PAČESS - Katech1smus

50%

Po slušně zpromované a vesměs atraktivní desce „Absolutno“ se Jihomoraváci PAČESS ani moc dlouho nerozpakovali a pokračují na svém dalším albu nazvaném „Katech1smus“. S Bárou Basikovou nyní již coby ústřední vokalistkou projektu, který své textové náměty věnuje zákonitostem pivní kultury. Jenže jednou věcí jsou ambice a radost ze spolupráce s přední českou zpěvačkou a tou druhou je skutečnost, jak dalece se rukopis kapely k Bářině hlasu hodí a kam se výsledek snažení nakonec posune. Zde, v rámci dejme tomu klasicky heavymetalové muziky, opravdu nelze čekat nadžánrovou neotřelost PRECEDENS či STROMBOLI, ani dlouhodobý vliv těchto pojmů tuzemské scény. Prakticky dnes jde v případě PAČESS o úplně jiný band, než tomu bylo třeba ještě před třemi lety, což by na jednu stranu nemuselo znamenat nic špatného, ale jak to tak sleduji a věci se u mne zatím pozvolna tříbí, osobně tohle rovněž nevnímám, že by to bylo jednoznačně dobře. 

Předně chci říct asi tohle. Přestože nepotřebuji rozpoznávat v odlescích zlatavých bublinek nejrůznější významy bytí a patřím k těm, kteří si v sídlištní hospodě dají třeba klasickej Gambáč na žízeň, plně respektuji umělečtější stylizaci tohoto gastronomického oboru. Nicméně s novinkou PAČESS, nesoucí název odvozený od čehosi, co lze interpretovat jako věrouka, to nemám hozené až tak jednoznačně. Vlastně nadšen ani moc nejsem. Když vše zjednoduším, tak z mého pohledu je na novince té Basikové sice trochu moc, ale hlavní důvod mé menší spokojenosti slyším trochu jinde, což se budu v recenzi snažit osvětlit. 

Nejprve však ke kladům alba. Vokální party i instrumentace  jsou zde ve valné míře podány precizně - viz třeba naléhavě rozmáchlé pěvecké vrcholky u zemitého songu „Dimethylsulfid“, kytarovými riffy zpevněná a zároveň vcelku zdobná jízda za nepostradatelným tekutým chlebem „Kaš“, nebo připomínka nadčasových pravd o ne zcela spravedlivém fungování světa v „Tisíc a jeden cíl“ , to všechno jsou skladby, které mě vlastně vcelku baví. Dílo drží bez problému pohromadě, má však i svá negativa. Tak tedy co vadí? Rozhodně některé úseky textů Báře vkládané do úst - jako např. ty v úvodní košaté jízdě „O vodě“ (...to sublimační dění je zárukou rozpuku...), protože podobně technicistní slogany jako následně i (...přechodné tvrdosti, sulfát i karbonát...) nebo dokonce (...uhličitanů plný sled, obohaceně soli vázat....)  nemá naše popřední zpěvačka vůbec zapotřebí. Jednak se tohle k jejímu éterickému hlasu nehodí, za druhé je podobná lyrika pro posluchače bažícího po nějakém tom kulturním obohacení ve výsledku prostě nudná a nezajímavá. Má tedy kapela měnit či rozšířit svou tématickou sféru a vyjít mimo pivovarský dvůr? Tohle ukáže čas.

Další poznatky. Nová nahrávka PAČESS je sice dalším krokem k melodické jemnější tvorbě a písničkovosti, přesto bych se o ní zdráhal hovořit jako o sadě chytlavé a hymnické. Kde je tedy zakopaný pes? Možná v menší srozumitelnosti textů, možná však také v absenci temnějšího mužského hlasu, který značil k vesměs melodické instrumentaci dobrý kontrast. Nejdřív jsem si říkal, kde že letos je ten brejličkatej fousek, co u PAČESS léta skřehotal, a zdali jej snad kapela ve snaze upřednostnit Báru nezavřela do nějakého sudu se sladem, dělajíc si z celé věci srandu, ale ono to nakonec vypadá, že byl vážně odejit. S odchodem Chymuse, se kterým si údajně kapela nerozuměla a ukončení spolupráce s ním již bylo v plánu delší dobu, přeci jen zvuk PAČESS ztratil trochu té rvavosti, temnoty a dekadentního kouzla. S Bárou Basikovou se zkrátka hladí již důkladně vyhlazené a vše působí jako hra na jednu velkou jistotu. Někdy to jde, jindy zde čelíme prostě nudě.

Přebujelé texty a občasně i jejich podání jsou více méně achillovou patou novinky. Je v nich až moc nesrozumitelného pivního „insiderství“ a tak kapela toužící po chytlavosti si i díky nim staví kolem sebe bariéru. Skoro až básnické verše zachycují v sobě různá moudra provázející lidské konání, takže výsledek budí dojem až moc velké zadumanosti a odžitosti (...tajemství vězí v osivu...). Bohužel právě já jsem však posluchačem, který v rockové potažmo metalové hudbě nepotřebuje patos, uvědomění, smír a (...TO LIDSTVÍ...), ale naopak divokost, revoltu a mladou krev, takže se s poslechem cítím po krátké době jaksi zataven.

Přestože si myslím, že některým pasážím, zejména pak slokám s vyšší kadencí slov, by více slušel temný mužský hlas, slyším tuhle desku ani ne tak jako odfláklou (to ani omylem), ale jako věc, které nebylo dopřáno určité časové odsazení, kdy by si její tvůrce měl čas všechno srovnat, udělat odstup, a pak určité detaily vyladit, případně někde něco ubrat a jinde zas přidat. Některé momenty působí mdle, jiné by si zasloužily buď jiný textový úsek či jeho zkrácení, případně občasný vstup mužského hlasu a posílení kontrastnosti skladeb. 

Po stránce řemeslné, ať už jde o zpěvy, instrumentaci a celkový zvuk, se vše nese ve velmi kvalitních parametrech, a to od první skladby „O vodě“ (dle mého neměla být první, neb její sloky Báře moc nesvědčí, opakem je pak skvostný bridž a povznášející gradace... v proudu řek siloe...), až po grandiózní kytarové kejkle a finále v nejzdařilejší položce alba - „Vlk mezi vrbami“.  Nezbývá než počkat, jak si kapela povede na pokračování a kam se posune, neboť jednička v názvu alba („Katech1smus“) svědčí o tom, že nás čeká pokračování („Katechi2mus“). A protože jsem „Absolutno“ tak trochu nadhodnotil, zde to procentuálně shrnu bez úlev. Příště prostě lepší skladby.

13.06.2024	Diskuse (1)	Stray janpibal@crazydiamond.cz