PAIN OF SALVATION - In The Passing Light Of Day
Dlouho jsem se rozmýšlel, zda-li mám vůbec do recenze novinky „In The Passing Light Of Day“ jít. Spíše než samotní PAIN OF SALVATION mne totiž iritují jejich fanoušci, protože jde o takovou tu nepočetnou sortu posluchačů, kteří si myslí, že jsou fundovanější a chytřejší než valná většina ostatních. Přiznám se, že je mě vlastně Daniel Gildenlöw svým způsobem sympatickej, tedy hlavně v tom, jak si razí vlastní cestu a nepotřebuje se lepit, ani v rámci škatule progresivního rocku, na nějakou pochybnou žánrovou scénu složenou převážně ze samozvaných hudebních vzdělanců a lidí hrající si na silně empatické bytosti se zájmem o sociálně-kulturní problematiku. I když by mu možná výraznější kompromisnost otevřela cestu k většímu počtu příznivců, vždy dokázal zariskovat a tím pádem zejména v minulé dekádě platili PAIN OF SALVATION za originální těleso. Jenže doba se hnula.
Vzhledem k tomu, jak znamenitá alba vydali kdysi mezi roky 2000-2010, mne novinka nahraná v kompletně obměněné sestavě příliš nenadchla, i když chápu, že si hlavní postava prošla v posledních letech svým nejtěžších obdobím. S podobně malou fanouškovskou základnou je vůbec zázrak, že PAIN OF SALVATION stále přežívají a Daniel ještě u sebe nalézá entuziasmus do dalších uměleckých sdělení. I když se ani v mezičase od svého vrcholného období často nevyhnul uměleckým přešlapům, rozchodům se svými dlouholetými spoluhráči a v nedávné době rovněž doslova bojoval na nemocničním lůžku o přežití, bude vždy určitou minoritní skupinou sledován, je jedno, že těchto lidí je v každém hlavním evropském městě jen několik desítek.
Pravda, on sám může mnohým přijít až příliš samožerský, ale já to prostě beru jako způsob jistého uměleckého vyjádření, a tahle kapela ve svých textech vždy řešila hlavně stránku života a jeho duchovnějších proudů mnohdy přecházejících až do osobní roviny. Na druhou stranu je rovněž pravda, že se PAIN OF SALVATION několikrát dopustili doslova nehoráznosti, jako třeba když v roce 2004 mezi dvěma albovými drahokamy – mezi vrcholně prog-metalovým a nebývale uctívaným „Remedy Lane“ a hřmotně svěžím „Scarsick“ vydali tu filosofující, nestravitelnou zbytečnost (album „Be“) pro věčné frfňaly a divnolidi, který to maj v hlavách nastavený jinak než 99% populace. Dokonce jsem měl vždy rád (a stále mám) i obě alba označovaná jako „Road Salt“, která byla pro mnohé non-konformisty nepřekonatelným prubířským kamenem a značila dle mnohých jakousi zradu hodnot inovativního metalu, to když se Daniel zamiloval do zvuku pozdních šedesátých let a snažil se onu přirozenost a rock´n´rollovou dřevnost dostat i do svých písní. Mě právě tohle bylo sympatické.
Faktem je, že zmíněná dvojička alb je stále mnohem lepší než všechno, co vydal poté, včetně prapodivného nového alba „In The Passing Light Of Day“, které k uzoufání nudí, krade postupy odevšad, včetně vlastní minulosti (zejména bezútěšnost „The Perfect Element Pt.1“ je mu blízká), líně se převaluje ve vlastní šťávě a obšlehává všechny ty zdlouhavé abstraktní pasáže s mluveným slovem, valivé party a zasekávačky od norských LEPROUS a ještě navíc tomu neopatří ani srovnatelně dobré zpěvy a vokální melodie. Nová sestava má dle mého do té zpřed deseti let hodně daleko a působí vcelku necharismaticky. Snad kromě kytaristy Ragnara působí zbytek formace jako banda dělníčků, které si Gildenlöw najal, aby mu při koncertech dělali křoví nehodné povšimnutí. Této nevýraznosti vizuální ovšem přitakává ještě nevýraznost skladatelská. Když sakra kapela nechce znít prvoplánově, proč se snaží o vyznění, jenž má možná šanci zaujmout až z plánu osmaosmdesátého? Proč nemůže zaujmout třeba už z druhého a nebo třetího?
Jasně, „Meaningless“ není úplně špatná, protože má v sobě onu naléhavost a tklivou atmosféru podpořenou už od úvodu partem zvláštního nástroje, jenž svým zvukem vzdáleně připomíná nějaké severské dudy nebo něco na ten způsob. Dál už jsou zde jen určité záblesky a pasáže, které na chvíli odlehčí dojem a znovuobnoví zájem člověka, který se odhodlal několikrát projít tímhle martyriem nezábavnosti. Nemám rád ty více než desetiminutové dekly („On a Tuesday“ a titulní věc), co tuhle desku obstupují z obou stran a třeba taková „Reasons“ mě, to řeknu rovnou, vysírá už od prvních chvilek neskutečným způsobem, protože úplně vidím ty intošské zvědavce, kterak ve zpola zaplněném klubíku předstírají, že se jim to líbí a hlavně, že tomu všemu děsně rozumí. Rozumí všem těm smyslům a hudbě, která je jimi naplněna až po okraj. Já řeknu rovnou, že tomu nerozumím a že mě poslech téhle skladbově nesymetrické záležitosti přijde spíše jako hodně nekomfortní než časem vlastně i docela dobrý. S něčím jako „Remedy Lane“ nebo „Scarsick“ se tohle nedá ani vzdáleně srovnávat. Pokračování mnohaleté krize.
02.02.2017 | Diskuse (54) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
boovol | 13.04.2017 17:08 |
S recenzí se víceméně ztotožňuju, na konkurenčním portálu (jeho název mi formulář nebere) jsem hodnotil známkou 6. Jak píšeš, je to celkem vykrádačka, ale nejvíc mi vadí všude rozlezlá, nudná vata, bohužel to nejsou jen vycpávkové songy, které lze jednoduše přeskočit, ale nuda se rozkládá i uvnitř písniček. A titulní skladba...no asi tak: pomalá, jednoduchá, melancholická hudba je mi velice blízká, ale ta píseň chce být tak naléhavá a tak zoufale jí to nejde. Vlastně mám v poslední době problém to album protočit od začátku do konce. Nicméně stále jde o nadprůměr, těch dobrých míst tam není zas tak málo. |
Bluejamie65 | 07.02.2017 22:01 |
Myšleno v tehdy naivním Československu |
Bluejamie65 | 07.02.2017 20:57 |
Ještě několik myšlenek o Yugoslavii -1. existence jakéhokoliv alespoň víceméně funkčního "socialistického" státu před ale i po pádu zdi polidšťovala evropské velmoci ve vztahu k vlastním pracujícím lidem a nutila je realizovat sociální stát v podobě, která by se sociálními jistotami přinejmenším vyrovnávala nebo pokud možno předstihovala standard zdravotnictví, pojištění, důchodů právě v těch socialistických státech.... protože to bylo součástí narativu, že Západ je demokratičtější, sociálnější, svobodnější, kulturnější... než diktátorský prostor Sovětského svazu a jeho satelitů. Tehdy by si Merkelová určitě nedovolila hradit náklady na migranty z důchodových a sociálních fondů německých občanů. 2. na tom, aby se na dlouhých čtyřicet let uložený k ledu vztah mezi srbskými četniky a partyzáný na jedné straně a ustašovskými fašisty na druhé straně revitalizoval do stejného stavu nenávisti v jakém byl v první polovině čtyřictátých let se za velké peníze pracovalo deset let lidmi, kteří s tím mají celosvětově i historicky velké zkušenosti a vědí, jak to udělat.... ještě větší množství peněz a úsilí bylo pak vloženo do oživení nacionalistického kultu na Ukrajině, taky úspěšně, přiměli tam lidi navzájem se vraždit, přestože tam ani není rozdíl etnický, ani náboženský, nýbrž jen nářeční... 3.násilný rozpad Yugoslávie, (účast NATO, podíl EU, dokonce dodatečně zajištěné krytí Haagem a OSN) byl podle mě názorným důkazem toho, že žádná skutečnost "demokratické občanské západní společnosti" neexistuje, vše je to jen narativ, který měl předstíráním "svobody"(přitom ale spíš vlastně nadřazenosti) zajistit souhlas s vedením válek u domácích obyvatel, případně vzbudit "chuť" stát se součástí téhož i v jiných zemích... podle mě stačilo jen zmínit, že základní podmínkou vstupu do "demokratického západu" je účast na válečných taženích proti slovanským, africkým a asijským národům a podíl na jejich vraždění a žádný k NATU se lepící politik by neuspěl.. |
carcass | 07.02.2017 20:22 |
ty vole Stray, ty mi dáváš kapky :-). Roman Dostál fakt nejsem, snad jen, že Opava je velmi kultivované a civilizované město s bohatou sportovní tradicí, takže je nás tady hodně takových fajn týpků :-) |
Stray | 07.02.2017 20:20 |
carcass: Nejseš náhodou pan Roman Dostál z Opavy? :-) Právě listuji novým Sparkem a tento aktivista za zdravý životní styl a obhájce živočišných bílkovin zde má otištěn dopis ve Voices Pitu, který je přímou reaKcí na jejich pro-veganský článek z minulého čísla. Nejen že je tento člověk z Opavy, ale má tobě podobné vyjadřování a názory, jež se nesou na vlně zdravého životního stylu, správného stravování a sportovní formy v postupujícím věku. :-) Chechtám se tu jak blázen a připravuji se na Fireball. Tedy přikládám, když už je ta diskuse tak pojebaná. |
carcass | 07.02.2017 20:09 |
Bluejamie - jo, ten mustr je univerzální, vem si, že naprosto shodně to dělali komouši když někde chtěli vyvolat komunistickou revoluci, jedině v Tibetu, přes maximální snahu nenašli tu svou 5. kolonu, kterou by přijeli "bránit", což jim samozřejmě nezabránilo to tam celé vyplenit, když už to měli všechno tak hezky na ústředí nalajnovanéK té Jugošce - ty máš za to, že to byl životaschopný útvar? Projížděl jsem to tam autostopem poslední předválečné léto a ta řevnivost mezi Chorvaty a Srby byla všudepřítomná..... to Stray - jaká recencze, taková diskuse :-)) |
Bluejamie65 | 07.02.2017 18:37 |
to Stray: Jasně, ber to z tý lepší stránky, alespoň těm, co se kroutili při tom, když jsi psal o tom, že tě může určitá skupina lidí iritovat, názorně a důrazně předvedli, co ten termín iritovat přesně znamená:-) |
Stray | 07.02.2017 18:22 |
Bluejamie a Carcass: Ne že by mě vaše názory nepřišly zajímavé, ale pokuste se to tak nějak pozvolna ukončit, díky. Přeci jen, zakládal jsem hudební web. Asi jsem to s těma PAIN OF SALVATION nerozehrál úplně nejlíp, jakkoliv si člověk ve chvíli tvorby vcelku netradičního článku myslí, že vytváří to přelomové a nejlepší, tak vždy se mě osvědčilo, že to budilo dojem úplně opačný ... |
Bluejamie65 | 07.02.2017 18:22 |
Jugoslavie: vždy stejné kroky už tolikrát -politikové s patetickým výrazem ohlašují nutnost boje za demokracii - Krok první - vytipovat zločineckou organizaci schopnou vraždit sve spoluobčany, krok druhý vyřadit danou organizaci ze seznamu teroristických organizací krok třetí vybavit ji penězi, zbraněmi a slíbit beztrestnost, krok čtvrtý vydat této organizaci povel k vraždění, na který vláda a bezpečnostní složky dané země musí zareagovat krok pátý mediálně přenést zodpovědnost za vraždění z terorisů na vládu a bezpečnostní složky dané země ... krok šestý přijít teroristům/mírumilovným prodemokratickým protestujícím na pomoc i za cenu desetitísíců, případně statisíců mrtvých civilistů KOLIKRÁT UŽ JSME TO OD TÉ DOBY UŽ VIDĚLI? |
Bluejamie65 | 07.02.2017 18:17 |
To Carcass:Co k tomu říct: ten kdo to stvořil počítal s tím, že nikdo nebude schopen přečíst tenhle záměr ve chvíli, kdy se ta situace startovala. Bylo kolem mě asi milion lidí, kteří na mě řvali, že Yugoslavie musí padnout, že UCK jsou stateční míroví bojovníci proti komunismu atd. atd.není to časovaná bomba, je to předmostí Islámského státu v Evropě. Dokonce jsi vystihl i to, proč chodí místní lidi na cvičení do tréninkových vesnic Daes v Bosně. Pokus se nad tím zamyslet. Jugoslavie s mírnou federální zvýhodněností Srbů dokázala pomocí družstevnictví pomalu, ale trvale zvedat životní úroveň jihoslovanů tak, že konflikt pravoslaví x islám na celé desítky let usnul.... možná by i zmizel (viz množství smíšených manželství), někdo ale měl zájem takové společenství zničit... byl opravdu HLAVNÍ důvod v tom, že šlo o stát kde komunisté nezmizeli jako rozhodující síla společnosti a zůstali nadále důležitým účastníkem voleb? |