POWER TRIP - Nightmare Logic
Když před dvěma lety lídr této formace Riley Gale neočekávaně zemřel, nevěděl jsem o kapele POWER TRIP z amerického Dallasu zhola nic, neboť tito osvícení Texasané zřejmě po celá léta nevěnovali příliš energie snadnému a efektnímu zviditelňování prostřednictvím těch nejúčinnějších informačních kanálů současnosti a naopak se věnovali celou dobu tomu nejdůležitějšímu, a sice neúnavnému koncertování napříč Evropou i Amerikou. Jejich postoje vlastně dokonale reprezentuje již smlouva s malým nezávislým vydavatelstvím Southern Lord Recordings, kterému zůstali věrni po celou dobu existence. Dnes již nějaký ten pátek držím v rukách obě dvě jejich řadovky na krásných vinylech a věnuji se dedukci jejich znamenitých coverů. V případě druhého alba „Nightmare Logic“ obal znovu zdobí olejomalba od šíleného Itala Paola Girardiho, která zachycuje děsivý a svým způsobem i abstraktní výjev zbořeného města po nějaké ničivé katastrofě. Ať už jde o následek války, atomového výbuchu, nebo jiné hrůzy, tato smrtí dýchající a zamlžená scenérie působí skutečně hororovým dojmem, ostatně tento výjev plně koresponduje s poctivostí hudby POWER TRIP. Ti na druhém albu geniálně vybrousili svůj styl z debutu a nahráli na plochu třiceti minut pouhých osm skladeb, jenž nesou punc té nejvyšší jakosti v moderní tvrdě metalové produkci.
S kapelou byl znovu ve studiu znamenitý studiový mág Arthur Rizk a podařilo se mu kvintet dotlačit k ještě lepšímu výsledku než v případě debutu. Zvuk dvojice kytar je doslova zabijácký, texty snad ještě palčivější a nasazení všech členů útočí na to nejcitlivější, co může v neklidné současnosti probouzet a burcovat z čím dál nepravděpodobnější lhostejnosti. Bez většího prodlužování chci tedy říct, že deska „Nightmare Logic“ reprezentuje to nejlepší, co jsem od nějaké thrashmetalové kapely poslední dvacetiletky kdy slyšel. POWER TRIP jsou zde zkrátka zachyceni ve své nejsilnější půlhodince a mají neskutečné koule. Někdo může namítat, že jejich podání thrash metalu sebou nese mnoho inspirací slavnou a hrdou minulostí žánru, ale v jejich případě se nejedná o nic opovrženíhodného, neboť kapela svým přístupem (a z něho vyplývajícím feelingem) dociluje nové intenzity a kvality, jež má daleko do kopírování a může se směle měřit s mnoha klasikami z osmdesátých či devadesátých let.
Jasně, z této hudby je patrné, že POWER TRIP mají mezi kapelami starší generace řadu vzorů. Ať už se jedná o riffovačky po vzoru PRONG, samozřejmé thrashové krále staré školy SLAYER, old-schoolový feel dávných alb brazilské SEPULTURY nebo třeba angažované zanícence NUCLEAR ASSAULT. Co však POWER TRIP dělá zajímavými, je hlavně skutečnost, že svým předobrazům přidávají vlastní rozměr. Staví se k retru poměrně svěžím způsobem a jsou schopni stát se klidně průsečíkem mezi namakanou řezničinou OBITUARY (riffy v sobě mají onu tíživost a hustotu a Galeovy výkřiky opravdu mnohdy připomenou ďábelské hrdlo Johna Tardyho) a osudovou hymničností třeba takových multikulturalistů jako KILLING JOKE.
V tvorbě POWER TRIP jsou však snadno dohledatelné i názvuky newyorského hardcoru, zejména pak v rytmické složce, která dost často plní prostor kvapíkovými tempy a výrazným groovem. Osobně bych řekl, že veškeré své inspirace POWER TRIP přetransformovávají ve vlastní velmi atraktivní směs tvrdé a agresivní kytarové hudby. Mám je bezesporu spíše za metalovou kapelu, než aby se jednalo o hardcoreové těleso, na to jsou kytarově příliš soustředění a ne až tak přímočaří. Přestože velká část jejich energie vychází z drtivých riffů, dovedou songy opatřit i celou řadou krkolomných, vřeštivých a chaotickou atmosféru podněcujících sól. Velká umělecká výpověď z roku 2017 vládne nejen v rámci dobového thrashe skvostným nasazením, hrubiánskou atmosférou a rozhodně stále se zlepšující skladatelskou stránkou. Jak jinak než kladně tudíž mohu přistupovat ke skladbám typu bezútešné riffopalby „Soul Sacrifice“, hitové dusárny s výrazným tahem na sloganový refrén „Executioner´s Tax (Swing Of The Axe)“, která má schopnost samozřejmého rozpohybování davu jako žádná jiná skladba poslední doby, jaderného děsu „Nightmare Logic“, či dalších skvělých čísel jako „Ruination“ nebo „If Not Us Then Who“?
Mám pocit, že se kvintetu POWER TRIP zcela přirozeným a neplánovitým způsobem podařilo před pěti lety stvořit naprosto výživnou porci brutálního metalu a to, aniž by nad vším dlouze špekulovali. Zkrátka, když kapela hraje od srdce a má určitý talent vlastní neotřelosti a osobitého pojetí, výsledek se musí dostavit. Ani zde vůbec nevadí onen stylový příklon k období tvrdého metalu z přelomu osmdesátých a devadesátých let, neboť z kapely jde především upřímnost a ne jen tupé kopírování bez vlastního názoru. Opravdu výživná deska.
| 15.07.2022 | Diskuse (0) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
 |
