ORPHANED LAND - Unsung Prophets And Dead Messiahs

90%

Na izraelské ORPHANED LAND je třeba upozornit a to nejen díky faktu, že letos patří k těm kapelám, kterým se podařilo nahrát výbornou desku dokonce v kontextu celosvětové metalové scény, ale na jejich případě si tuzemský posluchač může položit otázku typu: proč se podobného úspěchu dosud nikdy nedostalo nějaké české metalové kapele? Rovněž si však na tuto otázku může i velmi snadno odpovídat. 

Abych to neprodlužoval má verze zní takto: ORPHANED LAND nejenže dokáží svůj muzikální naturel prostřednictvím všech těch folklórních motivů přetavit do velmi uhrančivé exotické směsi, která západnímu posluchači prostě skrze onu pohádkovou atmosféru musí zachutnat a učarovat a to zřejmě více než jakákoliv tuzemská hudební pochutina v oblasti metalu. To ovšem není vše, protože jde bezesporu o formaci špičkových, cílevědomých a pracovitých muzikantů, kteří v sobě nemají onu pomyslnou záklopku podněcovanou různými samolibými a egoistickými spodními proudy, jenž by jim uzavřela cestu k dalšímu růstu, záklopku, tak často k poznání u některých našich osobností, které mohli být, dle svých slov, již dávno mnohem dál a mnohem výš, jenže se jim buď nechtělo a soustředili se na tuzemský trh a nebo jim věci prostě nevyšly tak jak měly.

Izraelci se tak po pětadvaceti letech fungování dostali do pozice, kdy pracují v nejprestižnějších evropských studiích pod dozorem špičkových profesionálů a jejich alba jsou očekávána s velkým napětím. Zapomínat by se však nemělo (v případě dalšího srovnávání s našimi spolky) ani na pozici jejich zpěváka, protože tohle je právě to místo, které je v jejich případě na opravdu vynikající „tahounské“ úrovni, kdežto v případě našich nejlepších kapel se o té vynikající úrovni pouze mluví, ale skutečnost prostě na evropskou špičku, při vší úctě k několika lídrům od mikrofonu, nemá. A kdo jiný dělá z velké části úspěch kapely než její frontman, že jo? Každopádně zde zatím nedošlo k situaci, aby se všechny potřebné náležitosti u jedné tuzemské kapely sešly v podobně charismatické a originální formě, která by měla šanci poutat v podobné míře pozornost tam venku. Bohužel.

Předně bych chtěl říct, že novinka „Unsung Prophets And Dead Messiahs“ od téhle velmi zkušené formace je prvním jejich albem, které jsem kdy ochutnal. Stalo se tak až po přečtení pozitivních referencí, které vydání nahrávky provázely. A protože jde opravdu o dílo velmi dobré, po instrumentální stránce propracované a vrstevnaté, navíc nehrající příliš na první dojem, musel jsem mu dát dostatek času a vstřebávat jej postupně. Sympatické je, že se přes svou nástrojovou bohatost a epický nádech deska netlačí do samoúčelné složitosti, nýbrž celá ta paleta nástrojů i podpůrných aranží slouží velmi dobře poslouchatelnému výsledku. 

Blízkovýchodní grupa, míchající do svého metalového zvuku prvky mateřského (ať už židovského nebo arabského) folklóru, progresivního rocku a bohatá symfo-aranžmá, již funguje od roku 1992 a své místo na slunci si vydobyla po krůčcích, především skrze pečlivou mravenčí práci, což novinka odhaluje už vyzněním skladeb, jenž působí dojmem dlouho promýšlených a pečlivě šlechtěných kousků, dodělaných do nejmenšího detailu. Soubor, který vede od nepaměti frontman Kobi Farhi (platící navíc za pozoruhodného a dosti všestranného zpěváka, textaře a skladatele), nikdy nepatřil k nějakým dobyvačným obsaditelům metalových hitparád, spíše si své místo na slunci budoval skrze stále dokonalejší práci. ORPHANED LAND se tak momentálně zřejmě nachází v životní formě.

Fenomenální je již úvod alba v podobě výpravné „The Cave“, posluchače zvoucí na dobrodružnou výpravu již prostřednictvím smyčcových tónů a tklivého ženského hlasu, song se brzy promění v strhující epopej plnou čarokrásných melodií, vícehlasů a ornamentálních motivů. V dalším kousku „We Do Not Resist“ kapela sice najede na tvrdší notičku a zrychlí, ale to neznamená, že ztrácí ze své různorodosti, pestrého skladatelství a kouzla. Následná „In the Propaganda“ upoutá znovu hlavně ornamentálními strunnými motivy, ale odhaluje i potenciál ústředního pěvce, kdy výkon Kobi Farhiho, zde nořícího se v přeslazených blízkovýchodních polohách, vibruje v exotickém dusnu. Podnětné je zjištění, že zmíněný frontman platí za velmi různorodého zpěváka a dál na albu je schopen střídat polohy poměrně více power-metalové s onou folklórní patinou, a vlastně vůbec se v žádném ohledu neomezuje. Pohádka tisíců a jedné noci pokračuje s hudební bonboniérovou zvanou „Yedidi“ odzpívanou v jazyce, jenž rozhodně není anglický, a u kterého by se všichni milovníci mísení kultur mohli začít okamžitě rozplývat, stejně jako primitivnější z odpůrců těchto tendencí bezhlavě nasírat a zatínat pěsti („Cóžé?!!“). 

Další věc „Chains Fall To Gravity“ představuje výpravnější prog-metalové polohy ORPHANED LAND, a i když se skladba dostane k devítiminutové stopáži, jedná se o strhující epopej, nešetřící na bombastických pasážích (mnohohlasné ženské chóry jsou jen střípkem oné výpravnosti). Nezklamala ani následná „Like Orpheus“ s nosnou kytarovou vyhrávkou hned v úvodu, kde se na chvíli vokálně blýskne i slavný „Guardián“ Hansi Kürsch, každopádně jde o parádní power-metalovou jízdu, jenž nešetří na metalové poctivosti, skladatelské přesvědčivosti, ale i na aranžích plných exotických motivů, ať už hraných strunnými nástroji, smyčci či dechovou sekcí.

Každopádně marně v paměti vzpomínám, že bych kdy v posledních letech slyšel podobně bohatě aranžovanou metalovou desku. A přitom má každý nástroj své pevné místo a není v oněch barvitých písních na obtíž. Tento vjem připisuji zejména faktu, že nosné motivy každé ze skladeb jsou velmi silné a drží materiál v linii jdoucí pevně daným směrem. A i když dál ve své poslední třetině materiál trochu ztrácí svou bezpochybnou preciznost ve skladatelské rovině a místy tak trochu usíná, už jenom kvůli skladbám jako „Left Behind“ musím říct, že se téhle kapele podařilo nahrát vynikající album, které zřejmě bude také patřit k nejlepším za kalendářní rok 2018.

20.03.2018	Diskuse (3)	Stray janpibal@crazydiamond.cz