PERSEFONE, HYPNO5E, STELLAR CIRCUITS, LAMPR3A - Praha, Kasárna Karlín, 24.února 2024

Páteční večer v Kasárnách Karlín byl svátkem progresivního metalu v jeho nejrůznějších podobách, kdy návštěvníci koncertu dostali rovnou čtyři porce, dva předkrmy a dva hlavní chody. Headlineři PERSEFONE a HYPNO5E u nás už několikrát byli, pro STELLAR CIRCUITS a LAMPR3A to byla česká premiéra. Bydlet v Praze na Žižkově má koncertně velké výhody, a tak to mám pár minut po svých do Fora Karlín, Akropole, Stormu i Kasáren Karlín. Poslední jmenovaný je menší klub nedaleko Florence a jde o neformální prostor v areálu klasicistní budovy z 19. století. Na progresivní večeři tam v pátek dorazilo odhadem něco okolo 120 lidí, což je vzhledem ke kvalitě vystupujících škoda. Atmosféře to ale neuškodilo a díky geniu loci i díky sympatickému chování vystupujících to byl takový až skoro rodinný a pohodový koncert, kde se prostě nic moc neřešilo, jen se hrála dobrá muzika.

O půl sedmé začala baskická trojka LAMPR3A, která hraje instrumentální muziku ve složení kytara, Chapman Stick a bicí. Podle samotných členů se chtějí vyjadřovat pouze hudbou a nechtějí do toho plést texty a příběhy. Při půlhodince, kterou měli k dispozici, nepřítomnost zpěvu vůbec nevadila, otázkou je, jak by zvládli utáhnout plnohodnotný koncert. LAMPR3A byla jediná kapela večera, kterou jsem neznal. Před koncertem jsem si sice poslechl jednu dvě skladby, ale bylo to na mě trochu ekvilibristicky onanistické, a tak jsem tomu moc šance nedal. V Karlíně na mě zapůsobili více, i když bych přesto uvítal, aby do toho nevalili naplno celou dobu jeden přes druhého. I přes velmi dobrý zvuk jsem spíš jen zrakem rozeznával, které zvuky se hrnou z kytary a které ze sticku, když oba muzikanti pořádali závody, kolik tónů dokážou co nejrychleji zahrát – ideálně oběma rukama přes sebe. Styl jejich muziky bych nazval špičkově zahraným extrémním progresivním metalem. I bubeník za to dokázal vzít a sypačky ukazovaly, že kdyby tam nějaký vokál někdy měli, tak půjde určitě o growl. Ze všech ostatních kapel večera měli k hlavním hvězdám PERSEFONE hudebně asi nejblíže, i když ti mi přijdou skladatelsky mnohem dál. Trochu monotónní ekvilibristiku ale vyvážil baskický trojlístek sympatickým vystupováním. Dočkali jsme se tak soutěže o tričko z merche a dozvěděli jsme se, že jsou „blázniví týpci, co hrajou bláznivou muziku“ nebo že si na současné turné vzali v práci dovolenou.

Druzí STELLAR CIRCUITS měli k dispozici taky půlhodinku, ale na rozdíl od Španělů byl výsledný dojem rozpačitý. A to spíš netečným – skoro bych až řekl až nepřátelským – publikem, které českou premiéru téhle kapele skutečně moc neosladilo. Čtveřice ze Severní Karolíny jako jediná nepocházela z francouzsko-španělského regionu a jako jediná byla taky trochu stylově stranou. Čerpají logicky mnohem více z americké tradice, a tak je jejich progresivní metalcore plný řevu, a právě to myslím také vyvolávalo nevrlost v Karlíně. Škoda, že lidé opomíjeli, že vedle toho písně obsahují řadu dobře zazpívaných melodických linek. I přes jistou stylovou rozkročenost drží hudba STELLAR CIRCUITS dobře při sobě a nechybí jí švih a nápad. Kapela patří do stáje Nuclear Blast a začíná být docela známá, a i proto mě naprostá netečnost obecenstva celkem překvapila. Muzikanti házeli hlavami a zpěvák Ben Beddick se snažil, co to šlo, a jednu píseň dokonce zpíval i mezi lidmi pod pódiem. Nebylo to ale nic platné, diváctvo nepovolilo. Možná Beddickovi nepomohly jeho občasné „fuckingy“ a takové to stupidní vyzývání publika „make some noise“. Přeci jen… Ten večer sem přišli „intelektuální“ progeři… Beddick se nakonec ale ukázal jako sympaťák, když si jednu píseň následně zazpíval s PERSEFONE a pak na ně chvilku pařil v kotli. Nicméně STELLAR CIRCUITS odehráli šest songů, sbalili si fidlátka a byli ti tam.

Tě Bůh, to jsem se ocitnul mezi pěknými suchary, říkal jsem si, doufám, že to takhle nepůjde dál… A naštěstí nešlo. Nástup HYPNO5E uvítalo publikum s nadšením, které už do konce večera nezmizelo. Bylo jasné, že tihle Francouzi tu své fanoušky mají. HYPNO5E jsou v pravém slova smyslu francouzsky intelektuální. Jejich písně řeší nejrůznější stavy duše, jsou doprovázeny mluvenými vložkami z filmů a vedle angličtiny zpívají i ve francouzštině a ve španělštině. Jestli jsou PERSEFONE z mého pohledu deathovější verzí DREAM THEATER, pak by HYPNO5E mohli být progresivnější verzí svých národních bratříčků GOJIRA. Používají podobné rytmické pasáže, kdy kytara a basa se vzrůstající silou repetitivně zdvojuje bicí, až se dostavuje jakýsi „bolerovský“ efekt, a také se v jejich písních objevují typicky gojirovské vrzavé akordy nebo slajdy po hmatníku. 

Brutálnější repetitivní pasáže se u HYPNO5E střídají s klidnými až pastorálně působícími vložkami a jejich i na progresivní muziku dlouhé skladby (většinou přes 10 minut) jsou plné dlouhých volnějších ploch s jasným a čirým nemetalovým zvukem. Pokud PERSEFONE skáčou podobně jako DREAM THEATER z jednoho tempa do druhého a zavalují nás mnoha (výborně vystavěnými) vyhrávkami, Francouzi střídají hlasitost a klid. Prohánění hmatníku tu netřeba, stejně jako sól. HYPNO5E se na scéně pohybují už dvacet let a na pódiu působili sebejistě, možná vůbec nejvíce sebevědomě ze všech vystupujících. Žádné zbytečné řeči ani skandování, jen uhrančivý koncert, který jim publikum doslova žralo z ruky. Písně, které mi doma připadají příliš dlouhé, naživo rozvleklost ztratily a byly hypnotické, magické…

PERSEFONE mají tu čest být asi vůbec nejznámější kapelou pocházející z Andorry. I oni mají za sebou více než dvacetiletou kariéru, která porodila šest dlouhohrajících desek a dvě EP, u příležitosti druhého z nich k nám také teď zavítali. Ípíčko „Lingua Ignota“ je výborné a jsem rád, že ho na koncertě přehráli celé.

Jak už jsem se zmínil, PERSEFONE hrají progresivní death metal v tom technickém ekvilibristickém stylu. Všichni muzikanti jsou extratřída a mají rádi prudké změny rytmu, ohnivé riffy a nebojí se nechat proběhnout ruku po hmatníku. Oproti DREAM THEATER jsou ale přeci jen uměřenější. Nepotřebují tolik trhat rekordy, mít tak dlouhá sóla a jejich skladby mají sevřenější a o něco více „písňovou“ a ne tak roztahanou instrumentální podobu. Kapela také působí mnohem lidštěji naživo. Během hodinového setu přehráli Andořané celkem deset písní, z nichž mě vedle skladeb z novinky nejvíc zaujalo dvojkombo „Mind as Universe“ a „The Great Reality“ z vynikající desky „Spiritual Migration“ (2013). Jsou to ve studiu a zejména naživo neuvěřitelné jízdy, čehož kapela využila i k vytvoření alespoň malého circle pitu/moshpitu. Aby si to pojistili, tak seskočil kytarista Filipe Baldaia z pódia, postavil se do publika a vytvořil střed kruhu, okolo kterého diváci obíhali. To jsem si samozřejmě nemohl nechat ujít ani já a od té doby jsem moshpit neopustil… Osobně bych klidně vystoupení PERSEFONE protáhl z hodinky na hodinku a půl, na druhou stranu to už byla čtvrtá kapela večera, a tak mi relativně kratší set tolik nevadil. Stejně jako karlínskému sálu, který byl podle debat, které jsem slyšel okolo, s celým večerem víc než spokojen.

28.02.2024	Diskuse (1)	Gazďa