PESTILENCE - Testimony Of the Ancients

100%

Album, které definitivně etablovalo holandské PESTILENCE v množině největších deathmetalových legend. I v žánrově natolik silném roce (1991) se této kapele, i bez jejího dosavadního frontmana Martina Van Drunena, podařilo přijít s deskou, která si získala pouze největší možná uznání. „Testimony Of the Ancients“ se stalo Mameliho manifestem progresivity ve škatulce pravověrného záhrobního death metalu, ale nedělo se tak zbůhdarma. Cílevědomý kytarista se zde navíc chopil mikrofonu a na uvolněné místo baskytaristy byl angažován Američan s kubánskými předky Tony Choy, později znám z řad techno-deathových ATHEIST. Zvuk PESTILENCE se nadále vyprofilovával k navýšené strukturální složitosti a navíc jaksi zúhledněl. Kytary zněly nanejvýš sevřeně a jakoby zdušeně, ovšem nad ně do prostoru vyrážela nádherná sóla a nahrávka celkově vlastnila esprit instrumentální brilance, protože i o vkladu rytmické dvojice bylo možné psát jedině superlativy. Jestliže „Consuming Impulse“ značilo bouři a deathmetalová jatka, pak „Testimony Of the Ancients“ mělo všechny předpoklady vznešenosti a vytříbené práce.

Zajímavostí dodnes zůstává, že hned sedm skladeb z osmi bylo otextováno bubeníkem Marcem Foddisem a pouze za jedinou položkou („Testimony“) stál Patrick Mameli, což možná odhalilo fakt, že šéfovi šlo už tenkrát zejména o instrumentální dokonalost. Spolu s kolegou u kytary, kterým byl téměř po celé původní období PESTILENCE Patrick Uterwijk, si hudebně velmi sedl a dvojice utvářela doslova nepřekonatelný kytarový tandem. Nejvýraznějším specifikem alba je však prokládání skladeb minutovými předěly a scénickými vsuvkami, které zde dodávají výsledku na neuvěřitelné pestrosti a vrstevnatosti. Ať už jde o temné klávesové zvuky, kostelní varhany či chóry, bzučení hmyzu nebo chlípné steny, každá ze vsuvek dokázala skvěle navodit atmosféru a posluchači poskytnout jakýsi azyl uvnitř díla, jenž do dnes patří ve své stylové škatulce k nepřekonatelným.

Bubeník Marco Foddis je zde snad ještě lepší než kdykoliv předtím. Mameliho hlas je hodně obstojný a byť za projevem Van Drunena přeci jen zaostává, nepůsobí growl v jeho podání jako projev nějakého náhradníka, který byl narychlo vybrán a dosazen v situaci nouze. Už od úvodní „The Secrecies Of Horror“ je posluchač vtažen do temného děje prolnutého aurou věkovité nedotknutelnosti a tam někde vzadu tušeného moudra. Co každá následující skladba, to historická perla, takže ať už zmíním „Lost Souls“, „Twisted Truth“, klipově zpracovanou „Land Of Tears“ nebo epochální „Prophetic Ravelations“, vše nabízí posluchači maximální možnou kvalitu. Album tak platí za špičkovou záležitost, kde se kapele podařilo skloubit veškerou temnotu a brutalitu death metalu, s instrumentální vyspělostí a progresivními prvky svědčícími o neuvěřitelném nadhledu a přesahu této kapely. Navíc každý zdejší song jel a upaloval neuvěřitelně kupředu a dokázal se vyvarovat zbytečných exhibic a hluchých míst, právě naopak, vše fungovalo tak jak mělo a na desce tudíž nebylo absolutně nic navíc. Za mne jedno z nejlepších žánrových alb historie.

03.03.2018	Diskuse (9)	Stray janpibal@crazydiamond.cz