PRETTY MAIDS - Red, Hot And Heavy

90%

Dánští PRETTY MAIDS jsou dnes pravděpodobně u konce své bohaté hudební kariéry. Když pominu současné hvězdy VOLBEAT a legendární tandem MERCYFUL FATE/ KING DIAMOND, jde o celosvětově nejúspěšnější metalový band ze země Hanse Christiana Andersena, větrného počasí, ucházejícího piva a skvělého fotbalu. Je obdivuhodné, že se kapela založená na počátku osmdesátých let dokázala udržet v popředí evropské heavymetalové scény v podstatě po celých těch čtyřicet let fungování. Za celou dobu prošli tito hitmakeři řadou personálních změn, a taktéž jejich písně vždy v malých kosmetických detailech ovlivňovalo dobové klima v rámci prostředí jejich stylu, ale v zásadě lze říci, že si PRETTY MAIDS udrželi svůj pevně daný melodický směr. Ten se pohyboval v rozpětí od živelné a energické heavy/power podoby, až po písně inspirované spíše zaoceánským soft-rockem, stadiónovým rockem či dokonce AOR.

Dánové z oblasti Midtjylland vždy uměli dva rozličné póly své tvorby obdivuhodně namíchat, takže se jejich alba vykazovala obdivuhodnou semknutostí a vnitřní silou. Je pravda, že se na nich nacházely v symbióze jak písně tvrdší, tak ty vcelku odlehčeného zaměření, ale nikdy nešlo o nějaké rušivé a nebo na první poslech nápadné skoky. Za většinou materiálu vždy stálo skladatelsky velice talentované ústřední duo – Ron Atkins (zpěv) a Ken Hammer (kytara), které lze považovat za tahouny PRETTY MAIDS v časech dobrých i zlých. Právě oni byli vždy jedinou pevnou konstantou v rámci sestavy. Především oni vždy byli podepsáni za celou řadou mimořádných nahrávek dravého Hard N´Heavy, kde však nebyla nouze ani o popově inspirativní přesah spočívající v silných melodiích.

Jedním z nejslavnějších počinů jejich dlouhé kariéry je hned debutová deska „Red, Hot And Heavy“ z roku 1984, která vznikla zhruba rok po bezejmenném šestiskladbovém EP a několik měsíců po podpisu smlouvy u nadnárodního kolosu CBS (posléze došlo k fúzi s Epic a pohlcení Sony Music). Pod velkým vydavatelem se tehdejší šestici dostala náležitá péče a tak finance získané na tvorbu velké desky s celosvětovou distribucí se projevily do perfektní zvukové fazóny ambiciózního debutového alba. Vpád PRETTY MAIDS na scénu měl punc skutečné velkoleposti, vždyť koho by do té doby napadlo spojit evropsky heavymetalový zvuk se syntezátory opatřeným americkým rockem pro masy po vzoru VAN HALEN?

Vedle Atkinse a Hammera tehdy PRETTY MAIDS tvořil ještě druhý kytarista Rick Hanson, který bezprostředně po realizaci debutové desky odešel a nebyl na pozici druhého kytaristy nikým nahrazen. Stal se tak v historii PRETTY MAIDS jediným druhým kytaristou. Fanoušci dobře vědí, že vklad hlavního strunotepce a skladatele Kena Hammera je natolik charakteristický, že opravdu nemá cenu spekulovat nad tím, proč PRETTY MAIDS již od roku 1984 nepotřebovali angažovat do sestavy druhého kytarového borce. Dál zde byl baskytarista Allan Delong (odešel v roce 1990 po albu „Jump The Gun“), dlouholetý klávesák Alan Owen (ten vydržel až do roku 2002, ale nikdy se s kapelou moc neukazoval, natož aby se s nimi fotil) a samozřejmě bubeník Phil Moorheed (odešel taktéž v roce 1990).

Kapela si nemohla vybrat velkolepější úvod své prvotiny, než zde představuje dramatická orchestrální introdukce „Fortuna Imperatrix Mundi (Carmina Burana)“. Jakoby tím samotní hudebníci chtěli stvrdit závažnost tohoto okamžiku, kdy přichází chvíle jejich první desky. Víte, v roce 1984 nebylo zcela běžné, že heavymetalová kapela realizuje svou prvotinu u takto velkého a etablovaného vydavatele. Hned první výstřel v podobě rychlé vypalovačky „Back To Back“ nenechal nikoho na pochybách, že máme co do činění s opravdu skvělým bandem. Song může být z dnešního pohledu chápán jako základní stavební kámen pozdější speed/power scény. Možná by se dalo říct, že PRETTY MAIDS dokázali o nějaký ten rok předběhnout i hamburské HELLOWEEN, nicméně další skladby odhalily i zemitější rockový naturel jejich tvorby. Tak třeba titulní „Red, Hot And Heavy“ je úsečná stadiónová vyřvávačka postavená na úderném chlapáckém sloganu a repetetivních riffech. Této písni rychlá tempa příliš neříkají, ale o klasiku se rovněž jedná, zvlášť když devízou songu je jednoduchá stavba a snadná zapamatovatelnost. Mou nejoblíbenější skladbou je zde „Waitin´For The Time“, silně melodická záležitost s okouzlující a bezproblémově plynoucí linkou, kde dostávají prostor i syntezátorové dekorace. Píseň jakoby si kladla za cíl přiblížit tvorbu PRETTY MAIDS americkému trhu, nicméně jde o song plný vášně a svěžesti. Naprostá jízda!

Následuje několik dalších rvavě pojatých metalových klasik, z nichž nejlépe se mě jeví třeba „Cold Killer“ nebo „Queen Of Dreams“, za zmínku však stojí fakt, že tyto songy vlastnily jakoby až z druhého plánu patrný snový opar nostalgie, pravděpodobně tak jde o důsledek onoho skloubení dvou světů tvorby PRETTY MAIDS, mezi kterými kapela funguje odjakživa - tvrdá kovová rvavost a silné soft-melodie. Na stranu hitovější poameričtělé tvorby se pak kloní třeba song „A Place In the Night“, který rovněž považuji za jeden z nejlepších. V závěru alba je umístěna coverze „Little Darling“ převzatá z repertoáru irských THIN LIZZY, postupem let jsem si uvědomil, jak moc vlivná tahle kapela sedmdesátých let (vždy soustředěná okolo zpívajícího baskytaristy a famózního textaře a skladatele Phila Lynnota) vlastně byla. Nejen pro celou hard n´heavy scénu osmdesátých let. Tak jako tak, debutová deska „Red, Hot And Heavy“ od PRETTY MAIDS je stále velkou klasikou z osmdesátých let, ačkoliv následující album „Future World“ (1987) dokázalo už tak vysoko položenou laťku ještě navýšit.

22.08.2022	Diskuse (5)	Stray janpibal@crazydiamond.cz