PAUL STANLEY´S SOUL STATION - Now And Then
Paul Stanley vrhá do placu svá farmaka štěstí. A přestože legendární Kissák kdesi zapomněl svou rockovou tvář, je zjevné, jak jej tvorba soulového projektu od základu pohltila. Kdy jindy, než věkově před sedmdesátkou, se může někdo takový k podobnému kroku odhodlat? Deska jeho nového projektu PAUL STANLEY´S SOUL STATION značí stvrzení, že ani hlasově, ani v tvůrčím studiovém procesu během přepracování všech těch padesát a více let starých rhytm´n bluesových, soulových, jazzových standardů Motownu, není frontman od KISS žádným odcházejícím béčkem. Cítím z něho opravdovou profesionalitu, zkušenosti a chuť po pohybu v jím dosud neprozkoumaném hudebním prostoru. Obklopen mnoha muzikantskými profesionály, dává vzniknout sbírce, kterou si vysnil a rovněž kterou mu věříte od začátku do konce - provedením, prožitím, citem pro aranže, sounáležitostí jeho muzikantského teamu. Záleží pouze na tom, jak dalece budete coby fanoušci rocku a metalu nakloněni právě soulovým šlágrům, v průběhu padesátých až sedmdesátých let hraným mnohočlennými orchestry.
A tak jsem si jednou vyhradil část odpoledne, nalil si sklenici červeného a v obývacím pokoji se zaposlouchal do těchto krásných, mistrem znamenitě interpretovaných písní. Alespoň jednou za život jsem tak poznal, jaké to mohli mít i příznivci tuzemského mnohonásobného Zlatého slavíka. Stanley zde totiž operuje ve zhruba shodném výrazovém ranku. Coby zkušený zpěvák, skladatel a milovník, naplňuje písně silným osobním otiskem a blazeovaností. Bez drsňáckých berliček v podobě kytarového hluku ještě více vyplulo na povrch, jak výtečným zpěvákem Paul Stanley skutečně je. Dokonce bych řekl, že mu klidnější hudební forma svědčí, protože není nucen ony kilowatty afektovaně přeřvávat. Na nahrávce je znát ona profesionalita, špičkové muzikantské zpracování, které se ve všech směrech promítá do zvukové stránky díla.
Čtrnáct vesměs rozněžnělých šlágrů reprezentuje střední proud třetí čtvrtiny dvacátého století. Je mě jasné, že se to celé bude míjet s vkusem mnohých současných příznivců hudby a jejích tvrdších odnoží, ale i tak musím chválit perfektní formu provedení, zaujetí, emoce tryskající nejen z hlavního aktéra, ale i početného instrumentálního doprovodu. Skladby jsou prostoupeny dechovou sekcí, klávesami, několika smyčcovými nástroji a vymazlenou rytmikou (za bicími sedí Eric Singer). Kytara zde působí jen jako dekorace, jejíž struny je třeba občasně pošimrat, ale nešlapat při tom příliš na pedál. K Paulovým hlavním pěveckým linkám se poměrně dost často přidávají i doprovodní zpěváci a back-vokalistky. Celý tým tak dýchá okouzlující souhrou a přináší ucelenou sbírku skladeb.
Deska je zahájena optimismem překypující „Could It Be I´m Falling In Love“, která výborně vystihne náladu celého projektu a připraví půdu pro věci příští. Výsledek mne mnohdy připomene hudební doprovod k varietním a vesměs zábavným pořadům z dob našeho tuhého socialismu, což je znát díky dobovému původu toho kterého songu, nikoliv geografickému. Rebelantství zde absolutně nečekejte, nacházíte se prakticky na opačném pólu od punkové revoluce a čehokoliv, co může v hudbě zajímat výhradně mladého posluchače.
Záhy následují další libůstky jako „I Do“, „I Oh I“, „Oooo Baby Baby“, „O-o-h Child“, takže se deska, mimo jiné opírající se i o časté exotické vzdechy brzy stává (Jak to co nejlíp pojmenovat? Jo, už vím) DarthArtovou noční můrou. V průběhu refrénově vypjatější „Save Me“ si i já uvědomuji, že je toho všeho na mne trochu moc a cítím ten rozpor mezi znamenitým muzikantským provedením a mým skutečným přístupem k té hudbě, který se rovná odpolední obývákové recesi. Střed nahrávky působí nejhymničtěji a nejnadějněji, což stvrzují písně „Just my Imagination (Running Away With Me)“ nebo „Whenever You´re Ready (I´m Here)“. Posléze se tempo na čas zklidní a vše se jaksi stane nenápadnějším, nicméně úplně závěrečná hymna „Baby I Need Your Loving“ už zas dokáže zvednout pospolitostní náladu, a tak jde všechno velkolepě do finále a víská - brzy nashledanou, s tou Stanleyho partou dobře rozehranou... Skvěle zpracovaná dospělácká deska pro starší a pokročilé, pro rockery však poslech jen na vlastní nebezpečí.
17.04.2021 | Diskuse (4) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
Edvard | 23.04.2021 10:42 |
U letitého rockera neobvyklá hudební poloha,ale je to zdařilé a poslouchatelné. |
Edvard | 23.04.2021 10:40 |
Překvapivé a velmi velmi dobré. |
Pekárek | 17.04.2021 20:21 |
Ukázka zní velmi dobře. Pro fanoušky Kiss povinnost:) Sympatický počin, zdá se. |
Prowler80 | 17.04.2021 12:06 |
Příjemná oddechovka, hodnotil bych stejně. Paula jsem vždy velmi respektoval, vždyť i kvůli vrozené mikrotii a atrézii pravého boltce vždy vnímal zvuk pouze levým uchem, přec nerezignoval, ba naopak, ono postižení bylo jedním z hnacích motorů jeho kariéry. Na starších fotografiích jej s odhalenýma ušima prakticky nenaleznete. Roku 1982 podstoupil u Fredericka Rueckerta rekonstrukční operaci, šlo samo pouze o kosmetickou záležitost. |