PIXIES - Trompe Le Monde

70%

Prostě pech. Jak jinak to nazvat? Vydávat album v záři 1991 zřejmě nebylo úplně ideální rozhodnutí. Už na konci srpna vychází debut PEARL JAM, v září NIRVANA a RED HOT CHILLI PEPPERS, počátkem října pak SOUNDGARDEN. Alternativní revoluce vypukla! A bohužel PIXIES, kteří jí pomáhali rozdmýchat, se jí neúčastní. Jak se říká, revoluce požírá svoje děti. Třetí deska „Bossanova“ je přiblížila až k hranicím mainstreamu, ale nebylo jim dopřáno se do něj podívat. Můžou si za to možná trochu i sami.

Další rok, další album. Pořád se jede naplno. Začátkem roku 1991 se teda opět vyráží do studia nahrávat. Tentokrát to bude v Burbanku v Kalifornii, a v Evropě v Paříži a Londýně. Produkci znovu řídí Gil Norton. Bohužel vztahy mezi Blackem a Kim zůstávají, jak to jen říct, neutrální. Když na „Bossanova“ Kim není slyšet zdaleka tak výrazně než na předchozích nahrávkách, tak teď je to ještě slabší. Člověk její vokální příspěvky musí vysloveně hledat. Asi už všichni podvědomě cítí, že tohle je jednosměrka, z které není úniku. Takhle to moc dlouho už nepůjde dál táhnout.

Nový materiál je zvukově hodně syrový a tvrdý, působí ideologicky až jako návrat do doby „Surfer Rosa“. Kratší, úderné písničky. A přesto je něco špatně, nebo možná jen jinak? Nenucená lehkost svěžích melodií, přirozený drive, citlivá práce s dynamikou. Nic z toho zde nedosahuje kvalit svých předchůdců. Jasně, i zde se najde několik velice dobrých písniček, ale jako celek to nefunguje. „Trompe Le Monde“, v překladu „Oklamat svět“. Přesně o to se album snaží. Fascinace sci-fi a vesmírem obecně trvá, takže Blackové texty se opět motají kolem těchto témat, i když občas zabrousí i do jiných sfér. „Motorway To Roswell“, příjemný power popík s klavírním motivem, je téměř lovesong. Typicky „pixiesovská“ „U-Mass“ pak dává vzpomenout na časy univerzitního studia. Sarkastický, jednoduchý a patřičně ukřičený refrén hlásá „It´s Educational“ (Je to vzdělávací). Původní riff skutečně vzniknul ještě během studia. 

K nahrávání si jako posilu vzali i klávesáka Erica Drew Feldmana (CAPTAIN BEEFHEART), což sice songy přece jen lehce okořenilo, ale stejně to nevyřešilo ten hlavní problém. Tím je dle mě zvuk alba samotného. Podivný mix heavy metalu, old school punku a sonického space rocku je drásající, nekoncepční a někdy až nepříjemný. Místo punkrockového drivu máme low cost trash metalové bušení, místo zajímavého college/alternativního rocku přepálený space rock. Duše kapely, její hravost, nekonvenčnost, někdy možná až ulítlá šílenost se vytratila a zůstala jen tuctová agrese a nejasná vize. Nevím, možná se zalekli postupného zjemňování tvorby směrem k více radio-friendly alternativnímu rocku moderního devadesátkového střihu na posledních dvou albech a chtěli dokázat, že jsou pořád primárně nezávislá kapela. Nebo je inspiroval samotný OZZY, který ve stejnou dobu ve vedlejším studiu taky nahrával nový materiál. Každopádně výsledkem je s přehledem nejtvrdší album jejich diskografie. Příklad? Titulní „Trompe Le Monde“. Zvuk, pochodový rytmus, ostré kytary i bicí, fidlikající Santiago v pozadí. Nebo i „Planet Of Sound“, která v refrénu nabere až téměř glam metalové zabarvení. Jak sám Santiago přiznal v jednom rozhovoru, cílem bylo dělat co největší hluk, nechtěli se omezovat v rámci škatulky alternativního rocku.

I s tím podivným zvukem se ale některé písničky vyloženě povedly. „Head On“, skvělou věc vypůjčenou od THE JESUS AND THE MARY CHAIN, posunuli ještě na další level svým punkovým přístupem. Celkem fajn je do power popu směřující „Alec Eifel“ s výraznou basou, slušnou melodikou a zajímavými klávesovými plochami. „Letters To Memphis“ je pak esencí poctivého devadesátkového alternativního rocku. Střední tempo, jasná a přímočará melodie. Tohle by slušelo i PEARL JAM. Líbí se mi i experimentálnější „Space (I Believe In)“. Z podivného drásavého úvodu se vyvine do slušného rockecu, místy až lehce noiseového ve stylu SONIC YOUTH. Je to i jedna z mála příležitostí více zaslechnout Kim. Na opačném pólu pak máme nevýrazné, někdy až nudné skladby jako „Palace Of The Brine“ nebo „Bird Dream Of The Olympus Mons“. Už jen jejich názvy jsou podivné. Závěrečná „The Navajo Know“ je pak už vysloveně úlet. Tanečný rytmus, spousta kláves, diskotéka jak z hororu.

Přijetí alba už v době vydání, a v podstatě i dnes, je rozporuplné. Pro fanoušky se nikdy nestalo legendou a dodnes je trochu polozapomenuté. Kritici a hudební periodika ho naopak až téměř nekriticky adorují a často považují za nejlepší kousek jejich tvorby. Každopádně, v době nástupu grungeové vlny spolu s povýšením alternativního rocku na mainstream, se PIXIES pomalu vytrácejí ze scény. Tenze uvnitř kapely nadále trvá. V roce 1992 si je jako předkapelu vybrali U2 v rámci „Zoo TV Tour“, ale to je už v podstatě jen labutí píseň formace. Black Francis se už připravoval na svojí sólovou kariéru, Kim Deal viděla svou budoucnost v THE BREEDERS. Oficiální konec nastává začátkem roku 1993, kdy Black jednoduše přes fax (mladší čtenáři dohledají na wikipedii o co se jedná) oznámil zbytku kapely, že už nejsou kapelou.

Byla to ale pořádná jízda. Když se na to zpětně podíváme, od vzniku v roce 1986 až do rozpadu to bylo jen 7 let! A za tu dobu stihli vydat 4 full desky plus jedno EP. Slušný oddíl. Ale zejména se stihli stát legendou. Takovou legendou, která sice nikdy neprorazila do mainstreamu, která neprodává miliony desek, nevyprodává stadiony, kterou ale každý fajnšmekr, co se motá kolem muziky, zná, uctívá a nedá na ní dopustit. O VELVET UNDERGROUND se říkalo, že sice neprodali moc desek, ale každý, kdo si jejich desku koupil, pak založil kapelu. O PIXIES se dá nadneseně říct něco podobného. V podstatě každá alternativní kapela je bude mít v seznamu svých oblíbenců a zdrojů inspirace. Ovlivnili ne jednu, ale nejednu generaci hudebníků. Spousta songů z této jejich první etapy zní i dnes absolutně svěže a aktuálně.

Debaty o tom, jestli jejich nová alba po roce 2014 jsou lepší nebo horší než první várka, jsou nepodstatné. Díky bohu, že pořád hrají a tvoří i nový materiál. Někdy se to povede líp, někdy nemají svůj nejlepší rok, ale myslím, že stárnou s grácií a na úrovni, a to zdaleka není u všech kapel samozřejmostí. Abych parafrázoval jednu z kapel, kterou výrazně inspirovali - RADIOHEAD.

HAIL TO THE PIXIES!

23.01.2025	Diskuse (1)	Tomáš