OVERKILL - Scorched

80%

Asi se dnes na světě opravdu nenajde vitálnější klasická thrashová úderka s kořeny hluboko v osmdesátých letech než OVERKILL a nová deska tohle jen potvrzuje. O famózní jízdě zelených napříč čtyřmi dekádami existence svědčí nejen neúnavné koncertování prostřednictvím dlouhých světových turné, které tahle kapela se vzácnou pravidelností absolvuje, ale také vysoká hráčská úroveň všech členů, originální zvuk a celkové nasazení, které by jim mohli závidět mnohem mladší party. Já osobně v posledních zhruba patnácti letech zažil OVERKILL v koncertní podobě snad desetkrát a v ani jednom případě nešlo o vystoupení nevýrazné. Nezdá se, že by je onen plamen, prostřednictvím kterého vstoupili na debutu z roku 1985 do dění, bůhvíjak sežehl.

Co se týče řadových alb jen doplním, že jich má kvintet z New Jersey na svém kontě od poloviny osmdesátých let již přes dvacet. Což je číslo prakticky v rámci žánru rekordní. Pauzy mezi řadovkami totiž nebývaly u nich nikdy větší než třileté, navíc od skvělého alba „Ironbound“ z roku 2010 chytili OVERKILL druhý dech, i co se týče znovunabyté chuti do old-schoolového thrashe dělaného v aktuálním podání. Invence byla opětovně posilována vším, co fanoušek od OVERKILL od počátku jejich dráhy žádal, což kapela následně stvrdila další famózní sadou „The Electric Age“. Tehdy podruhé začaly zlaté časy, jaké u nich od alba „Horrorscope“ nebyly k mání. Aktuální novinka „Scorched“ rozhodně nepodlézá vysoce nastavenou laťku a nachází se na odpovídající úrovni tvorby OVERKILL z posledních let. Sestavu dnes navíc posiluje spoza Ellsworthových zad skvělý bijec Jason Bittner, který se k OVERKILL připojil již před minulým, velmi povedeným albem „The Wings Of War“, kdy krátce před tím opustil řady FLOTSAM AND JETSAM.

Na novince „Scorched“, která se jeví vesměs různoroději, strukturovaněji (co se týče typů skladeb) a tudíž barvitěji než některá alba předcházející, tak nalezneme vše, co lze od této žánrové drtičky očekávat – aktuální thrashový drive a postupy ryze metalového ražení v mnoha podobách. Kdybyste to celé chtěli vypsat do detailu, tak zde znovu naleznete přemotivovaně křepčícího Bobby „Blitze“ Ellswortha, který však umí odzpívat i klenutější part, dále pak tradičně výstavní baskytaru D.D.Verniho, výbušné kytarové party od osvědčené dvojky (nyní navíc slavící v řadách OVERKILL společnou dvacetiletku) Dave Linsk a Derek Tailer, a samozřejmě také vynikající práci právě bubeníka Jasona Bittnera. „Scorched“ rozhodně nebude patřit k nejtvrdším albům newjerseyských netopýrů, neboť se zde nachází i skladby variabilnější a s určitou nákloností k melodiím a pozvolnější gradaci. Jsou zde však i divoké výpady, takže dlouholetý fanoušek nebude zároveň o nic ošizen.

Heroické kytarové sólování zahajující titulní song „Scorched“ patří k oněm střípkům, které svědčí k inklinaci nových skladeb ke klasickému metalovému pojetí. Kapela byla od svých počátků inspirována mimo jiné i JUDAS PRIEST a určité fragmenty nové desky tuhle linii stvrzují, ostatně na albu je patrný i obdiv k dalším legendám jako BLACK SABBATH nebo MOTÖRHEAD. O metalu bez příkras, svižných tempech, riffové řevnivosti, ale také nezapomínání na silnou melodickou linii je třeba další vypalovačka „Goin Home“. V rámci třetí „The Surgeon“ se sice trochu ubere na tempu, ale to neznamená, že by song nenaplňoval parametry prvotřídního metalu tvořeného s přesahem, navíc hozeného do současnější fazóny. Sprint „Twist Of the Wick“ je bezesporu nejrychlejší a nejdivočejší skladbou nahrávky, a i přestože v druhé polovině dojde překvapivě na démonickou orchestrální pasáž s vícehlasým chórem, pořád má posluchač na paměti, že hudební pojetí OVERKILL vychází především z nekašírovanosti špinavé ulice. Silnou stránkou novinky je vlastně ono kombinování mezi zdobnějším pojetím metalu, zastoupeným zde výstavní kytarovou prací a melodickými sóly, a jeho garážovějším protipólem, který zde zastupují punkově laděné výpady riffovitého thrashe. 

Prostředek alba je zjevně nejsilnější, jednak zde máme jeden ze singlů „Wicked Place“, což je opravdu rtuťovitá skladba postavená na sugestivním Blitzově hlase, úderných riffech a neopakovatelném bluesovém groovu, druhak na ní navazuje „Won´t Be Comin´Back“, což je naproti tomu song podstatně zpěvnější a hymničtější, který z pozvolné fáze s nápadným baskytarovým motivem (připomínajícím rozjezd sabbathovské „Heaven And Hell“) přejde do svižné a velkolepě refrénové části. Za mne jednoznačný vrchol alba a hymna par excellance. Dalším vrcholem alba se může brzy stát velmi ponurá píseň „Fever“, kdy Ellsworth dojemně pěje v pozvolnějším tempu nad závojem akustiky, aby následně hydra ožila a vše se vyvinulo do brutálního thrashového běsnění. Možná jde o nejvíce atmosférickou, nejstrukturovanější a nejpříběhovější skladbu, která v sobě koncetruje nemalou dávku napětí, temnoty i okouzlující melodiky. Netřeba však tuhle desku rozebírat do podrobna, neboť fanoušek OVERKILL dobře ví, co jej pravděpodobně čeká. Já jen potvrdím, že si může být znovu zatraceně jistý, že tahle kapela svého vysokého standardu z posledních patnácti let prostě dosáhne.

28.04.2023	Diskuse (20)	Stray janpibal@crazydiamond.cz