POPPY - Negative Spaces

80%

Americká zpěvačka Moriah Rose Pereira, vystupující už dekádu pod uměleckým pseudonymem POPPY, rozhodně na konci loňského roku zabodovala. Přišla totiž se svým již šestým, avšak po všech stránkách nekompromisním albem, které se jeví být moderním hudebním manifestem plným hitovek, jež mají daleko do banality. Oscilují na široké škále mezi jemnou synthy-popovou nekomplikovaností, přes rockové vypalovačky s decentním elektro-industriálním odérem, až po deathcoreové bouře plné nervnosti a riffových dřípanců. Celý materiál působí po zvukové stránce moderně, zároveň však si k ani jednomu ze svých stylových pólů nerazí cestu prvoplánově. Z vyznění a dramaturgie skladeb je poznat především potřeba znít kompaktně. A tak tvrdím, že tohle dílo má zkrátka charisma a podstatné u něho je, že skladby mají přes stylovou pestrost kvalitu a nepůsobí rozháraně.

Samotná zpěvačka, která před dvěma týdny oslavila třicáté narozeniny, rozhodně není žádnou začátečnicí, naopak za sebou má mnoho zkušeností. Vždyť její vlastní diskografie je budovaná po krůčcích a čítá již šest řadových položek. Zpěvačka se nedávno dokonce blýskla spoluprací s oslavovanými kometami moderní agresivní hudby KNOCKED LOOSE (za mne neposlouchatelná záležitost), u nichž si vystřihla screamový part v rámci jejich psycho skladby „Suffocate“. Coby producent byl k její aktuální desce „Negative Spaces“ přivolán bývalý, skladatelsky vždy velmi aktivní klávesák od BRING ME THE HORIZON - Jordan Fish a na výsledku je to sakra znát. Dokonce se nezdráhám tvrdit, že právě POPPY vyslala do světa silnější album, než tomu je v případě comebackových LINKIN´PARK. Rozhodně jde v případě POPPY o materiál méně svázaný zvyklostmi mainstreamu, byť se v některých okamžicích jeví ještě popovější než ten od Shinodovců, v jiných ovšem naopak nakloněný patřičným dávkám jedu.

Vlastně zde není příliš skladeb, o kterých by se dalo mluvit jako o výplni, a materiál je tak schopen posluchače zaujmout bezprostředně a s patřičnou silou. Jestli songy jako „The Cost Of Giving Up“ nebo „Nothing“ spojují rockově alternativní prostředí se skoro až nu-metalovou chytlavostí, a ve svém crossoverovém výsledku tak působí vcelku rafinovaně, vrstevnatě, přesto však velice vábivě, pak třeba elektro-popové tucky „Crystallized“ nebo „Push Go“ definují pojem stadiónových fláků bez zástěrek mířících přímo do žebříčků. Právě v nich jsem si uvědomil špičkovou produkci, docela nebojácnou dramaturgii a obstojnou zvukovou stránku tohoto díla, neboť právě tyhle přímočaré a posluchačsky nenáročné kusy vyvažují terén mezi ostatními divočárnami. Navíc je v nich poznat, jak chytře se zde pracovalo v rámci melodických linek a aranží.

Ty nejzběsilejší a nejhněvivější momenty posluchač zažívá skrze deathcoreové fláky jako „They´re All Around Us“ nebo „The Center´s Falling Out“, naopak ležérně a odlehčeně působí kytarové vypalovačky jako titulní „Negative Spaces“ nebo snad nejhymničtější flák „New Way Out“, kde POPPY dokonce hlasově připomene Courtney Love z HOLE. Hlas zpěvačky rozhodně nepůsobí tuctově, ale naopak je poznat, že jde o osobitou umělkyni, která do svého lákavého skladbového koktejlu dokáže dostat osobitý pěvecký feeling. Tohle je rovněž potvrzeno prostřednictvím pomalé atmosférické skladby „Surviving of Defiance“, která mi zní jako vymazlená pocta snovému výrazu sacramentských kingů DEFTONES. Zpěvačka POPPY je zkrátka plná potenciálu, u něhož věřím, že ještě nebyl v plné šíři odkryt a představuje na současné komerčněji laděné rockové (potažmo metalové) scéně za Atlantikem velké osvěžení. Silná záležitost!

15.01.2025	Diskuse (1)	Stray janpibal@crazydiamond.cz