OVERKILL, ONE MACHINE, CATASTROFY, LAID TO WASTE - Praha, Meet Factory, 8.září 2024

V neděli zažila smíchovská Meet Factory skutečně výživný thrashmetalový večer. Zaplněný sál si totiž mohl kromě hlavních hvězd, newyorských OVERKILL, užít další tři stylově spřízněné formace. Jedinou kaňkou na celém večeru se tak ukázala absence ventilace v hlavním sále místa konání, kde teplota, vydýchanost a vlhkost vzduchu dosahovaly hodnot z prostředí nočních klubů přelidněné jihovýchodní Asie. Vše ostatní však dopadlo na výtečnou, od organizace, přes atmosféru tohoto svátku metalové hudby a zapojení návštěvníků do dění, výkonů kapel, až po skutečně velmi dobrou zvukovou úroveň vystoupení, což v Meet Factory kdysi rovněž nebylo pravidlem (klub jsem nenavštívil asi dekádu). Hlavní kapela večera znovu prokázala, proč ji provází pověst jedné z nejlepších koncertních stálic na metalové scéně a to v jejich řadách, zřejmě díky vleklým zdravotním problémům, poprvé scházel jeden ze dvou lídrů - ikonický baskytarista D.D.Verni, jehož na právě probíhajícím evropském turné zastupuje Christian Giesler (ex-KREATOR).

Akce sice začala již před sedmou večerní, ale do půldvanácté neměl fanoušek příliš času na vydechnutí. Vše šlapalo jako hodinky a nedocházelo k prodlevám v organizaci, ani úbytku intenzity předávaného nářezu. Celý večer zahájili tuzemští LAID TO WASTE. Čtyřčlenná formace, jež právě realizovala své třetí řadové album „Trauma“ a náleží tak k množině reprezentativních, relativně mladých a zručností oplývajících úderek z ranku old-school thrash metalu. Postupem let se sice LAID TO WASTE vyprofilovali z divokého a přímočarého tělesa v o něco propracovanější ansámbl, který, stejně jako třeba EXORCIZPHOBIA, dává přednost americkému pojetí stylu. Nebyla nouze o rychlá tempa, záplavu agresivních riffů, ale i nosné a chytlavé momenty. Uvidíme, jak si kapela nadále povede, ale zdá se mi, že má obdobně dobře našlápnuto jako např. moravsko-slezští REFORE. Jsem rád za tuhle v posledních letech se tvořící scénu. LAID TO WASTE přítomné dokonale strhli a tak zhruba dvacítka rozdivočelých fans okamžitě utvořila poměrně intenzivní circle pit uprostřed sálu.

Slovenští rachotílkovia CATASTROFY na pojetí rychlého a tvrdého metalu mají o něco jinačí názor než naši boys. Jedním z rozdílů je, že na rozdíl od anglicky zpívajících LAID TO WASTE preferují v textech mateřštinu. Jejich lyrika není zrovna skoupá na slovo a už vůbec ne krátká a úderná, což přikrmuje navíc ještě jejich temperament. Zpěvák toho měl ten večer na srdci opravdu moc a sypal to do přihlížejících se skutečným zápalem, stěžoval si, upozorňoval na problémy, takříkajíc jebal do všetkých. Na rozdíl od LAID TO WASTE, jejichž devízou byly výrazné riffy a vygradované fáze bez zpěvu, u CATASTROFY se zpěvák prakticky nezastavil. Nápadná byla také obliba v určitém zvláštním vyhrávkovém pojetí kytarové hry, které i přes svou vysokou rychlost a intenzitu působilo jaksi lidovkově a rozjuchaně. Svým způsobem ani nešlo o ryzí thrash metal, neb s tímto žánrem měli Slováci společnou snad jenom tu tvrdost a rychlost, navíc do zvuku u nich dost probleskovaly i hardcore rytmy, spíš bych je tak nazval rozjetými thrashovými GOGOL BORDELLO. Po pravdě, jejich styl nebyl úplně můj šálek, ale Gazďa si vystoupení slovenských Jánošíků užil a jeho potřebám celkově vyhovovalo. Vlastně docela vtipné kapele se musím ve výsledku omluvit, že jsem je zapomněl odfotit, protože jsem po nějakých čtyřech skladbách upaloval ze sálu, neb na mne venku někdo čekal. CATASTROFY se určitě nedala upřít originalita.

Sice nevím, koho od amerických ONE MACHINE napadlo dát své kapele tento tuctový název, každopádně na světě je jen málo formací, kteří by se toužily prosadit s podobně banálním jménem. Valivý US- power metal, který se okrajově dotýkal jako thrashového prostředí, tak pošilhával po hudbě s vypjatými heavymetalovými ječáky, z prvého plánu působil uhrančivě a band působil jako velmi vyhranný a na skvělé úrovni. Vždyť jej taky dlouhodobě vede kytarista Steve Smyth (ex-NEVERMORE, TESTAMENT, FORBIDDEN a další). Člověk když tuhle kapelu déle poslouchal, však i přes nespornou kvalitu náhle zjišťoval, že všechny ty valivé a natlakované postupy se vzájemně slévaj a jejich písně zas až tolik originálního nenabízejí. Zpěvák, jež je v sestavě nováčkem (naskočil bezprostředně před turné), se dost tlačil do polohy Warrela Danea a chvíli jsem měl pocit, že si myslí, že je samotným Brucem Dickinsonem, což ještě podtrhlo odění do elastických těsných tepláků a kožené bundy, kterou se v tropickém pařáku ještě zahříval. ONE MACHINE působili jako kapela rozhodně vyspěle a se skvělým muzikantským know-how, jenže jim jaksi scházely pořádné skladby a vše působilo jenom jako taková hodinová power póza bez větší originality. Stylově mě však byli bližší než CATASTROFY.

K hlavním hvězdám večera. Byl to již můj jubilejní desátý koncert OVERKILL a opětovně měl parametry té nejvyšší koncertní kvality. Tahle newyorská legenda, která svou thrashovou káru táhne již přes čtyřicet let, zkrátka odehrát byť jen průměrný koncert prostě nedovede. Co víc, s věkem se u OVERKILL, zúročujících všechny své zkušenosti a profesionalitu, dostavuje naprostá perfekce předání. O absenci Verniho už jsem mluvil. Aktuální turné je rovněž prvním, které s kapelou jede nový člen sestavy – bicman Jeramie Kling. Kytarový tandem Derek Tailer a Dave Linsk zůstává, stejně jako samozřejmá souhra obou těchto zkušených borců. Riffař Derek po vizuální stránce čím dál více tíhne k hardcoreové image a momentálně na mne působí jako nějaký člen z BIOHAZARD, kdežto Dave je pořád za zkušenou metlu a v rámci sólových výjezdů jeho vklad mírně převládá. Nicméně jde o výtečný a vyrovnaný tandem, který již přes dvacet let zaručuje OVERKILL stabilitu.

Kapela tentokrát vsázela spíše na letité klasiky, i když je pravda, že nějaké ty novější vály také zazněly. Celý koncert byl zahájen titulní skladbou z poslední desky „Scorched“, která představuje určitý příklon k heavymetalovější melodice. Z aktuálnějších skladeb by šlo zmínit ještě třeba „The Surgeon“ (rovněž z poslední desky) a ne zrovna rychlou, ale o to více riffově strhující „Mean, Green, Killing Machine“. Nicméně už zkraje koncertu dali Američané jasně najevo, že hodlají odehrát spousty klasik. Když jako druhá v pořadí vystřelila „Rotten To the Core“, daly se v sále do pohybu dva obří circle pity plné headbangerů. Potěšilo mne, kterak kladně na OVERKILL reagují především mladší návštěvníci akce, kteří se hned rozdivočelých kol účastnily. Jako třetí přišla na řadu další velká hymna „Hello From the Gutter“ a to už kapela měla publikum doslova a do písmene v hrsti.

Velké nasazení, úžasný výkon Bobbyho „Blitze“ Ellswortha a samozřejmě se dostavující chemie mezi zkušenou kapelou a početnou fanouškovskou audiencí svědčily o tom, že o OVERKILL je stále velký zájem a že rozhodně nečelí úbytku fanouškovské obce. Dokonce bych řekl, že v Meet Factory bylo tentokrát nejvíc lidí, jaké jsem na samostatném koncertě OVERKILL kdy zažil. Kapela ve skvělém zvukovém podání, kdy byl skoro každý detail zvuku naprosto čitelný, vystřihla ještě další klasiky jako „Bring Me The Night“, což je jakási overkillácká pocta MOTÖRHEAD, nebo další velmi oblíbenou „Electric Rattlesnake“. Devadesátky přišly na řadu v podobě démonického táhlého kusu „Horrorscope“ ze stejnojmenné desky, groovového songu „Under One“ z alba  „W.F.O.“, ale třeba i titulního songu z alba „Necroshine“. Přítomné osvěžila i naprostá klasika „Deny The Cross“, úvodní song z alba „Taking Over“ z roku 1987.

Celý koncert skvěle gradoval skrze jedny z největších hymen jako „Iron Bound“ z roku 2010, dvě ikonické skladby „Elimination“ a „E.vil N.ever D.ies“ náležící k oblíbené desce „The Years Of Decay“, tradiční vyřvávačku „In Union We Stand“, i tradiční závěrečnou zdravici „Fuck You“. Za celých 100 minut udrželi OVERKILL u svého vystoupení neuvěřitelný spád a člověk tak neměl ani jednou pocit, že se tomu všemu povolil řetěz. Pakliže chcete perfektní koncert od nářezové kapely staré školy, jděte příště na OVERKILL, ti odehrát špatný gig nesvedou!

11.09.2024	Diskuse (1)	Stray janpibal@crazydiamond.cz