OLD HENRY - Je libo zemitý western?

Udýchaný muž se plahočí lesním porostem a nervózně se ohlíží přes rameno. Jdou po něm, což jednoznačně dokazuje rozpálená kulka letící vzduchem. Těsně jej mine a končí zavrtaná v kmeni starého stromu. Zlatá záře žlutých klasů hlásí hranici lesního hájemství. Otevřený prostor představuje nebezpečnou past. Jezdci na koních stanou na obzoru a spokojeně si prohlížejí snadnou, nekonečným během znavenou kořist. Další kulka se již neomylně zakousne do masa. Šéf bandy sesedne z koně a prohlíží si ležícího chlápka jako čerstvě skolený kus vysoké zvěře. Po krátkém rozhovoru s postřeleným mužem, následuje mučení a neodvratná smrt. Právo silnějšího opět vítězí.

Western jakožto samostatný a velmi specifický žánr, zažíval skvělé i krušné časy. V padesátých až sedmdesátých letech se těšil velké oblibě a docházelo u něj k jistému evolučnímu vývoji. Od televizní seriálové produkce, přes filmy s krásně uhlazenými kovboji, až po zarostlé špinavé pistolníky prezentované režiséry jako Sergio Leone a Sam Peckinpah. Během sedmdesátých let síla rozpáleného slunce a divoký trysk hnědých plnokrevníků pomalu ztrácely na lesku, aby v osmdesátých letech upadl žánr téměř do stavu zapomnění. Troufnu si napsat, že za opětovným nastartováním zájmu o drsné hochy s kolty u pasu stáli Kevin Costner a Clint Eastwood. První přišel s více než tříhodinovým opusem „Tanec s vlky“ (1990) a druhý natočil drsnou chlapáckou pecku „Nesmiřitelní“ (1992).

Pak už to jelo víceméně samo. Někdo jako například Jim Jarmusch vsadil na experimentální přístup a přišel s filmem „Mrtvý muž“ (1995). Richard Donner dal na komedii a natočil snímek „Maverick“ (1994). No a pak tu byl taky Barry Sonnefeld, který spojil western a sci-fi do jednoho celku, čímž si zadělal na pořádný průser. Ne, „Wild Wild West“ (1999) opravdu není dobrý film. Tedy někdo lépe, jiný hůř, a tak to jde vlastně do dnešních dnů, přičemž si western stále udržuje celkem solidní postavení a stálou diváckou přízeň. Je příjemné vidět, že i tak letitý a ošoupaný žánr dokáže ještě dnes překvapit originalitou. Před několika lety vtrhl na scénu spisovatel s režijními ambicemi, a natočil velmi osobitou kruťárnu „Bone Tomahawk“ (2015). Mix westernu a kanibalských hororů? Inu, kdo umí ten umí, a S. Craig Zahler opravdu umí.

Zhruba rok starý snímek „Old Henry“ (2021) uměl také překvapit. A to jak v pozitivním i trošku negativním smyslu – bohužel. Za nezávislým filmem „Old Henry“, produkovaným malou společností Shout! Studios a krytým platformou Netflix, stojí debutující režisér Potsy Ponciroli. Za zajímavý můžeme považovat fakt, že Ponciroli je stejně jako Zahler spisovatel, který dostal zálusk na režírování vlastního filmového projektu. Jak správně tušíte, film nejen režíroval, ale napsal si k němu i plnohodnotný scénář. Hlavní roli po delším tápání získal solidní charakterní herec převážně malých rolí Tim Blake Nelson. Muž s výraznou tváří vzal přípravu na hlavní úlohu vážně a šest měsíců se učil jezdit na koni, střílet z koltu a osvojil si rutinu farmářského života. Zda-li se mu veškeré vynaložené úsilí vyplatilo, na to se teď společně podíváme.

Shrňme si nejprve krátkou anotaci. Henry je starší chlap a skromný samotář. Žije v malé usedlosti za lesem, kde se oddává tvrdé farmářské práci, do které se snaží zasvětit i svého jediného syna. Mladý, vitální kluk má ale jiné zájmy. Chce dobrodružství, chce se naučit střílet a začít cestovat po světě. Tedy touhy, jež s motykou a staráním se o hospodářská zvířata vůbec nekorespondují. Henry má však na zbraně a kočovný život vlastní názor. Nejen, že se o podobných věcech nechce bavit, ale očividně něco tají. Jak už to tak bývá, do rutiny všedních dní zasáhne nečekaná událost. Henry narazí na postřeleného muže a po delším váhání se mu rozhodne zachránit život. Vezme ho do svého domu, kde jej ošetří. Starý farmář však netuší, že raněného cizince pronásleduje smrt. Je načase přehodnotit životní postoje.

Příběh je krásně strohý a pracuje pouze s několika motivy. Stěžejním tématem je utajená identita a touha po svobodě. Raněného muže pronásleduje skupina drsných pistolníků, v jejichž čele stojí údajný šerif. Onen postřelený cizinec měl totiž u sebe cennou kořist, což je minimálně podezřelé. Šerif tvrdí, že jde o nebezpečného bankovního lupiče, po němž již delší dobu pátrá. Cizinec naopak varuje Henryho před vůdcem bandy, který si na muže zákona pouze hraje. Zatímco u domnělého šerifa je nám situace jasná prakticky od začátku, do Henryho minulosti se nám nahlédnout nedaří. Alespoň tedy zpočátku. Syn Wyatt začíná vůči otci cítit opovržení. Vadí mu, že se Henry vyhýbá otevřenému konfliktu s pochybným šerifem. Wyatt chce být také součástí světa velkých chlapů, ale otec mu do rukou nechce svěřit zbraň. Zkouška z dospělosti se však nezadržitelně blíží.

I přes minimální rozpočet, se režisérovi daří vykouzlit působivou atmosféru pozdního divokého západu. Stačí mu k tomu jeden barák, divoká příroda, schopní herci a několik kostýmů. Děj se odehrává v prvních letech dvacátého století, což je období, kdy už ostrým kovbojům pomalu zvoní umíráček. Tempo je příjemně pomalé. Příběh si zvolna pluje jako malá loďka v meandrech líné řeky. To však vůbec nevadí. Dvě hlavní postavy okolo nichž se vše točí, jsou velmi zajímavé a snímek má navíc střízlivou stopáž. Vzhledem k dnešní normě, která do kin sype pod parou tříhodinové velkofilmy, je sto minutový Henry fajnovou odpočinkovou záležitostí.

Osobně mám s filmem jen jediný problém a tím je jeho posledních patnáct minut. Příběh postupně graduje, šrouby se utahují a každému je jasné, že děj bude vrcholit epickou přestřelkou, ke které opravdu dojde. Předchází jí jeden zajímavý dějový twist. Bystřejší diváci ho prokouknou celkem brzy, ale i tak pointa funguje dobře a nenásilně zapadá do celkového promazaného soukolí. Horší je to se samotnou přestřelkou. Kulky sviští vzduchem, do akce se zapojí i obrovský nůž, ostrá sekyrka a krev uspokojivě cáká. Potud je vše v pořádku. Špatná je bohužel choreografie a zvláštní počínání postav. Henry se chová nelogicky, padouch se chová nelogicky a smutný divák drží svou hlavu v dlaních. Takhle zmršenou přestřelku jsem dlouho neviděl. Kamera a kompozice záběrů udržují sice spolehlivě přehled na bojišti, ale co z toho, když se Henry chová jako Terminátor postrádající pud sebezáchovy a ostatní pistolníci neumějí zasáhnout cíl vzdálený tři metry.

Je to škoda. Říkal jsem si, že to možná zbytečně řeším, ale kdepak. Rozhodně nejsem jediný, komu závěrečná řež zkazila celkový dojem z filmu. Dá se to přežít, obzvláště pokud u toho nebude moc přemýšlet a jen se necháte unášet proudem divoké akce. To, co píšu není žádná obecná pravda a záleží na osobních preferencích každého pozorovatele. Rozhodně kvůli jedinému škraloupu tak dobrý filmeček nezatracuji. Vše ostatní totiž šlape na jedničku, obzvláště atmosféra, dialogy a herecké kreace hlavních aktérů. Tim Blake Nelson je přesný. Jeho Henry je autentický relikt člověka, který jakoby vypadl ze starých časů, kde rozhodovalo právo silnějšího a mnohdy i rychlejšího. Mile mě překvapil Stephen Dorff v roli falešného šerifa. Dobře napsaný záporák je ozdobou každého filmu a bezskrupulózní parchant, jehož si zde Dorff střihnul, se opravdu povedl.

I přes zmíněná negativa, se tenhle nezávislý filmeček dá s klidem doporučit, neboť pozitiva jednoznačně dominují. Netflix již dlouhodobě nemá problém dávat šance mladým filmařům na startovní čáře a to je jednoduše skvělé. Potsy Ponciroli v sobě ukrývá velký potenciál a jsem zvědav, s čím dalším do budoucna přijde. S. Craig Zahler má na kontě tři filmy a dokázal, že se ze spisovatele může stát režisér s nezaměnitelnými výrazovými prostředky. Kdoví, možná se Ponciroli nachází na stejné cestě. Přál bych mu to. „Old Henry“ je skromný, minimalistický film s melancholickou atmosférou, kde se z chlapců stávají chlapi a staří pardálové zjišťují, že okovů minulosti se zbavit nejde. Drsná, ryze pánská historka, která neurazí, ale naopak dokáže příjemně překvapit.

Hodnocení: 80%

18.02.2022	Diskuse (6)	J.Rose Death.Vale@seznam.cz