OPERATION: MINDCRIME - Resurrection

70%

Geoff Tate, obklopen vynikajícími nájemnými muzikanty, začal před dvěma lety práce na albové trilogii svého ambiciózního projektu, nesoucího jméno po jedné z nejslavnějších desek jeho dřívější kapely – OPERATION: MINDCRIME. Prvotina „The Key“ z roku 2015 byla pouze třetinou celku, který vznikal celý rok před tím na jeden zátah, aby byl koncept následně rozřazen do tří dílů. Můžete si tak být jisti, že pokud vás první díl svým stylovým pojetím neoslovil, asi tomu tak zůstane i u těch dalších. A co že si zpěvák troufl na příběh vyžadující rovnou tvorbu tří desek? Zvlášť v době kdy ještě není zcela jisté, že dostal na svou stranu také letité fanoušky od QUEENSRŸCHE, se mi to celé zdá jako velké sousto. Jenže Geoffa vedly zejména umělecké pohnutky, takže se zkrátka neohlížel napravo ani nalevo a makal. Odepřel si pouze čas na uležení díla a náhled z určitého odstupu. Sešlo se toho v jeho vizemi nabyté vyholené hlavě poslední dobou zkrátka příliš a muselo to prostě ven.

Bylo mu jasné, že vypustit najednou materiál, který trvá takřka tři hodiny, by byla hloupost a vyložené plýtvání energií, a tak se až rok po „The Key“ objevuje prostřední část příběhu  zvaná „Resurrection“ a za další rok dostaneme závěrečný part s dosud neznámým názvem. Všechny tři alba spojuje zajímavý koncept posazený do současnosti nebo blízké budoucnosti, který se týká revoluční technologie, pomocí níž lze vidět realitu novým způsobem. Dějová linie přímo navazuje na úvodní část, kde jsme se setkali se čtyřmi lidmi stojícími za vznikem oné technologie. Geoff zde popisoval charaktery oněch vědců a různé pohnutky, kterými se každý z nich řídí. Zatímco někdo chtěl na programu vydělat, jiný toužil, aby ona technologie sloužila pro dobro lidstva. Dochází tak v době zavedení jejich vynálezu k nesrovnalostem ve smyslu lidského vnímání reality z různých pohledů, ale i v rovině osobní či střetu několika sil ideí. Prostřední část je dokonalým prostorem k vývoji děje a průběhu konfliktu.

Z čeho Geoff určitě neupustil jsou jeho zvláštní hudební chutě, takže i když je odrazovým můstkem a základem klasický rock, byl mu vytvořen znovu jakýsi zvukově přemrštěný obal, do kterého je umožněno vstoupit mnoha muzikantům. Skladby zvysoka kašlou na nějakou chytlavost a přímočarost, spíše se jedná o co nejsugestivnější přednášení děje, na podkladě hardrockové hudby, která ve své instrumentální složce představuje nanejvýš zvláštní souhru mezi kytarami a klávesami. Svým způsobem na mne zvuk „Resurrection“ působí přemrštěně až vyumělkovaně. Určitě se nejedná o album na několik prvních poslechů, právě naopak dílo vyžaduje čas a má pomalou akceleraci. Středobodem je samozřejmě typický Geoffův hlas, který je přesně takový, jak jej mnozí znají z jeho pozdních časů uvnitř QUEENSRŸCHE.

Deska v podstatě znovu postrádá nějaké závažnější hymny, hity na první dobrou. To ovšem nevadí, protože povedených skladeb se zde také několik najde, i když se jedná spíše o rozmáchlé nadýchané vály s onou kytarovými synťáky šlechtěnou krustou, kterou často ozdobují poměrně neidentifikované klávesové zvuky často simulující převážně dechovou nebo smyčcovou aranži. Samozřejmě někdy dojde i na Tateův oblíbený saxofon. Zvuk je zvláštní, opravdu nemůžu říci povedený a stejně tak je tomu s produkcí a dramaturgií díla. Vždyť jakého stratéga by napadlo zahájit čtrnáctiskladbové album čtyřmi předěly, ať už kratšími instrumentálkami nebo vyloženě intry? Z desky mám pocit jisté křečovitosti a hektičnosti, byť postupem času na ní objevuji celou řadu dobrých skladeb. V „Taking On The World“ si spolu s Geoffem hlasově zanotují Tim „Ripper“ Owens a Blaze Bayley a vlastně jde v jejich podání o nejpřímočařejší metalovou věc. Zbytek má výraznější uměleckou ambici. Tohle album je totiž vším, jen ne krátkodechou záležitostí, ale v současné době nedokážu říct, zdali jeho plnou chuť kdy adekvátně docením. Každopádně dobrou připravenost skladatel potvrdil ve skladbách jako „Left For Dead“, „Healing My Wounds“, „Invinsible“, „A Smear Campaign“ nebo „Which Side You´re On“. Samozřejmě že je zde také mnoho prapodivností (včetně nesmyslně otřesného obalu), ale to tak už ke Geoffu Tateovi patří.

Závěrem je třeba připomenout jména některých muzikantů, kteří mu s tímto projektem pomáhají. V pozici kytaristů jsou zde Kelly Gray a Scott Moughton, baskytaru většinou nahrál John Moyer (DISTURBED) případně byl občasně vystřídán Davem Ellefsonem, klávesy obsluhoval hlavně Randy Gane, doplňkové vokály obstaral Mark Daly a desku nabubnovala hned trojice bubeníků – Simon Wright, Brian Tichy a Scott Mercado.

30.09.2016	Diskuse (6)	Stray janpibal@crazydiamond.cz