PETER GABRIEL - i/o

90%

Po více než dvaceti letech přichází Peter Gabriel se studiovým albem autorských písní - umělecky ambiciózním, dokonale vyzrálým, neprvoplánovým, zkrátka odhalujícím jeho aktuální rozpoložení. Snad nikdo jiný z hudebních velikánů historie rocku nepřispěl vloni s takto uceleným a aktuálně znějícím art-pop/rockem. Deska, o které jsem si nemyslel, že podobnou Gabriel ještě někdy složí, tak odhaluje více chytlavosti, než by se dalo předpokládat. Svou roli v tom zřejmě hraje muzikantovo přirozené vyrovnávání se s postupujícím věkem. Na základě jeho hudby z posledních tří dekád jsem totiž mylně dospěl k názoru, že se od Petera dočkáme již jen pomalých, nudných a na nálady hrajících skladeb z hranic ambientu. Letos tomu tak opravdu není a slavný hudebník přichází s nejchytlavější nahrávkou od časů alba „So“, jeho zřejmě nepřekonatelného sólového milníku z roku 1986.

Nahrávka vznikala velmi pozvolna v průběhu tří let a o některých skladbách se dokonce tvrdí, že zůstávaly v šuplíku již od prací na albu „Up“ z roku 2002. Na podzim roku 2021 tak přicházejí na řadu první vážnější sessions ve studiích Real World, kde spolu s bubeníkem Manu Katchém, věhlasným baskytaristou Tonym Levinem a kytaristou Davidem Rhodesem vznikají hrubé verze prvních skladeb určených pro desku posléze nazvanou „i/o“. Nahrávání se nese ve stylu dlouhých jamů, ze kterých postupem vykrystalizovává dvanáct skladeb. Vše probíhá pod dohledem studiových techniků Oliho Jacobse a Katie Maye a parta špičkových muzikantů v průběhu několika měsíců příliš nespěchá. Jde totiž o první Gabrielovu konfrontaci s teamem spolupracovníků, neboť se několik let staral o svou nemocnou manželku a neoplýval zrovna hudební akčností.

Vzhledem k obvyklým Gabrielovým hudebním choutkám šlo předpokládat, že se procesu brzy zúčastní i Brian Eno. I na něho došlo a část příprav probíhala s ním. Na desce je Eno autorsky zastoupen v rámci jedné skladby, jmenovitě jde o post-modernistické funky „Road To Joy“, jež zde patří k energičtějším a jiskrnějším věcem. Opakem je pak komorní „So Much“, kde Peter přemítá nad tématem stáří, tento song odráží onen melancholičtější pól jeho tvorby. Stejně tak je tomu v „Playing For Time“ , kterou zdobí vrstva smyčcových aranží, dojemný part piána a samozřejmě nostalgický podtón v Peterově hlase. „i/o“ nakonec tvoří dvanáct skladeb, sice vesměs opětovně pomalejšího ražení, ale tu a tam zde mocně probleskne hymničtější skladba s velkým potenciálem chytlavosti a nápaditostí rozhodně větší, než mají v posledních dvou dekádách ve zvyku třeba zrovna irští U2. 

Netradičním tahem se ukazuje vydání materiálu v rámci dvou disků, kde každý obsahuje odlišný mix totožných věcí. Dva zvukoví inženýři, kteří materiál spracovávali za mix pultem, tak jsou zastoupeni každý na jedné verzi totožného. Mixy od Marka „Spike“ Stenta dostaly název Bright Side Mix, mixy Tchada Blakea se nazývají Dark Side Mix. Na introspektivní desce, jako již tradičně odhalující nejen Gabrielovu muzikální eklektičnost, ale rovněž držící zvukově a aranžérsky tempo s aktuálním děním, převládají většinou pozvolněji vedené a vrstevnaté věci, tu reflektující moderní sound a náležité groovy, jinde jde o lehce melancholické pop/rockové věci. 

Mimo poklidnost jde několik výtečně gradujících hymen, tak jako třeba v případě hned úvodního  zamyšlení nad komunikační a informační přesyceností, mající přímý vliv na evoluci lidstva - skladba „Panopticom“, což je ve výsledku song s úžasnou gradací k stadiónovému refrénu a bravurním vycizelovaným soundem. Naopak „The Court“ působí se svými beaty a elektronickými podkresy o dost subtilněji. Až depešácky temná libůstka „Four Kinds Of Horses“ s filosofickými odkazy, moderními zvukovými prvky, ženskými vícehlasy a skladatelskými vstupy producenta Richarda Russella, pak patří k ozdobám celé nahrávky. Asi nejzpěvnější věcí se nakonec stala svižnější „Olive Tree“ představující velmi inteligentní podobu aktuálního pop/rocku, přičemž slovo pop se prostě v případě Petera Gabriela nesmí brát hanlivě.

Výraznou skladbou je rovněž i titulní „i/o“, která je ozdobou umělcova současného portfolia a přispívá k zapamatovatelnosti jeho aktuální tvorby. Možná právě díky stěžejnímu sloganu nazývám titulní song z tohoto prosincového alba největším magnetem aktuální podoby hudby od tohoto britského veterána a legendy světového rocku. Kdybych k někomu přirovnal aktuální počin Peterea Gabriela, pak by mne z velikánů napadl první asi David Bowie. Peterova albová novinka každopádně stojí za to a odhaluje umělecké znovuvzkříšení jednoho nezapomenutelného hudebníka.

16.01.2024	Diskuse (5)	Stray janpibal@crazydiamond.cz