POVODÍ OHŘE - Povodí Ohře

70%

Zajímavé propojení bluesového a dirty rockového soundu se povedlo tuzemské kapele POVODÍ OHŘE. Výsledek je ještě umocněn strohými a beziluzorními texty, které (sice jednoduchou formou, ale na druhou stranu i účinnou) dokáží vykreslit atmosféru území, k němuž většina členů tohoto projektu tíhne a odkud vlastně pochází. Asi tak nějak bych hudbu projektu stručně shrnul.

Západočeské pohraničí v oblastech Karlovarského kraje je velmi specifickým místem s nepříliš vysokou mírou osídlení, jehož dlouholetý stav je následkem určité mimo-globalizační setrvalosti a naopak odjinud řízených společenských, kulturních a politických proměn. Onen kraj jakoby si navzdory všem nepříznivým skutečnostem žil zkrátka vlastním tempem, přizpůsoben místním „pravidlům“, bez zásahů globalizačních vlivů z míst, kde to o něco více sviští. Všudypřítomnou zapráskanost tak reprezentují neudržované a mrtvé tovární objekty, pusté paneláky, ubytovny, nevynášené popelnice, rezavé pásy kolejí, dost často zarostlých plevelem, houštiny kopřiv a především mezi prádlem na věšácích se potulující osídlenci. Ti postupně přišli po těch, kteří byli kdysi dávno naopak vysídleni. A pak je zde samozřejmě krásná příroda a také řeka Ohře. Zkroušenou atmosféru ticha, mlhy, pustoty a chladu snad žádná jiná rock´n´rollová kapela neumí podobně vykreslit. Děje se tak pomocí skladeb, ze kterých sálá autenticita. Neučesané vřeštící kytary i zběsilé rytmy vzdáleně připomínají cosi vzešlé z odkazu pravěkých nahrávek MC5 a THE STOOGES, občas nějaký ten bluesový part zahraje ve stylu „made in Česko, ale tak trochu po americku“ a pak zde jsou texty plné beznadějností, to je tvorba POVODÍ OHŘE, ve které je možné se dozvědět, že se na jedné straně jakéhosi hotelu Moskva pašuje „prášek na praní“ a na druhé jsou ubytovny a koleje, ostatně jak se zpívá v jedné zdejší skladbě. 

Vím, že má recenze přichází zhruba s ročním zpožděním oproti vydání desky a že kapela má, kromě tohoto debutu, nyní na svém kontě ještě aktuální menší desku s dvěma novými songy, ale to je jen podružná záležitost, na kterou také dojde. V dnešní rychlé době má člověk potřebu se spíš zastavit a bez spěchu si něco pořádného vychutnat až na to přijde řada. Dlouho jsem POVODÍ OHŘE míjel a když konečně znovu hráli před týdnem v Plzni v Divadle Pod Lampou, byl to pro mne ten nejvhodnější okamžik se do jejich muziky pustit. Vlastně jde o neučesaný vzorek rocku, kde je znát určitě láska k blues, country a folku, zkrátka k americké venkovské produkci, ale také k proto-punkově hlomozným kytarám či stoner rebelantství. Bezejmenné album v průběhu roku sklidilo velmi dobré kritiky a bylo u nás nominováno na několik prestižních cen. Kvintet POVODÍ OHŘE tvoří hudebníci z řad klubových kapel ESGMEQ, ESAZLESA či CLIMATIZADO, což je sice zajímavé, ale o stylu projektu to zas moc neřekne. Spíše jde o skupinu ponechávající si svá stylová vrátka otevřená a do budoucna si udržující prostor pro manévry. Vcelku sympatické, zvlášť když se první desku podařilo opatřit charismatickým a semknutým materiálem.

Spojení rockové podsaditosti s country vyhrávkami mě přijde vlastně docela originální, zvlášť když kapela působí dostatečně rebelantsky, jakoby s punkovým feelingem a určitou dávkou rozhořčení. Vlastně je ona autenticita to nejzajímavější, co lze POVODÍ OHŘE přiznat. Nejde o kapelu, která by si řekla, že bude hrát to a nebo ono, protože se to zrovna sluší a patří, ale jejich hudebního výrazu a celkového soundu bylo docíleno přirozenou cestou, přes večery ve zkušebně. Jakoby neexistovaly žádné hranice pro to, co je třeba předat. A předává se prostřednictvím skladbových výpovědí pouze to, co je reálné a co je vidět všude kolem. Texty jsou zpívány v češtině a nesou stopu určité beatnické nadstavby. Mateřský jazyk tak chápu jako určitou vyšší hodnotu, neboť se POVODÍ OHŘE odmítají schovávat za anglické alibismy a nedokonalosti, a byť ony texty nejsou ani moc dlouhé, narážíme u nich na sousloví, která mají sílu zaujmout ( třeba „soudruzi, doba vám nahrává“). Jsem zvědav, kam se jejich příští kytarová tvorba bude vyvíjet, protože na mne projekt působí hodně otevřeným a eklektickým dojmem. Za mne určitě pozoruhodný debut plný dřevních rockových kytar a nekašírovanosti. Spokojenost.

28.09.2019	Diskuse (1)	Stray janpibal@crazydiamond.cz