovali zesnulému zpěvákovi Warrelu Danemu právě ze zmíněných NEVERMORE. Táhlá balada se přitom pohybuje na trochu jiném hudebním písečku, přesněji u sousedních grungeových rebelů, z nichž mi nejvíc evokuje současné ALICE IN CHAINS.

OBJECT na „Starving Paradise“ dokazují, že nejsou žádná mladá ořezávátka, ale zkušená parta muzikantů s jasnou představou a profi přístupem. Současná deska je kvalitním výsledkem sedmileté práce skládání, zkoušení a pilování detailů. Tenhle umělecký postoj je mi o dost bližší, než pravidelné chrlení alb naplněných polovičatými nápady a postupy. Nezbývá než si opět postesknout nad současnou situací, který neumožnuje užít si společně s kapelou živé vystoupení. Něco mi totiž říká, že koncerty OBJECT budou velký zážitek, ze kterého málokdo odejde v suchém triku.

06.02.2021	Diskuse (1)	Hivris riha.kamil@gmail.com