OBSCURA, SKELETAL REMAINS, GOROD - Praha, Futurum, 26.února 2025

Tři podoby death metalu jsme zažili ve středu 26. února v pražském Futuru. Jednak technicky a rytmicky precizní a až intelektuálně vycizelovaný, pak old school punkovou bažinu, a nakonec okázalý neoklasicistní a ekvilibristický. Ve Futuru z toho všeho měli pravděpodobně trochu strach, u trhání lístků už byli preventivně připraveni dva členové ochranky, což tam nepamatuju. Z tohoto pohledu ale vše proběhlo dobře a velmi poklidným dojmem. Jako ostatně vždy…

DEATH kombinovaní s DREAM THEATER, CYNIC protknutí Yngwiem Malmsteenem. Tvrdost a přímočarost těch prvních a tendence k rozmáchlosti a přetechnizovanosti těch druhých. Tak nějak na mě působí německá technodeathová banda OBSCURA, která k poctě novinky „A Sonication“ dorazila do Prahy. Tedy skupina… ehm… kapelník Steffen Kummerer je jediným skutečným členem téhle party, kterou pravidelně po každé desce obmění, dosavadní souputníky vyháže a najme si nové, které zas čeká v rámci kolovrátku obdobný osud. V reakcích na novinku je toto u fanoušků v komentářích na sociálních sítích hustě a s negativním přídechem omíláno. Já ale tuhle partu sledoval vždy jen jedním uchem, takže mi tolik nezáleželo, kdo zrovna na které desce hraje. Pravdou je, že jestli bude takhle Kummerer pokračovat, asi nebude mít brzy kde brát, protože hudebníky ke svým čarohrátkám potřebuje prvotřídní.

Na rozdíl od Straye na mě novinková platňa zatím neudělala moc velký dojem, ale na koncert do pražského Futura jsem se těšil. Jednak jsem chtěl OBSCURU konečně vidět a vysledovat, jak to na mě bude naživo působit. Ne že bych neměl některé jejich skladby v oblibě, mám… ale doma vždy zvládnu maximálně dvě tři a pak už mi to přijde všechno takové uniformní a na jedno brdo. Hodně tvrdosti a ještě víc okázalé technické ekvilibristiky. Někdy tam jsou fajn nápady, jindy (častěji) se to naopak i na podesáté od mých ušních bubínků odrazí bez jakéhokoliv efektu. Je to takové příliš na sílu a na pubertální efekt. Texty jsou prý o německých filozofech, což je na death metal příjemná změna, ale jako obvykle jim v deathu nerozumím ani slovo a luštit po internetu se mi to nechce.

Druhým a větším lákadlem večera pro mě byli francouzští předskokani GOROD, kteří jsou dle mého neskromného názoru těmi pravými králi dnešní technodeathové scény. Na rozdíl od OBSCURY se mi od nich líbí takřka všechno. Výrazné sekavé riffy a vyhrávky, technická vyspělost a složitost, ale v uměřeném hávu – podřízeno skladbě a hudebnímu tvaru. Zatímco OBSCURA mi svým stylem „koukejte, co umím zahrát“ připomíná Malmsteena, tak GOROD bych přirovnal k Michaelu Romeovi a SYMPHONY X. „Jsme nejlepší, víme o tom, vědí o tom i ostatní, tak teď pojďme vytvořit nějaké skvělé písně, ve kterých se naše technické schopnosti uplatní…“

Teď k vystoupením. Začneme však odzadu, takže k hlavním hvězdám… Koncert OBSCURY pořádaný agenturou Obscure 😊 podle mě ukázal sílu spíš toho staršího materiálu. Vedle dávnějších „Akroásis“, „The Anticosmic Overload“, ale i čerstvějších „A Valediction“ a „When Stars Collide“ se věci z novinky jevily jako opravdové chudé příbuzné. Ať už „Evenfall“, nebo „In Solitude“ či „Silver Linings“. A to jsou pěkně prosím singlovky, tedy z povahy věci, které mají tělo i mysl metalistovu rozehřát nejvíc a ideálně na první dobrou. Zejména první dvě mi přijdou neuvěřitelně nudné a nezáživné – ve studiu i naživo. Nejlepší novou věcí přehranou ve středu večer tak byla (o parník) „Sun Eater“, ostřejší přímočará rychlá až thrashová čtyřminutovka, která na rozdíl od výše zmiňované trojice není bůhvíproč singlem. Teprve když kapela novinku opustila a více se věnovala starší tvorbě, se koncert trochu víc rozjel. Kummerer má sice pověst řezníka nemilosrdně se zbavujícího kolegů v kapele, ale na pódiu působí jako usměvavý a milý plyšový medvídek. Navíc docela vtipný, když pravidelně ty nejrychlejší a nejďábelštější kusy uváděl slovy: „Teď vám zahrajeme další baladu…“ I ostatní muzikusové vypadali v pohodě a rozdávali úsměvy, jako kdyby nekalili smrtící kov, ale vyhrávali na nějaké odpolední zábavě u kolotočů. Také publikum bylo veselé a dovádivé, ale nijak divoké. I přes opakované výzvy z pódia žádný moshpit nevznikl a slušně zaplněné Futurum jen tak potřepávalo hlavami do rytmu, což je nicméně u některých rychlejších kusů na krční svalstvo docela slušný sportovní výkon. Celkově to byla taková veselá a pohodová deathová selanka. Silný kontrast vůči předchozí čtveřici.

SKELETAL REMAINS pro mě symbolizují to nejnudnější z klasického deathmetalu. Čtrnáct let, pět desek, ale velmi málo nápadů. Původně měli být jedním z tourující trojice také RINGS OF SATURN, kteří jsou dvěma ostatním skupinám stylově o dost bližší. Po jejich odstoupení uvolněné místo obsadili tihle kluci z Kalifornie se svým old school těžkým deathovým dřevním kovem. Pódium potemnělo, zalilo se mlhostrojem, ve kterém se čtveřice komíhala v invenčně šedivém death metalu, u kterého dělalo problém rozlišit jednu skladbu od druhé. Zejména „melodie“ ve stylu uniformního (ovšem pěkného a hezky hlubokého) growlu na jednom až třech tónech mi přišly všechny prakticky totožné. Růžky zábavnosti vystrčila snad jen instrumentálka „Evocation (The Rebirth)“ z poslední desky. Ta tvořila podle setlistu většinu přehrávaného materiálu. I kontaktem s publikem to byl oproti dvěma druhým bandám kontrast. Zpěvák, který měl celou dobu husté kudrnaté vlasy přes obličej – takže z něj nebylo nic vidět ani v těch vzácných okamžicích, kdy mlhostroj oslabil – během celého vystoupení zamumlal asi půl věty o tom, jestli jsme pořád tady… Proč ne? Někdo to tak má a k celkovému stylu kapely to sedělo. Důležitá je ale hudba a ta tam pro mě nebyla.

Nejlepší vystoupení tak dle očekávání přišlo hned na začátku večera. Jak to, že jsou GOROD po osmadvaceti letech existence (včetně úvodní periody pod názvem GORGASM) pořád tak málo známí, tak nad tím mi zůstává rozum stát. Skvělé písně, skvělí hudebníci, profesionální vystoupení, kterému chybělo jen jediné – větší délka. Sedm skladeb, z toho tři z poslední desky „The Orb“ z roku 2023 a po jedné z dalších tří fošen. Technický death metal dovedený k dokonalosti. Barevný hlasový projev Juliena Deyrese, ve kterém se střídá growl, řev i velmi zřídka využívaný čistý vokál. Spolehlivé a přesné bicí Karola Dierse a trojútok basy a dvou kytar v podobě Benoita Clause, Mathieu Pascala a Nicolase Albernyho. Na rozdíl od OBSCURY se tihle kluci nepouštějí do ohnivých sól (zaznělo jedno), ale kytary a basa stojí na zajímavých, technicky složitých ale zároveň rytmicky zcela přesných vyhrávkách. Kytary stejně jako basa spolupracují s bicími a drží rytmus, čímž má produkce blízko k thrashi, přestože nejsou základem tolik riffy, ale vybrnkávané motivy. Kluci měli navíc výborný zvuk, takže jsme si mohli vše vychutnat v plném jasu a síle, včetně několika pasáží, kdy své prstoklady na hmatnících rozehráli oběma rukama všichni tři najednou. 

Je také potřeba pochválit bavičský výkon frontmana, který si vystoupení očividně užíval. S krátkými vlasy, vizáží hospodského barmana a neustále vyplazeným jazykem, se kterým by mohl z fleku hrát čerta. Publikum mezi písněmi navíc počastoval několika českými pozdravy s velmi slušnou výslovností a asi dvakrát z pódia zaznělo dokonce „tý vole“. Při koupi trika mi pak posilněn whiskey u merche vysvětloval, že v Česku kdysi studoval. Takže návrat ztraceného syna… Skvělé, ale příliš krátké vystoupení, které už bohužel víme, že nebude fungovat jako ochutnávka pro plnohodnotné vlastní turné, jelikož tato příležitost asi byla vzhledem k jejich málo hvězdnému statusu definitivně promarněna.