PHIL RUDD - Ostrava, Barrak, 17.května 2017

Vydání dnes již tři roky staré sólovky od rebelského bubeníka AC/DC bylo poměrně překvapující, ale to jsem netušil, že o pár let později vyrazí Phil Rudd na turné se svou kapelou a v České republice uspořádá neuvěřitelných šest koncertů. Mezi zastávky patří k mému podivení města jako Litvínov a Jablonec nad Nisou, ale pokud je poptávka, je to ve finále úplně jedno. Já jsem si vybral ostravskou zastávku, která se uskutečnila v malém klubu Barrak. Kdyby se mě někdo předem zeptal na tip umístění koncertu, tak s jistotou odpovím, že bude v Garáži, která je na podobné akce naprosto odpovídající. Holt člověk míní, organizátor mění. V klubu Barrak jsem byl poprvé a do budoucna můžu prohlásit, že tahle špeluňka prostě nemůže být narvaná k prasknutí. Jméno Phila Rudda totiž přitáhlo spoustu fanoušků napříč všemi generacemi a po chvíli začala v klubu sauna.

České miniturné je spojeno také s dvěma předkapelami, ze kterých mám nakonec dobrý pocit. Tou první byla plzeňská HANTA, která do nás slabou půlhodinku bušila svižný heavy/thrash metal. Poslouchalo se to dobře a ani nevadilo, že jsme přišli na poctivý bigbít. Jinak se ale nejednalo o nic výjimečného, takové klasické hoblování kytary a úderný hlas. Zajímavější byla trojice STROY. Tito kluci převedli skvělou show, která si nic nezadá s mezinárodním měřítkem. Instrumentálně na výši a zpěvák se do toho místy opíral jako ti nejlepší z grungeové éry. Přesto si myslím, že v mnoha částech koncertu jim byla škatulka grunge malá. STROY nabízí velmi zajímavý hudební zážitek, zvlášť pak v českých vodách. Obě kapely měly dobrý zvuk a čekání na hlavní hvězdu tak velmi příjemně uteklo.

Phil Rudd je bubenická legenda. Není to žádný frontman nebo tahoun koncertů a podle toho také vypadal úvod koncertu. Phil se velmi nezúčastněně usadil za bicí, na pódium došli postarší kolegové a rozjel se úvodní beat parádní vypalovačky „The Other Side“. Zcela určitě jeden z nejlepších songů z jeho jediné sólovky skvěle otevřel energickou show. Phil Rudd je prostě jedinečný a zažít jeho úderný styl naživo je k nezaplacení. Nikdo nemá takový feeling a blázni, kteří ho srovnávají s Larsem Ulrichem, by se měli stydět. Základní rytmus je sice jednoduchá věc, ale při poslouchání Rudda má člověk pocit, že je vše jinak. Snad za to mohou nějaké mikrosekundy úderů nebo odlišně načasované údery do činelů, ale celý jeho bubenický styl je mi strašně blízko srdci. Navíc poslední řadovka je plná přechodů, na které musí mít člověk cit a toto všechno jsou charakteristiky, kterými oplývají jen ti nejlepší bubeníci na světě. Samozřejmě koncert není jen o Ruddovi. To ani nejde. Kolegové z kapely jsou sice naprosto bezejmenní kumpáni v letech, ale koncertní zkušenosti z barů se nezapřou a dlouholetá sehranost je cítit na sto honů. Občas mi přišlo, že kromě zpěváka působí všichni dost nezúčastněně, jakoby se styděli, ale dokud předváděli tak energickou smršť rock’n’rollových vypalovaček, nikomu to nemohlo vadit. Průřez koncertu byl jasný, hrálo se hlavně z oné jediné sólové desky, která se nadmíru povedla a tomu také odpovídal i koncert. Zpěvák si to hlasově dával na jedničku, komunikoval s publikem a užíval si každý song. Dokonce se jako pravý gentleman omluvil za chvilkový problém s mikrofonem, což vlastně ani nebyl jeho problém. Jinak byl ale zvuk v klubu naprosto exkluzivní. Ruddova sólovka „Head Job“ nabízí sice vysokou kvalitu po celé délce alba, ale přesto několik songů vyčnívá. Úvodní song jsem již zmínil a dále doplňuji „Repo Man“ a „Head Job“, která člověka posadí na zadek. Mimochodem v několika písních na albu hrál Phil Rudd také na kytaru a poslední zmiňovaná byla právě jednou z nich.

Jako jediné negativum setu vidím jeho délku (pouhých 50 minut). Vždyť AC/DC přece běžně přivykli odehrávat dvou a vícehodinové koncerty, tak nechápu, v čem byl problém. Chápu sice, že pokud má být předmětem turné jedno album, je těžké hrát dlouhé představení. Ale jako nutnost vidím zmínit, že byly odehrány také tři písně z éry Bona Scotta. Každá způsobila explozi klubu, protože takové songy jako „Shot Down In Flames“ se prostě neomrzí. A tak bych si klidně dovedl představit odehrání více písní od AC/DC. Jako takovou perličku na závěr zmíním tak trochu bizarní pohled na Phila Rudda, který si na koncerty vyndává zubní protézu. Moc nerozumím tomu, proč má multimilionář vyndavací zuby, ale když člověk vidí bubeníka s takovou razancí a oddaností mlátit do bicích, tak vše ostatní jde stranou. Klubové koncerty v takovém podání musí potěšit každého rockera a Phil to po všech excesech za poslední dobu zase všem nandal.

Setlist:

The Other Side / When I Get My Hands On You / Lost In America / Shot Down In Flames / Sun Goes Down / Up To My Neck In You / No Right / Repo Man / Head Job / Rock And Roll Damnation / Forty Days.

23.05.2017	Diskuse (0)	Kropis kropacekmichal@gmail.com