Očekávaná nová alba pro rok 2024

Zaměření pozornosti na určité, v nadcházejícím roce 2024 realizované, hudební nosiče je věc striktně individuální, a tak když zde nyní nastíním nejočekávanější rockové a metalové nahrávky nadcházejícího roku, bude se vždy jednat jen o můj osobní pohled. Nejprvě zde tedy vypíchnu, co nás (z toho co mne zajímá) čeká hned v prvních třech měsících - lednu, únoru, březnu, posléze letmo nastíním možný výběr favoritů v nadcházejících měsících, u kterých to vypadá s novým materiálem vcelku nadějně.

Leden 2024

SAXON – Hell, Fire And Damnation

Uznávaní veteráni NWOBHM se drží svého řemesla s obdivuhodnou stálostí a jistotou. Germánská střední Evropa je jim totiž nakloněna. Nikomu zjevně nevadí, že alba zhruba z posledních patnácti let můžeme považovat spíše za údržbová. Své už má parta okolo zpěváka Biffa Byforda dávno odehrané. Jen mne fascinuje vitalita, s jakou se tihle pánové v letech stále pouští do kolotoče nových alb a následných evropských turné. Vloni odešel do důchodu druhý nejzkušenější člen, kytarista Paul Quinn, kterého nahradil neménně dobrý Brian Tatler, do té doby vůdčí postava spřízněných DIAMOND HEAD. Tahle náhrada na postu kytaristy se mě jeví více než dobrá a dává mne smysl. Pokud tedy Tatler nahradí Quinna takovým způsobem, jako se to v devadesátých letech povedlo Dougu Scarrattovi, který tehdy zacelil prostor po vyhazovu Grahama Olivera, pak věřím, že nadcházející albový zápis nebude v žádném případě od SAXON posledním. S předstihem vypuštěná titulní hymna svědčí o výtečné připravenosti.

SCANNER – The Cosmic Race

Kosmičtí letci ze sousedního Německa útočí na vlně rychlého power metalu. SCANNER se nejvíce proslavili na přelomu osmdesátých a devadesátých let dvojicí svých prvních řadovek „Hypertrace“ a „Terminal Earth“, znovu se tak připomenou svým rychlým a melodickým metalem, a to konkrétně už v lednu. Kapela za šestatřicet let existence proslula spíše nestabilním fungováním a občasnou snahou o přiblížení se svému bájnému úvodnímu období, nikdy se jí to však nepovedlo. Soudě dle s předstihem vypuštěné skladby, se však dá předpokládat, že tentokrát můžeme čekat opravdové speedmetalové posvícení. Kdo už nedoufal v nějaký smysluplný comeback SCANNER, může se jej pravděpodobně dočkat zrovna v roce 2024. Zkrátka teď a nebo už nikdy. Album „The Cosmic Race“ je očekáváno s velkým napětím.

Únor 2024

CHELSEA WOLFE – She Reaches Out To She Reaches Out To She

Po poloakustickém albu „Birth Of Violence“ a následné kooperaci s post-hardcoreovými démony CONVERGE na desce „Bloodmoon I“ přijde zkraje roku americká valkýra s plnohodnou sadou vlastních skladeb, odhalujících její progresivistické choutky. Dle zatím slyšených songů půjde o velmi ambiciózní alternativně rockové album, kterému bude vlastní naléhavost, moderní zvukový naturel a spojení kytarových stěn s elektronickými prvky. Velmi se na něj těším, neb Chelsea Wolfe stále více prokazuje svůj nemalý skladatelský potenciál a osobitost.

INFECTED RAIN - Time

Nu-metalová či groove-metalová čtveřice (původem z moldavského Kišiněva) o sobě dávala v posledních letech prostřednictvím vytrvalého koncertování dost vědět. Na únor prostřednictvím Napalm Records chystaná šestá řadová deska „Time“ se může stát jejich definitivním průlomem do prvotřídního metalového mainstreamu. Pokud se všechno podaří dle papírových předpokladů, může brzy Lena Scissorhands a spol. ve velmi blízké době následovat či dokonce překonat úspěch ukrajinských JINJER. Tři s předstihem vypuštěné songy totiž zní znamenitě.

IHSAHN – Ihsahn

Abych pravdu řekl, zatím jsem dopředu ani moc nesondoval, co chystá ve své hudební kuchyni vládce norského progresivního metalu, neb Ihsahn může zklamat jen velmi stěží. Vlastně ani netuším, zdali budeme mít co do činění s více blackmetalovým materiálem a nebo nás Ihsahn pozve na nějaký svůj progresivnější výlet. Soudě dle toho, že album zůstává bez názvu, odhaduji, že půjde o něco, co je pro tohoto obdivuhodného umělce zcela typické. Jeho deska se dočká realizace v únoru a patří bezesporu k nejvíce očekávaným dílům začátku příštího roku.

AMARANTHE – The Catalyst

Sice švédští hitmakeři vždy působili dojmem, že jde o kapelu s visačkou „byli vybráni“, kdy jejich umělost zachraňoval až neobvykle chytlavý naturel jejich songů, jež se promítl i do skvělých koncertů, které většinou dokázaly méně introvertní posluchače strhnout, ale i tak novinku řadím mezi velmi očekávaná díla roku 2024. Když se to tak vezme, tak ani AMARANTHE za sebou nemají vyloženě průserovou desku, navíc kromě tuny melodií a moderního zvuku dokáží vždy přijít s výbornou zábavou. Jsou sice kapelou pro masy, ale z nějakého zvláštního důvodu k nim chovám spíše kladný vztah... uvidíme.

BORKNAGAR – The Fall

Když se to tak vezme, tak ani Norové BORKNAGAR nemaji ve svém portfoliu příliš slabších období. Některá se od sebe sice dosti různí, ale mluvit o vyloženém propadu, to snad ani ne. Aktuálnější řada desek, započatá před dvanácti lety skvělou jízdou „Urd“, se v únoru dočká dalšího pokračování, které si zajisté užijí jak příznivci epicky střiženého black metalu, tak všichni kdo v heavy metalu hledají spíše okázalost a nějakou tu decentně progresivní ambici. I já věřím, že BORKNAGAR prostě nemohou nikdy vyloženě zklamat a nový materiál, s jiskřícími vodopády padajícími ze severských skal na jejich coveru, jich bude nakonec plně hoden.

MICK MARS – The Other Side Of Mars

Již dávno před letošním turné s DEF LEPPARD odejitý kytarista MÖTLEY CRÜE chystal svůj sólový album, nyní se konečně dočká realizace. Byť Mickovi jistě drží palce řada z původních fanoušků jeho mateřské kapely, obávám se, že zdravotním handicapem zkoušený hudebník nakonec přeci jen nepřeváží misky pozornosti ve svůj prospěch. Přeci jen funguje mimo značku. věřím však, že dostaneme sadu rockových válů, za kterými si Mick plně stojí a které jej a jeho aktuální rozpoložení budou definovat. Já osobně si album se zájmem rozhodně poslechnu a to i když první vypuštěný song moc nezabodoval.

Březen 2024

BRUCE DICKINSON – The Mandrake Project

Dickinsonova sólová kariéra svědčí o výtečném skladatelském potenciálu a chuti dělat věci trochu jiným způsobem, než je tomu zvykem u IRON MAIDEN. Já osobně mám většinu jeho alb velmi v oblibě a soudě dle úvodní vypuštěné položky z novinky, kterou je apokalyptickým klipem prezentovaná hutná a poměrně progresivní skladba „Afterglow Of Ragnarok“, se každý, kdo to má s Dickinsonem podobně jako já, může pouze těšit. Materiál vznikal tradičně v Los Angeles za asistence dnes již dávno Bruceova dvorního kytaristy, parťáka a producenta Roye Z. Z mého pohledu jde o úplně nejočekávanější a nejprestižnější metalové dílo nadcházejícího roku a já bych si rád jeho povedenost a úspěch velmi vychutnal.

JUDAS PRIEST – Invincible Shield

Heavymetalová legenda z největších chystá následovníka vynikajícího minulého alba „Firepower“ z roku 2018. Britové toho maji na svém kontě už strašně moc a patří bez přehánění k nejvýznamějším jménům celé historie metalového žánru, tudíž i přes jejich pokročilý věk zde existují očekávání nemalá. Kytarista K.K.Downing již dekádu není v jejich sestavě, stejně tak je dnes diskutabilní aktuální přínos Glenna Tiptona, jenž kvůli vážným zdravotním komplikacím nějaký čas vůbec nevyráží s kapelou na koncertní turné a je na nich nahrazován producentem Andy Sneapem, i tak však vnímám potenciál letitého souboru jako nemalý. Rob Halford je hlasově stále metalovým Bohem, Scott Travis je nejlepším bubeníkem, jakého JUDAS PRIEST ve svých řadách kdy měli, a rovněž kytarista Richie Faulkner zdá se být drahně let aklimatizován a naladěn na správné kapelní vlně, z tohoto důvodu můžeme čekat kvalitu z největších. V dorovnání geniality alba „Painkiller“ asi nikdo nedoufá, ale ve velmi, opravdu velmi obstojné heavymetalové dílko věří snad každý. Dvě s předstihem vypuštěné flákoty toto jen stvrzují.

NECROPHOBIC – In the Twillight Grey

Možná jedna z nejspolehlivějších, nejvytrvalejších, nejpodceňovanějších, ale zároveň i nejsilnějších stálic skandinávské thrash/black/death scény. Před minulou deskou jsem je takřka neznal, nesledoval a neposlouchal, nyní s mým náhlým obratem k tvrdším a temnějším hudebním žánrům vlastním celou jejich diskografii v originále a jsem pohlcen tou mírou síly, temnoty a zanícení, co tahle švédská pětice dokázala v průběhu třech dekád dostat do svých nosičů. V březnu jim vychází již desáté řadové album, které už jen prostřednictvím první černé (pardon, vzhledem k názvu alba spíše šedé) vlaštovky budí jen a pouze respekt. Velmi se těším.

Co nás z větších jmen dál čeká v roce 2024?

V rámci death metalu chystá comebackovou desku či další řadovku hned několik veličin, ať už s jistotou mohu avizovat příchod novinky PESTILENCE, pracovně zatím nazvané „Portals“, další řadovky DEICIDE, kterým se velmi zalíbilo v josefovské pevnosti, a tak se v létě s obměněným koncertním programem vracejí, nebo albový návrat třeba tech-deathových ATHEIST, či seveřanů DISMEMBER nebo GRAVE. Něco se šušká i o dalším albu floridských titánů MORBID ANGEL a možná je na čase popřemýšlet i o následovníkovi úspěšného debutu projektu VLTIMAS, v jehož čele stojí David Vincent. S napětím očekávaným albem bude i novinka řezníků z THE BLACK DAHLIA MURDER, což bude první materiál nahraný od smrti jejich frontmana Trevora Strnada.

V rámci thrash metalu jsou největším jménem, u kterého to s novým řadovým albem vypadá nadějně, newyorští ANTHRAX. Jisté dnes je pouze to, že deska je již nahraná a čeká se na datum realizace, snad nás tedy Scott Ian , Charlie Benante a další oblaží odpovídající kvalitou. Jen připomenu, že na novinku ANTHRAX se čeká již osmým rokem. Z menších značek dojde pravděpodobně na nový materiál od EXHORDER a POSSESSED, tedy dvou letitých kapel, které se před několika sezónami tak znamenitě vrátily na scénu. Neminou nás fantastičtí TESTAMENT, avšak dočkáme se s největší pravděpodobností i novinky od DEATH ANGEL, tedy od jejich kolegů z Bay Area, dále pak od arizonských FLOTSAM AND JETSAM či SACRED REICH, nebo údajně i albového comebacku třiatřicet let mlčících DARK ANGEL s Genem Hoglanem za bicími. To je, myslím, slušná nadílka prvotřídního thrashe. Když k tomu připočtu ještě velmi pravděpodobnou albovou emisi agresorů z HAVOK, techniků VEKTOR, či skateových legend SUICIDAL TENDENCIES, je jasné, že půjde pro tento žánr o plodný rok.

Událostí roku se může stát albový návrat floridských power-metalových progresivistů SAVATAGE, kteří jsou od roku 2023 znovu pohromadě a v sestavě, jaká kdysi nahrála desku „The Wake Of Magellan“, dnes nahrávají album, jehož pracovní název údajně zní „Curtain Call“. Po návratu Mikea Portnoye za bicí je velmi pravděpodobné, že ve velmi rychlém sledu přijde čas i na nejnovější materiál asi největší světové kapely prog-metalu DREAM THEATER. Čeká se novinka od švédských hard rockerů EUROPE, ale také na velký návrat Kima Bendixe Petersena, ať už v rámci sestavy KING DIAMOND, nebo také v souvislosti s novým albem MERCYFUL FATE. Byť King v médiích slibuje již letošní nástup s novou deskou a před časem vypustil jednu nadějnou klipovku v podobě nového songu „Masquarade Of Madness“, stále není nic jistého a datum vydání osmnáct let absentujícího řadového alba KING DIAMOND nezná snad ani ten nejbystřejší zvěstovatel budoucnosti. Určitě údajně přijdou s novým albem Hoffmannovi ACCEPT, kapela, která se čím dál více vzdaluje svého hvězdného potenciálu, neb v jejich řadách už účinkuje z původních členů jen onen kytarový šéf, a to byli ACCEPT před časem rozšířeni hned na šestičlenné těleso.

Určitě dojde na novinku norských SATYRICON a jen velmi pravděpodobně se vyhneme emisi zbrusu nových DIMMU BORGIR. Ve studiu se v nejbližší době budou nacházet i legendy doomu ze severoanglického Halifaxu PARADISE LOST. O tom, co se děje okolo jejich kolegů z MY DYING BRIDE se zatím v kuloárech mlčí, stejně tak je zatím nejisto okolo dalšího alba švédských OPETH, byť u obou kapel je velká pravděpodobnost, že se brzy ohlásí. Možná bude troufalé předpovídat novinku i americkým TOOL, datum vydání ještě rozhodně není k dispozici. Lawlessovi W.A.S.P. jsou kapelou velmi nespolehlivou, co se vydání nových věcí v poslední desetiletce týče, ale něco je prý údajně na skladě. GUNS N´ROSES už pravděpodobně jen tahají lidi za nos a hlásí další a další nová koncertní turné. Když má dojít na nějakou novou skladbu, Axl Rose předhodí odštěpek a nedodělek z dvacet let starých sessions, takže u této legendy se vůbec nedá počítat s její seriózní existencí. Věřit ohledně nové desky navrátivším se MÖTLEY CRÜE je asi stejné, jako kapesnímu zlodějíčkovi půjčit peněženku a doufat, že jak od vás poklusem běží, že se s ní brzy vrátí. V rámci tuzemské scény si vůbec netroufám predikovat, co se kde chystá. Na druhou stranu je dobře nic neuvádět, nechci nikomu nadržovat. On se vždycky čas od času někdo někde probudí a něco z vlastních prostředků a nemalé iniciativy nahraje.:-) Takže se nechme překvapit...

27.01.2023	Diskuse (11)	Stray