PIXIES - Indie Cindy

70%

Parádní debata o Nevermind. Měl jsem pěknej čtvrteční večer. Protože jsem to období zažil, tak mě taky štvalo, když kamarádi přestali mít rádi Guns a přes noc se z nich vyloupli týpci v kostkovaných košilích. To jak se firmy otočili k street rockovým kapelám byl hnus. Muzikanti se začali stříhat, kdo nosil vlasy, byl jak z Návratu do budoucnosti. Špulák a spol kuli železo dokud bylo žhavé, takže (zdaleka nejen) Restless Heart od Davida dostalo 2 hvězdičky a posměšné metafory v recenzi jako bonus a nejlepší kapela byla Prodigy. Byly to temné roky pro nás rockery, aspon že Poison vydali Crack a Smile, Gotthard Géčko, Great White Let it Rock a víc alb mi ani ted z hlavy nenaskakuje. Co mi naskakuje, je italská vydavatelská firma Frontiers, která doslova zachránila, co se dalo. Sice potisk cédéček vypadal jak z prdele, zvukově to taky žádná hitparáda nebyla, ale jako světlo na konci tunelu to bylo víc než dobré. Dnes si s ledovým klidem můžeme poznamenat, že grunge byla slepá cesta ve vývoji rocku. Ohledně Facebookových statistik o oblíbenosti kapel, tak jsem se už dlouho nezasmál.

Cobaina v podstatě považuju za hrdinu i když ne ve smyslu hudebním, spíš osobnostním. Jednak musela být dost síla, přeskočit z tělocvičen a klubů před desetitisíce a nepodělat se z toho. Hlavně však muselo být naprosto šílené ubránit si své ve chvíli, kdy se tehdy vlastně ve smyslu diváckého zázemí a dosahu naprosto alternativní kapela dostala do pařátů nadnárodní megafirmy, jakou už tehdy Geffen byl. Jeho vzdor, patrný i v TV vystoupeních a na koncertech, v názvech alb a písní a současně snaha udržet civilnost nemohly v takovém souboji obstát, ale nevzdával se. Tvoření a rozvíjení jeho kultu pro některé lidi vyhnaného až do nesnesitelných podob byl podle mě nejen snahou firmy vydělat, ale ještě víc snahou přehlušit tím celý ten "nelad". Když proti sobě stojí vydavatelské monstrum a svéhlavý člověk, je celkem zřejmé na čí být straně.

to Prasezlesa: stále jsi neukázal ani na spikleneckou teorii. Nerozumím tomu,proč říkáš, že jsem tu někde napsal blbosti, vždyť v odpovědi na krátký text jsi neuspěl a o delších komentech jsi tu vícekrát napsal, že delší texty tě k reakci nepřimějí, kde tedy jsou? Ad "komerční srágora" jsem nikde nenapsal.. Dopouštíš se dost matoucího podsunování personifikovaného obrazu nepřítele a pak s ním bojuješ, což je chyba. Pro upřesnění napsal jsem, že k prosazení Nirvany byly použity marketingové postupy typické do té doby pro prezentaci žánrů mimo rock, např. rychlovýrob hvězd především v popu - to je ale všechno jiné než komerční srágora. I ve chvíli, kdy jsem si dělal legraci z Azerada a napodobil antitezí jeho recenzní blouznění jsem napsal o albu "povedené punk rockové písničky". Přestože jsem teď nekontroloval všech 6 stránek jsem si jistý, že slovo srágora jsem nikde nepoužil, protože moje dikce o Nirvaně je i v těch nejvypjatějších chvílích obvykle v tom smyslu, že je to hudba s punkovým základem, takže jde o recyklaci už použitého. Taky mi není úplně jasné jak chceš rozlišit dobré a špatné argumenty, protože s časovým odstupem je zřejmé, že lidé, kteří zažili rock´n´roll revival, mersey beat i hardrock budou mít představu o tom, co byla hudební revoluce a co ne. Argumentovat budou v podstatě stejně.

když ta posedlost tématem mi přijde zábavná - v tom máš pravdu, asi bych "posednutí" měl vysvětlit lépe a z jiné stránky - nejde ani tak o postoj k hudbě, jako postoj k propagandistickému psaní. S tím mají problém všichni, kteří náctiletí prožívali za totáče v těch skvělých osmdesátých letech. Vzhledem k režimním materiálním jistotám svých rodičů jsme propagandistické a ideologické psaní hovadin o hudbě považovali za strašné zlo a donebevolající nespravedlnost, která jednou, až bude svoboda nebude. Proto, když jsem se dozvěděl o tom, jakým způsobem byl zajištěn Ponemanem a Pavittem názorový souzvuk kritiků z evropských (především anglických Melody maker a Rollingstone)časopisů , dělalo se mi z toho zle. Byla to léčba šokem. Najednou poté, co jsme vstoupili do svobodného světa jsem četl stejné bláboly jako za totáče, ovšem jen s jinou motivací. Proto mě Azeradovo lhaní tak dralo... teď jsem taky samozřejmě spokojený s tím, že mi čas dal za pravdu, že jsem vlastně téměř okamžitě rozeznal reklamní fabulaci.

Nevím, sleduji jen svoje znamení. :-)

Buď věříš, nebo ne, nic mezi není. Znamení jsou kravina, stejně jako náboženství apod. Navíc i kdyby nebyla, tak už ani nepasují, kvůli vychýlení zemské osy. Jinak jen tak ze srandy - jaký jsem já, jakožto kozoroh? Pasuje to na mě podle toho, co a jak píšu? I ta nevíra ve znamení? :D

Nevěřím, nicméně jisté prvky nelze podceňovat.

Dle mého Cobain rozhodně zuřivec nebyl, jako člověk narozený (stejně jako já) ve znamení ryb - k němu pasují přirovnání, kreativní typ, spíš samotář, vnímavější k dění okolo sebe, ale také náchylný k závislostem. Co však máme společného jistě, je absolutní POTŘEBA JAKÉSI AUTONOMIE!:-)

Prosím tě, neříkej mi, že věříš na znamení. Kdybys mi tohle řekl do očí, hned bys chytil jednu mezi oči, aby se ti rozsvítilo :-(

No, on byl velká citlivka, to já jsem koneckonců taky, proto ho to tak dožíralo. Jinak k hudbě řekl tady tohle, nevím, co se z toho dá vyvodit: "I don’t value music much. I like the Beatles, but I hate Paul McCartney. I like Led Zeppelin, but I hate Robert Plant. I like the Who, but I hate Roger Daltrey."