OZZY OSBOURNE - Zázračný muž 5/10

Pětileté výročí smrti Randyho Rhoadse bylo hned na jaře roku 1987 připomenuto znamenitým živým albem „Tribute“ a záznamy skladeb na něm pořízené byly logicky vybrány z toho reprezentativního, ne-li nejlepšího, co se uchovalo. Mezi tím bylo však nutné najít nového talentovaného kytaristu, protože jak známo Rhoadsův nástupce Jake E.Lee byl právě v té době odejit, což bylo způsobeno manévry, nad kterými držela patronát Sharon. Tím vyvoleným se nakonec stal teprve devatenáctiletý Zakk Wylde. Blonďatý kytarista a obrovský talent, hned od začátku poutající pozornost svou hrou, ovšem i výraznou vizáží - jako jeden z mála muzikantů se tenkrát zjevil ve velmi netypických zvonáčích. Byl totiž velkým příznivcem hardrocku a blues ze sedmdesátých let a neskrýval znechucení nad tím, co se v osmdesátých letech považovalo v rockové hudbě za módní. Tak jako tak byl to právě on, kdo se výrazně zapsal do srdcí všech Ozzyho fanoušků a dodnes platí za kytaristu, se kterým je jméno Ozzyho Osbournea spojováno nejčastěji.

Jeho albová premiéra přišla už v roce 1988, kdy bylo realizováno album „No Rest For The Wicked“. Zjevně dosud nejtvrdší a nejmetalovější materiál pod kterým se Ozzy na své sólové dráze podepsal. Album se stalo odrazovým můstkem pro úspěšnou kariéru mladého kytaristy, jehož charakteristický zjev a kytarový um z něho udělal přes noc metalovou ikonu přelomu osmdesátých a devadesátých let. Ale taktéž hlavní aktér se tentokrát zdál v lepší psychické pohodě než kdykoliv předtím, a tak vcelku v tajnosti, daleko od mediálních tlaků a dychtivých očekávání, vznikalo tohle nové studiové album, na kterém se všichni zúčastnění předvedli ve výtečné formě.

Už  pilotní singl „Miracle Man“, jehož video se nahrávalo na britském území v útrobách gotického kostela, do kterého odvážný režisér nechal vpustit kromě rozparáděných muzikantů také desítky růžovoučkých podsvinčat, měl dát touhle výsměšnou formou všem pánbíčkářům jasně na srozuměnou, že bezbožný šílenec je v plné parádě zpět. Skladba to byla úderná, rychlá, s typickými Zakkovými vyhrávkami a hvízdanci – tedy sebevědomý vstup na scénu jak se patří, navíc jasný příklon Ozzyho repertoáru směrem k tvrdosti a přirozenějšímu zvuku.  Druhý singl „Crazy Babies“ s dětskými vampy ve svém obrazovém provedení však nebyl příliš dobrou volbou. Mám za to, že album obsahuje mnoho lepších skladeb. Tak například přehlížená avšak plná hitových ambicí se mi jeví hned druhá položka - „Devil´s Daughter“, která obsahuje vynikající zpěvovou linku gradující v glam-metalovém refrénu nebo našláplé inferno „Breaking All The Rules“ s jedním z nejlepších Zakkových riffů. Vrcholem je pro mne jednoznačně hymna „Bloodbath In Paradise“, která na mnoho let dopředu korunovala Zakka Wyldea na post šílencova dvorního kytaristy. Nechybí zde ani typická balada „Fire In The Sky“. Retrospekce divokých pokoncertních večírků plných drog a groupies z nedávné Ozzyho minulosti – to je „Tatooed Dancer“. Téma jeho věčného boje obsahuje jak jinak než „Demon Alcohol“. Zkrátka celé tohle album se mi zpětně jeví jako povedené, tedy bouřlivě metalové a plné entuziasmu. Navíc s výraznou a na svou dobu moderně znějící říznou kytarou. Na druhou stranu jsou zde i výtečné chytlavé pasáže.

Po realizaci „No Rest For The Wicked“ (1988) se fanoušci starých BLACK SABBATH konečně dočkávají spojení Ozzyho Osbournea s Geezerem Butlerem i v koncertní podobě, protože Geezer učinil tak jak již před časem přislíbil a do koncertní karavany zapadl. Původní baskytarista Bob Daisley byl totiž promptně přizván jen jako dočasný záskok  do studia za v roce 1987 odešlého Phila Soussana. Celosvětové turné znamená jak jinak než další úspěch a Ozzy Osbourne v létě 1989 vystupuje jako jeden z prvních umělců západního světa za železnou sovětskou oponou a sice na monstrózní rockové přehlídce MOSCOW PEACE FEST 89´ na stadióně v Lužnikách. Krátce před tím však metalový svět ani moc nepřekvapila historka, kdy byla Sharon Osbourne údajně svým podnapilým manželem napadena a záhy podala žádost o rozvod. Dnes je již dávno jasné, že krize byla včas zažehnána. Kdo ví, zdali nešlo tenkrát o další z řady povedených mediálních tahů?

Ozzy právě na sklonku osmdesátých let zahajuje i spolupráci s mnoha dalšími heavy metalovými umělci. Tou první a velmi povedenou byl jeho hlasový příspěvek do balady „Close My Eyes Forever“, která se objevila na albu Lity Ford a stala se obrovským hitem. Jejich duet patří k legendárním momentům své doby stejně jako třeba pomalé songy od SCORPIONS, BON JOVI nebo CINDERELLA. Balada to byla vskutku dojemná a velmi povedená. Zhruba někde tady končí jednou pro vždy období Ozzyho skandálů a nastupuje nová životní etapa. Netuším zdali se stal zázrak nebo za to mohla Sharonina hrozba rozvodem po výše zmíněné kontroverzi, každopádně právě na počátku devadesátých let Ozzy hleděl a šel vstříc mnohem větší životní  spořádanosti a definitivnímu zotavení.

08.07.2014	Diskuse (0)	Stray janpibal@crazydiamond.cz