PRIMAL FEAR - Code Red
Před čtvrtstoletím, konkrétně na začátku fungování PRIMAL FEAR, bych určitě nečekal, že to tahle dnes již velká stálice německé heavymetalové scény dotáhne ke čtrnácté řadové desce. Ujišťován řadou koncertních jezdičů po německém prostoru, že jde prakticky pouze o druhořadý heavy/power/speed metal s nulovou přidanou hodnotou, jsem této kapele vlastně nevěnoval tolik pozornosti, kolik by si možná bývala zasloužila, a to i přesto, že jsem věděl, že jejich první tři alba z konce devadesátých let představovala velice slušný materiál ve stylu tehdy se probouzící vlny siláků a melodiků.
Když tak poslouchám novou desku „Code Red“, působí na mne velice profesionálně a ve všech směrech ambiciózně, ve výsledku však ještě o kus bombastičtěji než PRIMAL FEAR ze svých počátků, kdy byli spíše říznou jednotkou. Ono mít ve svých řadách zpěváka formátu Ralfa Scheeperse, je vždycky záruka obstojného výsledku a to i kdyby snad skladatelská stránka zahaprovala. Letos se tak určitě nestalo a PRIMAL FEAR přichází s důstojnou porcí melodického power metalu, která snese srovnání s leckým z osvědčených evropských značek.
Sound novinky působí vlastně poměrně cinematicky a namákle, čemuž dopomáhá majestátní kytarový trojblok ve složení Alex Beyrodt, Magnus Karlsson a Tom Naumann, což je na nahuštěném výsledku „Code Red“ vlastně znát. Kromě pěveckého mistrovství Ralfa Scheeperse, jako jednoho z vůbec nejlepších zpěváků ve svém stylovém ranku, se dnes PRIMAL FEAR mohou opřít o více skladatelů, neboť autorské povinnosti dnes netíží jen bedra šéfa a baskytaristy Matta Sinnera, ale je zde již nějakou sezónu rozdělena mezi více muzikantů. Znatelně kapele prospěl vlastně i příchod Michaela Ehreho k bicí soupravě.
Ráz celé desky určí již bytelný Hard N´heavy otevírák „Another Hero“, který v sobě kloubí heavymetalovou robusnost s hardrockovou vznešeností. Inspirace Robem Halfordem a legendami z JUDAS PRIEST jednoznačně pozoruji u dusivě šlapavé „Steelmelter“. Co se letos v hudbě PRIMAL FEAR ubralo z rychlosti, to bylo přidáno na perfekci provedení. Nejrozmáchlejší hymnou se nakonec jeví „Cancel Culture“, což není jen bombastická vypalovačka gradující do mnohohlasého chóru, ale i song ve svém textu uporňující na nebezpečí přehnané korektnosti a cenzury. Hitové ambice mají i další střednětempé věci jako „Deep in The Night“ a „Fearless“, které představují vzorek špičkově zhotoveného germánského power metalu nestavící prvoplánově na rychlosti, ale naopak na groovu a celkové síle a melodii. Pak je zde zpěvný rockec „Play a Song“, který dodá naopak trochu potřebného odlehčení.
U velmi povedené balady „Forever“ jsem se musel zastavit, položil košík hub na pařez a se slzou v oku a větou, takhle nějak si představuju power-baladu dělanou pro lidi :-), jsem si jí v lesním porostu vychutnal se vším všudy. Byť se Scheepers vlastně ani nesnaží kopírovat Andiho Derise, vzpomínku na podobné songy od HELLOWEEN z jeho éry zde zkrátka nešlo zaplašit. Faktem zůstane, že klavírem prostoupená „Forever“ je opravdu vynikajícím pomaláčem s potenciálem stát se jednou z vůbec nejúspěšnějších skladeb této kapely. Zde je opravdu velký potenciál k zabodování, protože jsem přesvědčen, a to i navzdory měnící se době, že výborně složené rockové balady pořád ještě mají svoje publikum. „Forever“ patří mezi ty, jejichž ráz a struktura je sice tak trochu povědomá, na druhou stranu zachycují velké pnutí a je v nich srdce i pravá emoce. Skvělá skladba.
O tom, že PRIMAL FEAR připravili obří porci materiálu, svědčí i fakt, že v současném zatěžkaném stylu nabízejí desku trvající takřka hodinu. Ano, časomíra „Code Red“ dosahuje skoro sedmapadesáti minut. Deska si drží kvalitu posledních řadovek „Apocalypse“ a „Metal Commando“, které se jevily rovněž slušně, místy je však ještě překonává. PRIMAL FEAR neukročili nikam stranou, jen ubrali na řevnivosti a svůj um věnovali perfekci. Přidali na bombastických vrstvách, bytelném zvuku a udrželi si obstojný skladatelský potenciál. Prvotřídní heavy/power metal starého střihu, nic víc a nic míň. Je jedno, že takových desek už vyšla klidně stovka.
18.09.2023 | Diskuse (1) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
Majk | 22.09.2023 06:43 |
Vážně pěkná deska! Čert vem, že je to pořád dokola ten starý známý "hevýk". Vydržet tolik let ve fazóně a pořád se do toho umět opřít, jako na aktuální desce, to zaslouží poklonu. Tahle kapely drží základy scény. Díky |