PRIMAL ROCK REBELLION - Awoken Broken
Další z těch několika spíše rekapitulačních recenzí, připomínajících to nejlepší z loňského roku, opravdu nemohla minout tento projekt, protože natolik vysekanou a energickou sadu bych od kytaristy IRON MAIDEN v roce 2012 opravdu neočekával. Zvlášť když nahrávka absolutně nesouvisela s muzikou jeho mateřské kapely, ale razila nebojácně úplně jiné stezky. Tedy pravý opak sólovky Steva Harrise. Skladatel Adrian Smith byl ostatně už v devadesátých letech (tedy v době kdy v řadách Železné panny scházel a věnoval se rovněž jiným hudebním aktivitám) znám tak trochu jiným hudebním názorem, než na jaký byli do té doby zvyklí fanoušci IRON MAIDEN. Byl zkrátka úplně jinde než Steve Harris nebo Dave Murray. Jeho zbrusu nový projekt platí za moderní rockovou kolekci.
Základ ambiciózní nahrávky, která bude schopna upoutat pozornost však tkví v osobě frontmana. Ten musí být všestranným pěvcem, vládnoucím pevným hlasem a svým pódiovým projevem neotřelý a všechno tohle Mikee Goodman (dříve SikTh) bez spekulací splňuje. Operuje totiž v širokém záběru od uřvaných poloh až po celou řadu těch zpěvnějších a svým sytým projevem tuto stále ještě klasicky rockovou nahrávku dobře nakopnul. Ten chlápek je prostý jakékoliv letargie. Přirovnání jeho zpěvu k známému kanadskému excentrikovi Devinu Townsendovi se u něho tedy jeví jako velmi k věci.
Debutu PRIMAL ROCK REBELLION Goodmanův široký hlasový záběr velmi prospívá. Co se týče nahrávky samotné, tak po stránce barvitosti a celkové zajímavosti, jsem již dlouho neslyšel lepší debutové album. Ostatně i přes jasné ukotvení v klasickém pojetí rocku nelze zdejší instrumentální stránku jednoznačně stylově zařadit – jsou zde jak songy vycházející z crossoveru devadesátých let, ovšem v neotřelém podání, zaházené vrstvami kytarových harmonií a vyhrávek. Jde o symbiózu hutných burácivých riffů s nepřeslechnutelným základem v melodičtější až klasicky hardrockové hudbě. Adrian Smith totiž skloubil silné motivy reprezentující hudbu třech uplynulých dekád v neuvěřitelně poutavý výsledek.
Celým albem se prolíná ponurý opar temnoty, tísně a sevřenosti, což výsledku velmi pomáhá. „Awoken Broken“ zní velmi semknutě i přes mnoho výše zmíněných ingrediencí a prakticky zde není větších slabin. Na většině skladeb jsem schopen najít nějakou tu zajímavost. Každý poslech přináší objevení stále nových detailů, kvůli kterým máte chuť si tuhle parádní jízdu pouštět stále dokola.
Jsou zde jak chytlavější a poměrně melodické věci typu „No Place Like Home“, „Savage World“, „Tortured Tone“ nebo „Search For Bliss“, kde se Goodmanův hlas vypíná nad záplavou gradujících kytarových vyhrávek, tak naopak hutné a nevyzpytatelně agresivní položky, natlakované riffováním ostrým jako břitva - „No Friendly Neighbour“. Dále pak boduje věc hozená do riffového stylu devadesátek - „I See Lights“, strhující rockec „White Sheet Robes“ nebo temný titulní song „Awoken Broken“. Závěrečnou „Mirror And The Moon“ zní exotické kytarové motivy, ale i výpomocná směska méně tradičních nástrojů - viola a bohaté orchestrální podkresy. Skladba tak představuje pravé gradující finále. Jednoznačně parádní a temně krásná debutová věc.
| 14.03.2013 | Diskuse (0) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
 |
