PLACEBO - Without You I´m Nothing

100%

Léto roku 1998 jsem strávil na ovocné farmě nedaleko Oxfordu. V malém domečku, kde jsme bydleli, bylo staré rádio, kde jsem naladili podivnou stanici, která měla zvláštní playlist. V podstatě se tam opakovalo nějakých 20 aktuálních písniček dokola celý den. Třeba „I Think I´m Paranoid“ od GARBAGE, nebo „Lucky Man“ od THE VERVE, ale zejména nový singl od PLACEBO – „Pure Morning“. Nemohl jsem se jí nabažit, slyšet jí pětkrát denně mi přišlo jako týrání. Já jí přece potřebuji slyšet alespoň desetkrát! Ten zvuk, ten text, ta atmosféra. Když jsem pak konečně slyšel celý album, potvrdilo se mi, že PLACEBO nezůstane jen u skvělého debutu.

Po divokém turné k prvnímu albu, kde kromě spousty sexu a drog stihli vyměnit ještě i bubeníka, když do kapely konečně nastoupil už i Angličan, konkrétně Steve Hewitt, přichází mentální změna. Destruktivní kolotoč kapelu mentálně vyčerpal. Museli se zastavit a znova redefinovat, jak chtějí pokračovat. Naštěstí se rozhodli zaměřit se na hudbu, jistým způsobem dospět, vyčistit si hlavy a jít dál.

K nahrávání druhé desky si kapela jako producenta vybrala domácího Steva Osborna, v minulosti spolupracujícího třeba s HAPPY MONDAYS nebo NEW ORDER. Chemie mezi nimi bohužel nefungovala tak, jak si to představovali. Molko považuje album za lehce přeprodukované. Ano, kontrast vůči debutu je značný, na druhou stranu jsou písničky pořád skvělé a čistější a kvalitnější zvuk jim padne jak ulitý. Paradoxně song „Pure Morning“, který se nakonec stal i prvním singlem alba, na něm původně ani neměl být a byl určen jako b-side. Dokonce se nenahrával ani v Real World Studios ve Wiltshire jako zbytek desky, ale až dodatečně v Livingstone Recording Studios s producentem Philem Vinallem. Kapela ale sama pochopila, že je to výjimečný song, takže nakonec ho na album přece jen zařadila. Změna nastala i ve skladatelském procesu. Zatímco debut je komplet dílo Molka, ten teď sice pořád zůstal výhradním textařem, ale hudbu skládali už společně. Kromě výrazně kvalitnějšího zvuku a produkce je album i dynamicky pestřejší. Kromě klasických říznějších songů se tady objevují i komplikovanější a komplexnější skladby jako titulní „ Without You I´m Nothing“, nebo celá série vysloveně pomalých songů. Album je chladnější a intimnější, Molko se v textech více zaměřuje na osobnější témata. V textech se často řeší drogy, vztahy, ale i posun od hédonismu éry debutu k více dospělejšímu vnímání života. Molko upravil i svůj zpěv, kdy na debutu zpíval pravidelně ve vyšších registrech, zatímco tady výrazně upustil páru a jeho hlas zní mnohem víc přirozeně a nenásilně. Album je plný kontrastů, je drsný i něžný zároveň, s temným nádechem zahalujícím intimitu sdělení.

Album vychází v říjnu 1998 a už v létě ho uvádí singl „Pure Morning“. Tento je dokonalou esencí vývoje, kterým si kapela prošla a symbolicky otevírá novou kapitolu. Je to jako probuzení po šíleném večírku, kdy se vám to v hlavě najednou srovná, pochopíte co chcete a co nechcete, co je důležité a co ne, a jasně vidíte cestu, po které se chcete vydat. Je to skutečné „čisté ráno“, nový začátek. A kromě toho je to geniální song, ve kterém se vše propojilo v čirou perfekci. Kytarový loop jako nezaměnitelný symbol píseň odstartuje, záhy se připojí bicí s masivním prostorovým zvukem alá Bonham, aby to pak Olsdal odlehčil jemným kytarovým motivem a připravil scénu pro Molka a jeho vyklidněný zpěv. A opět PLACEBO nechávají písničku dýchat, dávají prostor pro atmosféru, aby dozrála. Místo prvního refrénu nastoupí jen špinavé kytary, které budují mohutnou, téměř glam-noiseovou strukturu. Ledově studená atmosféra se potkává s vřelým textem o důležitosti přátelství, který Molko nasázel v podstatě z patra až při nahrávání. A dalším dílem do skládačky je ještě videoklip. Kdyby mi někdo řekl, že to natočil David Fincher, tak mu bez váhání uvěřím. Na to, že se song původně ani na albu objevit neměl, se nakonec stejně jako „Nancy Boy“ stal druhým nejvýše skórujícím singlem v UK (čtvrté místo) a zároveň otevřel cestu kapele i do Ameriky. 

Zálibu kapely v studiových hračičkách dokumentuje i druhý song „Brick Shithouse“, který začíná téměř jako remix plný loopů a nesourodých zvuků. Pak se přelije do standardní vypalovačky, kde si opět můžeme všimnout výrazně kvalitnější a uhlazenější zvuk. Kytary sonicky upalují, bicí tvrdí tempo a do toho v pozadí krásně vyhrává basa. Druhý singl „You Don´t Care About Us“ mě vždy z nějakého důvodu připomínal THE SMASHING PUMPKINS a jejich „1979“, i když PLACEBO tady jedou výrazně rychleji a dravěji. Parádní je mezihra, která nás v první části lehce ukolébá, aby pak vybuchla v téměř stadionový závěr. První balada přichází v podobě „Ask For Answers“ s nezvyklou melodickou strukturou, lehce psychedelickým nádechem, výraznou basovou linkou a dlouhým instrumentálním závěrem ve stylu R.E.M.. Titulní „Without You I´m Nothing“ je smutná, dramatická i velkolepá zároveň. Ze začátku bodavě syrová, postupně roste, košatí se, nabírá na síle až pak v závěru odhodí všechny zábrany a naplno se rozleje do prostoru jako povodňová vlna. Byla vydaná i jako čtvrtý singl, kde do upravené verze přispěl vokály i David Bowie. Strukturou „old schoolová“ „Allergic (To Thoughts Of Mother Earth)“ je skvělý indie rock s aktivními bicími, mohutně skreslenou basou, parádními kytarami a spoustou noiseových vsuvek. Když už jsme u těch bicích, Steve Hewitt je úplně jiný typ bubeníka, než jeho předchůdce Schultzberg. Hraje úsporněji, ne tak technicky a superaktivně, ale nemůžeme mu upřít specifický feeling, pramenící z jeho obliby soulové a bluesové hudby. 

Další posmutnělou temnou baladu „The Crawl“ zdobí krásná melodická linka, klavírní motiv a tíživá atmosféra. Ikonický riff následně odpálí „Every Me, Every You“, další ze singlů, další z jasných velkých hitů. Svojí intenzivní melodikou, která teď naopak plně vyplní každé místo v rámci songu, lehce připomíná „Nancy Boy“ z debutu, ale je to jeho dospělejší alter ego, které jakoby symbolicky ukončovalo jeho řádění a nihilizmus a nastolovalo „čas dospělosti“. „My Sweet Prince“ není sice špatná, ale ani zvlášť výjimečná. Pomalá, smutná, s bluesovým nádechem, opět s klavírním motivem. A téměř šest minut je trochu moc. Text primárně o drogách je plný bolesti, výčitek, ale i touhy se k nim vracet. Odlehčená „Summer´s Gone“ je příjemným indie popíkem se zajímavým zvukem. „Scared Of Girls“ naopak přitvrdí až někam do art-punkrockových vod, v kterých se pár let na to budou pohybovat třeba YEAH YEAH YEAHS. Výborný drive, agresivní riffy, naléhavý zpěv, všechno správně. Album pak v milém duchu ukončuje příjemný indie popík „Burger Queen“ s nádherným refrénem, a textem, který může být další hymnou všech outsiderů, rozvíjející příběh drogově závislého homosexuála z Luxemburgu.

Když byl obal debutu ve své jednoduchosti geniální, tak tady je to ještě dokonalejší. Sestry Sarah a Sally Edwardsové v jednoduché póze, plné smutku a bolesti, ale zároveň naděje a pochopení dokonale vystihují název alba samotného. Deska sbírala obecně velice pozitivní kritiky, dařilo se i v prodejích, které se postupně přehouply přes milion kopií. Potvrdila sílu PLACEBO a pevně je ukotvila na alternativně rockové scéně.

19.04.2025	Diskuse (1)	Tomáš