PRETTY MAIDS - Future World

100%

Po velmi silném a ve všech směrech uznávaném debutu „Red, Hot And Heavy“ z roku 1984 nebyla cesta dánských rockerů až tak přímočará, jak by se mohlo ze zpětného pohledu na jejich portfolio zdát. Fakt, že v roce 1987 vydali naprostou klasiku evropského Hard N´Heavy, mnohým došlo až se zpožděním, neboť málokdo si dokázal představit, že by dvojka svého předchůdce ještě překonala. Práce na desce „Future World“ totiž vůbec neprobíhaly snadno. 

Kolize s producentem Eddiem Kramerem značně komplikovaly provoz. Čas příprav rovněž poznamenal odchod druhého kytaristy Petea Collinse, kdy se band zúžil z šestičlenného obsazení na kvintet. Všechny kytarové party tak byly na bedrech Kena Hammera. Do toho přicházelo také několikanásobné střídání nahrávacích studií a lidí, kteří v nich na budoucím stylovém milníku melodického metalu dělali. Tak třeba za mixem v průběhu prací stanuli hned tři opravdu prvotřídní zvukový inženýři: Flemming Rasmussen, který si coby producent udělal jméno především díky své práci s RAINBOW a METALLICOU, zde konkrétně obhospodařil ostřejší věci, slovutný Kevin Elson (krátce před tím pracoval s EUROPE) vetknul svůj díl práce do hitů jako „Love Games“ nebo „Rodeo“, a konečně za vyznění majestátní balady „Eye Of the Storm“ převzal zodpovědnost Chris Isca, který posléze celou desku dotáhl i produkčně. Ony tři roky mezi debutem a druhou řadovkou tak byly využity bezezbytku. Navzdory výborně přijatému prvnímu albu, kdy opravdu nikdo netušil, jak se kariéra PRETTY MAIDS bude vyvíjet, vše vyústilo snad v ještě lepší výsledek.

Už z prvních demosnímků bylo patrné, že se PRETTY MAIDS, coby Dáni prestižně upsaní velké stáji CBS (posléze spadající pod Columbia/Sony Music), nehodlají vzdát své potřeby tvořit opravdu chytlavé hymny s gargantuovsky nadýchaným soundem tolik typickým pro osmdesátá léta. Onen americký esprit některých jejich songů, působících jakoby byly dělány pro rocková rádia, nešel zpochybnit, navzdory setrvalé robustnosti heavymetalového zvuku pravých Evropanů. Tou dobou vznikly důležité skladby jako titulní „Future World“, „Love Games“ nebo „Loud N´Proud“, které stvrzovaly neobyčejný skladatelský talent Dánů. Ti na albu propojili své dvě silné stránky, jednak metalovou výbušnost a energii, na druhou stranu však také schopnost skládat velmi melodické a na rádia orientované písně ovlivněné AOR a zaoceánským-hard rockem. Výsledkem je atraktivní a extravagantní směs mezi evropským přístupem k heavy metalu a zaoceánským, více tíhnoucím k dobové hair-metalové módě, vezoucím se na vlně kapel jako VAN HALEN či WHITESNAKE.

„Future World“ je deskou pompézní a po stránce melodií velmi lákavou, což napoví již jeho fantastické intro, které působí jakoby se před posluchačem rozprostíralo rozlehlé panorama velkoměsta z daleké budoucnosti. Titulní song působí jako speedový vulkán a jednoznačné žánrové beranidlo z časů velkoleposti heavy metalu, kdy němečtí mladíci HELLOWEEN sice své okolí zčerstva inspirovali a zároveň divoce plenili, ale ještě nebyli napevno ustálenou legendou. Právě titulní skladba „Future World“ splňuje ty nejpřísnější parametry pro prvotřídní Hard N´Heavy hymnus, který byl schopen oslovit co nejširší posluchačské vrstvy v dobovém heavy metalu a udával směr ostatním. Dravé riffy, noblesní zvuk kláves a nesmírná chytlavost ve spojení s hromovou dynamikou zde utvářela skutečný skvost.

Takřka každý zdejší song je vystavěn tak, aby směřoval ke klenutému refrénovému vrcholu, zpevňován kytarou Kena Hammera a zároveň zdoben nápadnými závoji kláves Alana Owena. Skvělý výkon na tomto albu podává především frontman Ronnie Atkins, jehož hlas osciluje mezi drsnou a velmi dominantní polohou, v rámci které dodává skladbám na energii a živočišnosti, a pak také tou dojemnější a více kultivovanou, jež se projevuje v těch nejvíce komerčních okamžicích odvozených od dobových parametrů posluchačsky vstřícnějšího hard rocku. Na jednu stranu zde máme drsňárny typu „Loud N´Proud“, které definují nahuštěný dobový metal, na stranu druhou jsou zde chytlavé stadiónové šlágry typu „Love Games“ nebo „Rodeo“, které působí jako párty hymny naplněné euforickou náladou a bezstarostností.

Silné melodie rovněž reprezentují i skladby na první poslech méně nápadné. Hromový rytmus nadnáší pospolitostní chorál „We Came To Rock“, jež působí jako důsledek majestátní seance obří heavymetalové komunity, takže refrén jakoby k posluchači dopadal od tisíců nadšených hrdel. Možná neexistuje lepšího příměru k stavu dobové heavymetalové hudby druhé poloviny osmdesátých let než těch, které se nacházejí v rámci soupisky na této desce.  Osudová a velmi dojemná skladba „Eye Of the Storm“ není jen tak obyčejnou baladou, ale má v sobě nádech epičnosti a očekávaných dobrodružství z věků, které teprve nastanou. Jednou z nejtvrdších věcí je naopak „Needles In the Dark“, která má v sobě hrubost „Back To Back“ či „Cold Killer“ z minulého alba. Právě tahle zuřivější poloha se u PRETTY MAIDS skvěle doplňovala s méně zaťatou a euforickou, takže i závěr v podobě „Long Way to Go“ působil naprosto samozřejmě a přesně na svém místě. Deska, která se stala nesmrtelnou klasikou.

05.12.2023	Diskuse (2)	Stray janpibal@crazydiamond.cz