PARADISE LOST - Believe In Nothing

70%

Deska „Believe In Nothing“ ještě šestnáct let po svém vydání značí jisté tápání a přešlapování na místě, neboť se zjevné přibrzdění vývoje PARADISE LOST tehdy jevilo samotným muzikantům jako bezpečnější a vesměs logická volba. Výsledek dost možná ovlivnilo hektické tempo střídání alb a následných turné a tlačení kapely vydavatelstvím do stále dalších aktivit. Elektronické podkresy a synťáky ze zvuku PARADISE LOST určitě nezmizely, ale songy se přeci jen tak trochu vracely ke kytarovému pojetí, byť určitě nešlo o krok, kterým by si byl kdokoliv z metalových fans jistý a byl jím přesvědčený, naopak vše v té době začalo působit jaksi alibisticky a tahle hra na jistotu kapele příliš neprozpívala, i možná proto platí tahle deska za jednu z těch slabších v diskografii Angličanů. Nahrávací práce se konaly na střídačku v německých městech Hannover a Düsseldorf, ale také v Londýně, a celkově je materiál vnímán jako méně odvážný krok než předchozí deska „Host“ a také jako méně zajímavý příklon k svěží hitovosti a gothic rockové temnotě než tomu bylo v případě následného alba „Symbol Of Life“, zkrátka šlo jakýsi o mezikrok, během kterého si po stránce skladatelské a vlastně i po stránce celkového uchopení a ošetření skladeb PARADISE LOST vybírali kratší oddechový čas.

V první půlce nosiče ještě lze nalézt nějaké ty zajímavosti v podobě singlů „Mouth“ (návrat ke kytarové dravosti, jenž na albu reprezentuje ještě třeba rychlejší vál „Look At Me Now“) a „Fader“ (zde došlo k upevnění vypjatější melodiky Holmesova zpěvu ve smyslu - jedeme ve vleku za DEPECHE MODE) nebo dalších, tak trochu atmosféričtějších čísel, které i díky obohacujícím symfo aranžím a pošmourným zpěvovým linkám byly schopné skrze ony typické MacKintoshovi vyhrávky atakovat tklivým způsobem posluchačovi emoce – týkalo se to zejména skladeb jako „Illumination“, „Something Real“ nebo zejména závěrečné parády „World Pretending“. Poslední jmenovanou skladbu mnozí považují za absolutní vrchol alba a jeho dramatickou ouverturu, jenž stojí hodně vysoko i v rámci celé diskografie PARADISE LOST, vzdálena všem těm vycpávkovým songům, které jí na „Believe In Nothing“ přímo předcházely.

Jde zkrátka o album, které toho v roce 2001 příliš neřešilo a jestliže do té doby PARADISE LOST vždy na každé desce zachytili určitý svůj vývoj a zvukový posun, zde si zkrátka vybrali slabší chvilku či moment tápání, pouze se opakovali a nepřinesli zas až tak silný materiál. Na druhou stranu se určitě nejednalo o nějaký vyložený průser a ani tahle deska tedy nepropadla, jakkoliv řada lidí mluvila o nudě a devalvaci. Skutečnost, že PARADISE LOST fungují velmi aktivně ještě v současné době, je ostatně důkazem, že toho neobyčejného kdysi složili tolik, že jeden kratší výpadek nemohl jejich pověsti a dobrému jménu příliš uškodit. 

V současnosti britská kapela kroutí hlavou třeba i nad svou tehdejší volbou coveru tohoto díla, neboť fotografie včel jaksi mnohým nedává smysl a tak je i tahle záležitost hudebníky shazována informací o přílišném množství zkonzumovaného piva. Album „Believe In Nothing“ značí, více než cokoliv jiného, především stagnaci.

22.06.2017	Diskuse (2)	Stray janpibal@crazydiamond.cz