PINK FLOYD - The Dark Side Of The Moon

100%

Už když někdy na přelomu let 1971 a 1972 začali PINK FLOYD připravovat materiál pro osmou studiovou desku, bylo patrné, že tentokrát bude něco jinak. Zatímco v minulých letech kapela tvořila často improvizací a někdy až ve studiu, tentokrát si už na přípravných pracích dala velmi záležet. Udělala si dokonce pracovní sezení, na kterém dohodla definitivní téma nahrávky – že totiž půjde o koncepční desku, která bude zpracovávat téma „životního stresu“. Muzikanti dali dohromady seznam klíčových slov, kolem kterých se měl daný koncept točit – umírání, duševní kolaps, negativa hudebního průmyslu nebo mamon peněz – a pověřili Rogera Waterse, aby je převedl do textů. Na muzice pracovala jako obvykle celá kapela, která skutečně cílevědomě a systematicky makala. Jakoby už předem věděla, že se rodí něco velkého …. ale OPRAVDU VELKÉHO !!!

Název v ohrožení

Stejně jako už dříve u „Atom Heart Mother“, Floydi využili zajímavý způsob, jak nový program prověřit. Ještě před nahráváním jej totiž začali přehrávat na koncertech – v půlce února 1972 například čtyřikrát za sebou v Londýně. Už někdy v této době měla kapela pro album vymyšlený název „Dark Side Of The Moon“, ke smůle našich hrdinů ale v roce 1972 vydala nepříliš známá skupina MEDICINE HEAD desku s úplně stejným názvem. PINK FLOYD tedy začali operovat s alternativním pojmenováním „Eclipse“, protože ale MEDICINE HEAD zapadli a nehrozil tak případný chaos v názvech dvou slavných alb, mohli se Floydi vrátit k původnímu záměru. Pro finální rozhodnutí je pak inspirovala jedna nečekaná situace, ke které se ale dostaneme, až přijde pravý čas…

Novátorství v Abbey Road

Že byli PINK FLOYD vždycky novátory na poli studiové techniky, to dávno víme, při přípravách „The Dark Side Of The Moon“ ale zvukové kejkle posunuli zase o kus dál. Tedy o pořádný kus dál! O současných digitálních možnostech se mohlo v roce 1972 muzikantům i studiovému personálu pouze zdát a tak všechna legendární intra a předěly, které doprovázejí „The Dark Side Of The Moon“ a jsou pro album nesmírně důležité, vznikala opět víceméně na koleně. Pro kultovní úvod ke skladbě „Money“, kde se to ze všech stran sype a cinká penězi, se třeba provrtávaly mince, navlékaly na strunu a pak se s nimi podle potřeby chrastilo. Nebo se nasypaly drobné do hnětací misky a jejím pohybem opět došlo ke kýženému efektu. Zvuky časoměrných přístrojů v úvodu skladby „Time“ pořídil studiový technik Alan Parsons, když navštívil jakýsi obchod se starožitnými hodinami a natočil tikání a zvonění všeho, co mělo ciferník a ručičky. Naproti tomu efekt z úvodu alba – tlukot lidského srdce – byl nahrán na bicí, protože záznam skutečného orgánu nezněl na nahrávce moc dobře. Ke slovu přišla samozřejmě také zvuková banka ve studiích Abbey Road, se kterou byli PINK FLOYD vždycky velcí kamarádi, a veškerá studiová technika, se kterou zúčastnění experimentovali, až stvořili něco do té doby (a možná i od té doby) neviděného. Však se jim to také do budoucna vyplatilo, a to i finančně. Blíže ale opět, až přijde správný čas!

Výše jsme zmínili studiového mága Alana Parsonse a v tématu „The Dark Side Of The Moon“ je nezbytné si o něm říci více. Ano, je to ten člověk, který Floydům výrazně pomohl už na „Atom Heart Mother“ a také tentokrát hrál při vzniku alba klíčovou roli – kromě technických záležitostí měl i velký tvůrčí talent a jeho vliv na vyznění desky je tak velmi výrazný. Důležitou osobou ale byl i Chris Thomas, který byl důležitý u mixu, když sami PINK FLOYD nebyli úplně jednotní v názoru, jak má nahrávka přesně znít.

„Temná strana Měsíce“ se rodila na dosavadní flydovské poměry velice dlouho – když si vezmeme, že systematické přípravy začaly ještě v roce 1971 a nahrávání probíhalo od května 1972 do ledna 1973, jsme v časovém rozsahu více než jednoho roku. Samozřejmě v tom hrálo roli více faktorů – kromě snahy dotáhnout všechen materiál k dokonalosti mělo největší podíl přerušování práce kvůli jiným závazkům. Od minula víme, že do tvůrčího procesu k „Dark Side“ se na několik týdnů vklínila příprava soundtracku „Obscured By Clouds“, kromě toho ale PINK FLOYD také hráli spoustu koncertů, například jako doprovod pro scénické představení souboru BALLET DE MARSEILLE, kde Floydi podbarvovali dění na prknech svými staršími kousky „Echoes“ a „Careful With That Axe, Eugene“.

Každý, kdo šel okolo

Jinak se ale opravdu soustředěně pracovalo na desce. Kromě písniček a studiových efektů hodlali PINK FLOYD na album dostat ještě jeden motiv. Muzikanti si napsali na kartičky několik otázek týkajících se násilí, smrti nebo šílenství a ty pak předkládali různým lidem, aby je okomentovali, jak je právě napadne, přičemž jejich odpovědi nahrávali. Seznam respondentů byl opravdu široký – od členů štábu přes bedňáky až po zcela náhodné osoby, které se zrovna pohybovaly ve studiích Abbey Road. Kapela odchytila spoustu lidí včetně Paula McCartneyho a jeho manželky Lindy. Zaznamenané citace pak byly umístěny do písniček na albu, i když spousta odpovědí včetně zmíněného „bítlsáka“ se nepoužila, protože se na album buď nevešly, nezněly zvukově dobře nebo nebyly dostatečně uvolněné. Zvláště lidé, kteří měli zkušenosti ze studia, se prý příliš kontrolovali. Naopak nejvíce spontánní byli úplní amatéři – skutečnou hvězdou tohoto unikátního nahrávání se stal vrátný z Abbey Road Gerry O´Driscoll, který namluvil kultovní repliku (v překladu) „Není žádná temná strana Měsíce, ve skutečnosti je temný celý!“. Ta nakonec uzavírá celé album a navíc muzikanty definitivně utvrdila, že mají desku pojmenovat „The Dark Side Of The Moon“.

Nejlepší obal všech dob?

Když se daří, tak se daří ... a když se natáčí jedno z nejlepších alb v historii, musí se zasnažit i výtvarníci. Hipgnosis se to povedlo na jedničku a to, co vzešlo od jejich spolupracovníka George Hardieho, doslova vstoupilo do dějin! Motiv skleněného hranolu rozkládajícího světlo do barevného spektra naprosto dokonale podpořil hudbu i filozofii „The Dark Side Of The Moon“ a ve výkladních skříních hudebních obchodů svou originalitou a výrazností odrovnal veškerou konkurenci. Uhrančivý symbol má obrovský potenciál, ve videoklipech, na pódiu i na propagačních předmětech působí nesmírně elegantně a nosit jej tak klidně může zarostlý rocker, zasněná dívka, upocený sportovec i manažer na jednání. Jednoznačná trefa do černého a pokud narazíte na jakýkoli žebříček nejlepších grafických motivů v dějinách hudby, garantuji vám, že tam pinkfloydovský hranol bude. Možná bych si dokonce troufl tvrdit, že „The Dark Side Of The Moon“ má nejlepší obal všech dob…

Deska, kterou znal každý

Co všechno říct k nahrávce, kterou ve své době znal nebo alespoň zaslechl téměř každý obyvatel západního světa? „The Dark Side Of The Moon“ se prodalo neuvěřitelné množství – podle doložitelných údajů zhruba 45 000 000 kopií, takže je třetím nebo čtvrtým nejprodávanějším albem všech dob. „Dark Side“ na sebe strhlo několik rekordů – v americkém žebříčku Billboard se sice dostalo na první místo jen na jeden týden, zato tam ale vydrželo více než 700 týdnů, tedy nepředstavitelných 14 let. Do současnosti se v žebříčku objevilo více než devětsetkrát a ještě v roce 2002 bylo dvoustým nejprodávanějším albem v USA. V Británii se „Temná strana Měsíce“ dostala nejvýše na druhé místo, je tam ale sedmým nejprodávanějším albem všech dob a samozřejmě úplně nejúspěšnějším, které se nedostalo na první pozici. Všechna tato čísla jsou ohromující a těžko je někdo někdy překoná, ještě překvapivější ale je, že takhle gigantický úspěch má deska, která je v podstatě introvertní a hluboce umělecká. Tak jak se to ksakru stalo?

Klíče k úspěchu

Já osobně vidím několik klíčových faktorů. Za prvé, „The Dark Side Of The Moon“ je naprosto univerzální nahrávka. Zároveň klubová, fajnšmekrovská i mainstreamová. Můžete ji pustit prakticky kdekoli a vždycky bude fungovat – během konference, když se scházejí delegáti, ve zšeřelé ložnici, kam si pozvete holku, ve výtahu, kterým vás hotelový liftboy odveze do apartmá, i na bezstarostné jízdě, když v teréňáku brázdíte hory nebo v kabrioletu mořské pobřeží. Hudba na albu dokáže být monumentální a zároveň introvertní, schovaná sama do sebe nebo plná erotického jiskření, hardrockově rozdivočelá i profesorsky umírněná … a v podstatě do každého ucha přirozeně vpluje a jeho majitel je spokojený, ať „Dark Side“ soustředěně poslouchá nebo mu jen mimoděk proplouvá hlavou.

„Temná strana Měsíce“ se také výborně trefila do doby vydání. Na konci éry kulturního kvasu, který změnil umělecký svět, v době, kdy obecná veřejnost byla ještě otevřená náročnějším kompozicím, ale zároveň už podvědomě chtěla něco usedlejšího než rozbouřeného ducha šedesátek. Důležitým momentem, který zmínil ve své biografii bubeník Nick Mason, bylo patrně i to, že zhruba v době vydání alba se začaly masově prodávat kvalitní domácí hi-fi soupravy a zvukově revoluční obsah „The Dark Side Of The Moon“ byl přesně tím, co dokázalo nová technická udělátka pořádně prověřit.

Důležitým faktorem úspěchu byla také cílená propagace, například v USA udělaná poprvé pořádně a systematicky. No a samozřejmě na prvním místě byla kolekce skvělých písniček, které ve svém ranku v podstatě dodnes nemají konkurenci a jsou doplněny existenciální filozofií, která je ale pro většinu posluchačů lehce vstřebatelná.

Krok za krokem, písnička za písničkou

Monument „The Dark Side Of The Moon“ uvádí minutové intro „Speak To Me“, které rozehrává už zmíněný tlukot srdce a po něm směs různých studiových efektů, které mají následně přijít na řadu v jednotlivých skladbách. Trochu to evokuje televizní seriály, kde se na začátku epizody dozvídáme, o čem bude následující děj, na desce to ale působí nápaditě a posluchač je originálním způsobem vtažen do děje. A skutečně nezvykle – nebo snad znáte jiné album, které by využilo podobný nápad?

Obě půlky „Temné strany Měsíce“ jsou vlastně souvislými pásy hudby, kde na sebe skladby plynule navazují, ale i když je jejich střídání někdy těžko postřehnutelné, povaha písní se zpravidla výrazně mění. Teď se tedy dostáváme k „Breathe“, první řádné skladbě na albu – hudba oplývá klidem a vyrovnaností, mísí se s podvědomým smutkem a kapela jakoby oprášila své starší psychedelické i progresivní momenty a uložila je do moderně znějícího a univerzálního zvuku.

Ostrý předěl a naprosto jiná atmosféra! Z bluesově-rockové písničky jsme najednou v labyrintu elektroniky, mezi spletí drátů syntenzátoru a uprostřed mravenčení zvuků, které nás vrhají do pravého tornáda stresu. „On The Run“ zhmotňuje strach z létání – ozývá se hlášení letištního rozhlasu, motory vzdušného stroje a na konci i havárie, které se cestující bojí jako čert kříže. Všechny zvuky jsou opravdu přesvědčivé a ještě více na talíři je dostávali návštěvníci koncertů PINK FLOYD, kterým nad hlavami přelétával model letadla i se zmíněným výbuchem. Brrr, já bych tedy po takovém představení domů putoval jedině po povrchu, i kdybych to měl vzít pěšky nebo na neckách … !!

Neúprosný čas

Další téma uvozují budíky a hodiny. Jejich zvuky zaplňují celý obzor, tikání je úplně všude, přehlušuje je zvonění, kakofonie nekončí, člověku z toho jde prasknout hlava …. až přichází vysvobození v podobě fantastické písně „Time“ ! Skladbu definuje nádherně čistý prostorový zvuk a progresivní rock/blues, který je mohutný a ohromující, zároveň ale introvertní a do sebe uzavřený … prostě jako skoro všude na tomhle albu. No a pak do toho vstupuje nádherné kytarové sólo, kde Dave Gilmour poprvé na plnou hubu předvádí svůj specifický styl hraní, který se zrodil právě v období „The Dark Side Of The Moon“. Skladba ale sólem nekončí, nýbrž plyne dál a v závěru metamorfuje zpátky do úvodních motivů z „Breathe“ jako jejich cílená repríza. „Time“ je naprosto ikonickým floydovským okamžikem a to i díky textu, který pojednává o strachu ze stárnutí a rychlém plynutí času … o tom, jak člověk v mládí časem mrhá, aby za nějakou dobu v úleku zjistil, kolik ho už vlastně uteklo…

… a že se pomalu blíží smrt, o které vypráví poslední skladba na první straně „The Dark Side Of The Moon“. „The Great Gig In The Sky“ je pojatá jako instrumentálka s ženskými vokály beze slov, i když původně se uvažovalo nad varhanami a citáty z Bible nebo hlasy kosmonautů na oběžné dráze. Výsledný tvar je ale přesně to ono – „Velký koncert na obloze“ není přes své chmurné téma vůbec děsivý, nýbrž naopak konejšivý, uklidňující a evokující plynulý přechod někam, kde to neznáme, ale kde panuje mír a harmonie. Obrovskou zásluhu na vyznění skladby má vokalistka Clare Torry, která nejdříve nahrávání odmítla, protože se chystala na koncert Chucka Berryho, nakonec ale v dalším termínu přece jen zazpívala a výsledek je jedním slovem dokonalý. Clare možná tak úplně netušila, co po ní PINK FLOYD chtějí – když se třeba před mikrofonem pořádně rozvášnila, vyhodnotila to jako profesní selhání a šla se muzikantům omluvit. Až z jejich nadšených reakcí pak poznala, že takhle je to správně :).

Peníze a další stresy

Obracíme desku a dostáváme se k jedné z nejslavnějších písniček v dějinách hudby, veleslavné hymně „Money“. Tu je asi zbytečné představovat, tak spíš jen uvedu několik momentů, které mě ve skladbě vždycky dostanou. V první řadě jsou to mistrovské aranže – to, jak kapela dokáže plynule přecházet z klidného muzicírování na mohutný hard rock, jak hází s emocemi posluchačů ze strany na stranu a umí rozpohybovat snad i nešťastníka od hlavy k patě zafačovaného v sádře. Za druhé jsou to famózní sóla – ať už je produkuje Gilmourův stratocaster nebo hostující saxofon Dicka Parryho. A do třetice vizuální zpracování „Money“ – koncertní videoklip, ve kterém se střídají symboly peněz a konzumu, které kapela na jednu stranu ironizuje, na druhou stranu si je ale vlastně díky ohromujícímu úspěchu alba sama užívá.

Základ další klíčové skladby „Us And Them“ pochází už z roku 1969, kdy vznikla v jednodušší akustické podobě pod názvem „The Violent Sequence“ pro soundtrack „Zabriskie Point“. Režisér filmu Michelangelo Antonioni ji tenkrát odmítl, protože mu přišla příliš smutná a tak trochu „kostelní“, měl ale pravdu – do existenciálního konceptu „Temné strany Měsíce“ (a výrazně přepracovaná) se hodí mnohem více. Nejdelší skladba na albu je definovaná klidnou strukturou, barovou atmosférou a psychedelickým oparem, který má v předehře a slokách vyloženě uklidňující náladu, v refrénu ale zase dokáže přejít do dinosauřích rozměrů. Nesmírně silnou atmosféru skladbě dodávají také skvělé ženské vokály a opětovné sólování na saxofon, až si přeji, aby tahle věc nikdy neskončila. Téměř osmiminutová stopáž skladby mě naštěstí dokáže plně uspokojit.

Stejně jako instrumentálka „Any Colour You Like“, která má na desce něco přes tři minuty, ale naživo ji PINK FLOYD dokázali natáhnout až na čtvrt hodiny. Podobně jako v „On The Run“ skladbě dominuje syntenzátor, se kterým si to ale tentokrát o místo na vý(s)luní rozdává šestistrunka. Píseň je tak trochu návrat na začátek, protože vychází ze stejné rytmické podstaty jako úvodní skladba desky a ve fanouškovském žargonu se tak „Any Colour You Like“ občas říká „druhá repríza Breathe“.

No a jsme v závěru! Respektive u dvou posledních věcí, které tak plynule navazují na sebe, že se vlastně spojily v jeden celek. Nejprve je to „Brain Damage“, velice důležitá píseň, která tématicky zpracovává téma šílenství a vzpomíná na bývalého frontmana PINK FLOYD Syda Barretta. Nesmírně emotivní skladba znovu oplývá skvělými melodiemi a aranžemi včetně ikonického smíchu bedňáka Floydů Petera Wattse (ano, je to ten z obalu „Ummagumma“). Na konci hrací doby pak „Brain Damage“ přejde do zakončení celého drahokamu, závěrečné skladby „Eclipse“. Znovu skvělé nápady, vzrušující ženské vokály a nástroje v ohromujícím zvukovém paláci. A pak to náhle všechno končí, vrací se tlukot srdce z úvodu a příběh „Temné strany Měsíce“ je dovyprávěn…

Svět pravd i polopravd

Tak silný kulturní fenomén, jako je „The Dark Side Of The Moon“, na sebe logicky nabaluje spoustu zajímavých historek, které jsou někdy ověřené a někdy zcela vybájené. Do druhé kategorie patří legenda o tom, že „Temná strana Měsíce“ byla natočena jako hudba k filmu „Čaroděj ze země Oz“ – nějaký koumák totiž „zjistil“, že do sebe časově „zapadají“ skladby z alba a sekvence z filmu. Tvůrci se tomu sice smáli jako naprostému nesmyslu, příznivci konspiračních teorií se ale nenechali odradit a dnes se celé záležitosti říká „Dark Side Of Oz“. Podobných ptákovin pak v průběhu času vzniklo víc, například že floydovská skladba „Echoes“ se podobně „záhadně“ promítá do Kubrickovy „Vesmírné odysey“ nebo že do alba „The Division Bell“ je zakomponováno jakési skryté poselství.

Jiné historky k albu jsou ale naprosto reálné. Třeba to, že se „The Dark Side Of The Moon“ dostalo do vesmíru – v roce 2004 totiž skladba „Eclipse“ doprovázela probouzení výzkumné sondy Opportunity na Marsu. No a dobrá specialitka je i účast beatlesácké skladby „Ticket To Ride“ na „The Dark Side Of The Moon“ – má být slaboučce slyšet na samém konci alba někde pod už zmiňovanou hláškou, že celý Měsíc je temný. Nejde ale prý o žádný podloudný záměr. Když se nahrával hlas vrátného z Abbey Road, prostě asi někdo vedle zrovna poslouchal THE BEATLES :).

Dějinný okamžik

„The Dark Side Of The Moon“ je v rámci popkulturní historie skutečně dějinný okamžik, který silně zasáhl hudební průmysl, posluchače, ale především samotné PINK FLOYD. Kapela zbohatla, celkově zmohutněla a stala se z ní živoucí legenda, která bez přestání rostla až v jednu z nejvlivnějších hudebních skupin všech dob.

Projevilo se to mimo jiné na koncertech. Někdy v době ‚Temné strany Měsíce“ začali Floydi používat své legendární kruhové plátno, které jako rybí oko zaujalo střed pódia a fanouškům předávalo vizuální i filozofická poselství skupiny v přímém přenosu. Témata z „The Dark Side Of The Moon“ rozvířila filmařskou fantazii a ke skladbám byly pořízeny legendární obrazové sekvence doplňující hudbu i texty – animace měření času pro „Time“, soubor luxusních propriet k „Money“, stoicky kráčející byznysmeni v „Us And Them“ nebo geniálně nasnímané mořské vlny, které si kapela vypůjčila ze snímku „Crystal Voyager“ a dokonale s nimi podpořila „The Great Gig In The Sky“. Koncerty PINK FLOYD se technickým, hudebním i vizuálním provedením postupně staly monstrózní záležitostí, která se navíc měla stále rozvíjet a stupňovat. A kapela sama i skladatelsky odstartovala období, kdy sázela jeden triumf za druhým a každou její následující desku nelze ohodnotit jinak, než plnou známkou 100 %. PINK FLOYD se zkrátka ocitli na svém naprostém vrcholu !!!

18.05.2021	Diskuse (12)	DarthArt lubor.lacina@centrum.cz