PARADISE LOST - Draconian Times
100%

Nebojácný vývoj jaký předvedla tahle britská pětice zachmuřenců v průběhu celé první poloviny devadesátých let mne dodnes nepřestává fascinovat. Jen málokomu se totiž podařil podobný kousek. PARADISE LOST s naprostou přirozeností postupovali krok za krokem od svých obskurně doom/death metalových počátků, až ke kolosálně nazdobenému piedestalu evropské metalové scény a přitom se nikdy ani náznakem nezpronevěřili svým původním vizím. Jak u nich rostla muzikantská kvalita, stávaly se jejich nahrávky bohatšími, celkově harmoničtějšími, a přestože je každá zastihla v trochu odlišném rozpoložení, vždy jste je zaručeně poznali mezi stovkami. Právě jejich páté album „Draconian Times“, jinak předznamenané nejen nahrazením původního bubeníka Matthewa Archera lepším Lee Morrisem, ale i přímočarým pilotním singlem „The Last Time“, je dnes možné brát jako vyvrcholení (čest všem jejich předchozím klasikám) jejich prvního, striktně metalového období. Dechberoucí pouť byla uzavřena albem, za které je dodnes obdivuji.

Komerčně dost možná nejúspěšnější album PARADISE LOST bylo tedy měsíc před vydáním předznamenáno maxi singlem „The Last Time“, který znamenal definitivní únik ze zatěžkaného doom-metalového hájemství. Naopak zřetelné inspirace u letitých ikon gotického rocku zaváděly k dohadům, kde vlastně permanentní vývoj Ztracenců nakonec skončí. Někde v tomto období totiž začalo dělení početných zástupů fans. Názory na další směřování Britů se počaly rychle rozcházet. Já osobně však patřím ke skupině posluchačů, kteří až právě s „Draconian Times“ této kapele definitivně propadli. Vždy jsem obdivoval jak lehce a nenuceně zdolávali stále další a další mety své vyjadřovací evoluce. Vždyť už skladby z výše zmiňovaného maxisinglu (např.titulní song nebo předělávka SISTERS OF MERCY „Walk Away“) představily kapelu v nezvykle chytlavé a rockově přímočaré fazóně. Poprvé čistě zpívající Holmes a znovu nezaměnitelný Mackintoshův (jak kytarový, tak skladatelský) rukopis udělaly v tomto období z PARADISE LOST kapelu pevně zabydlenou v mainstreamových vodách evropské metalové hudby.

Už s osudovými tóny klavíru v úvodní majestátní bombě „Enchantment“ je jasné, o jak velkou událost tehdy šlo. Vzdušné vodopády tónů z Gregova nástroje působily čerstvě oproti hutnému a neprostupnému výrazu z minulosti. Každá ze skladeb byla postavena na nosných kytarových linkách a harmoniích, skrze které celý materiál gradoval v srdnatých Holmesových nápěvech. Nikdy před tím nezněl Nickův hlas takto mohutně a přesvědčivě. Krok, který se mu povedlo udělat od předchůdce „Icon“ byl skutečně na první poslech zřejmý. Přes všechen vývoj si však kapela vždy zachovávala svojský rukopis, rozpoznatelný od všech ostatních kolem. Neříkám, že PARADISE LOST nevyužívali svých inspiračních vzorů z minulosti, ale tyto jen umě přetvářeli k obrazu svému. Výsledkem byla vždy osobitá koláž.

Hlavní devízou celého materiálu byla jeho originalita a rovněž skutečnost, že se zde nenachází jediná slabší skladba, která by pomalu a emotivně plynoucí celek nějakým způsobem nabourávala nebo ředila. Tahle kolosální gothic metalová jízda tedy způsobila, že i v jejich domovině (již pár let metalovou hudbu všeobecně odmítající) začal o kapelu zájem strmě stoupat (viz. zasloužená nominace na donningtonský Monsters Of Rock v roce 1996). „Britové právě objevili PARADISE LOST“ - psalo se v tehdejším hudebním tisku a zbytek Evropy se tomu smál. Každopádně šlo o značně opozdilé zadostiučinění, v jaké snad už kapela ani nedoufala.

Jak už jsem zmínil – „Draconian Times“ je albem bez jediného zaváhání. Za což patří velké díky jejich dvornímu producentovi Simonu Efemeymu, který tohle ucelené dílo bravurně zvládl. Přes zřejmé zčitelnění oplývají drakónské časy atmosférou hlubokého a nevyléčitelného žalu. Většina skladeb se zabývá temnou stránkou existence a jejím dalším směřováním. Řada méně známých položek jako „Shadowkings“, „Yearn For Change“ a „Jaded“ je zcela rovnocenná s koncertními tutovkami, jakými vždy byly „Hallowed Land“, „The Last Time“ nebo kontroverzní song „Forever Failure“, ve kterém byl zabudován dobře známý sampl s hlasem nechvalně proslulého Charlese Mansona. Pokud tedy budete chtít sáhnout po tom nejlepším od PARADISE LOST, tohle album bude jednou z voleb, záleží jen na tom, jakou hudbu jinak preferujete - mezník, který zřejmě adorují, jak příznivci jejich starší, tak i novější tvorby. Jedno z nejlepších evropských metalových alb devadesátých let.

05.06.2017	Diskuse (11)	Stray janpibal@crazydiamond.cz

sicky

07.06.2017 13:06

v té době pro měl byl vrcholem PL Gothic, Shades Of God se mi ještě líbilo velmi, páč bylo takové syrové, temné, s Icon už jsem měl ale docela problém kvůli měknutí a Draconian jsem už ze stejného důvodu nedal. A kupodivu ani po letech mě to stále moc nebaví, teď jsem to kvůli Strayovi :) dal po dlouhé době znovu a prostě pořád to tam nenacházím. přijde mi takový příliš easy, oproti začátkům komerce jako prase. (o One second pak ani nemluvě). K PL jsem se vrátil až pak kolem bezejmené desky a Tragic Idol, ty mi přišly pak už zase v pořádku :)

wuxia	07.06.2017 08:30
Stefanos: Jo a Honza Šída psal v recenzi něco v tom smyslu, že album člověka pozvedá až k aristokratické hrdosti.

stefanos	06.06.2017 20:58
Tohle album si pamatuju, protože bylo vysoko v žebříčku časopisu BANG! a taky tam bylo Ozmosis, Demanufacture, Ballbreaker... Dodneška jsem to neslyšel a taky spoustu dalších chválených věcí a je to hezký pocit, že někde možná čekají poklady...

wuxia	06.06.2017 20:13
Jedna z desek, jejichž půvaby a kvality jsou mi dodneška utajeny. Zkoušel jsem to mockrát, ale nic to se mnou nedělá. Tak že bych tomu dal ještě další šanci?

Fenris 13	06.06.2017 10:41
Jo jo, Once Solemn, Shadow Kings...fasconovalo mně, jak tato založením melancholická kapela může znít optimisticky. A grafické vyvedení taktéž skvělé.

Valič	06.06.2017 10:23
100% Ze začátku jsem si sice říkal, že to kapela s těmi líbivými melodiemi tentokrát trochu přehnala (to jsem samozřejmě ještě netušil, co přijde na následujících albech), ale nakonec jsem desce přišel na chuť a dnes už ji samozřejmě považuji za nadčasovou klasiku.

Stray	06.06.2017 10:20
Má oblíbená položka se jmenuje "Yearn For Change" a má číslo 8.

Imothep	06.06.2017 10:05
Kolika kapelam se podarilo natocit po milniku, ktery ovlivnil celou scenu a nastavil latku album jeste lepsi? No par jich mozna bude, ale myslim, ze pocitat budeme maximalne na prstech rukou. Co song, to hymna, dokonala produkce i zvuk(ve sluchatkach lahudka).

DarthArt

05.06.2017 20:52

Tak tahle deska mě svého času doslova uhranula! Pamatuju si, jak jsem asi půl roku neposlouchal nic jinýho, jen dokola ty neuvěřitelně silný pecky jako Hallowed Land (ta pasáž s kytarovým sólem je neuvěřitelná), The Last Time, Once Solemn, Shadowkings nebo tu předposlední s magickou kytarovou vyhrávkou. Neskutečná deska, dotažená k dokonalosti i graficky - sametově černý disk a "podzimní" booklet, páni, to byla paráda! Životní okamžik Gregora Mackintoshe, který tuhle kapelu nenápadně formoval jako sochař svoje skulptury. O to víc mě mrzelo, když jsem potom v době největší euforie na Paradise Lost jel do Prahy a Nick Holmes koncert zkurvil naprosto příšerným zpěvem - nevím, jak koncerty zvládal/zvládá jindy, jestli to byla smůla nebo jestli mu ve studiu pomáhají počítače. Ale to nic nemění, že Draconian Times je opravdu adeptem na jednu z nejlepších metalových nahrávek vůbec!

spajk	05.06.2017 18:40
Tomuhle nešlo tenkrát uniknout. Všude se o tom psalo v superlativech. Koupil jsem bazarovku a byl jsem spokojen. Musím si to pustit, jak mě článek re-navnadil. Nedavno vyšel koncert po 25 letech. Ten je jaky?Mám ještě One Second, to mi ze Ztraceného ráje k životu stačí. Přeci jen moje kořeny leží trochu někde jinde.

RECENZE

PARADISE LOST - Draconian Times100%

PARADISE LOST - Draconian Times
100%