PRIMORDIAL - Exile Amongst The Ruins

80%

Zvláštní je, že zrovna obhroublí irští nespokojenci PRIMORDIAL, v té záplavě nabubřelého metalu současnosti, působí jako skuteční mistři patosu, a také jako kapela, které je možné po všech stránkách tyto emocionální polohy věřit. Nestaví totiž na nějakých bombastických aranžmá, ale prostřednictvím základního nástrojového vybavení budují své rozpínavé suity a ty čím dál víc opatřují tesknějším atmosférickým pnutím, navíc umí stvořit charismatickou skladbu schopnou posluchače vtáhnout a nemusí u toho povolávat stohlavý národní orchestr. Od poloviny devadesátých let se jim daří svůj styl po krůčcích rozvíjet, ovšem své plody sklízí až nyní, v poslední desetiletce. Melodika je zde úsporná, poplatná vývoji této kapely, který, pohybem z teritoria doom/black-metalu k čemusi osobitějšímu, doznal na jistém kouzle. Současnou cestu totiž považuji za otevřenější. Muzikantský vývoj a sebejistota konání je na těchto Irech patrná. Nechávají svou minulost posluchačům a sami se pouští na další výpravy. Jejich mohutné, takřka desetiminutové skladby mají totiž stále intenzivnější charisma.

Jejich frontman Alan Averill (zvaný „Nemtheanga“) je v čistém zpěvu stále přesvědčivější a aktuální materiál rozhodně nemíří do minulosti, nýbrž odkrývá Irům nová teritoria. Když hned v úvodní skladbě „Nail Their Tongues“ burácí jako hromy všechny ty kytarové valy a Nemtheangův hlas velí k boji jedince za životní důstojnost, jde o mimořádný start. S druhou „To Hell Or The Hangman“ přichází jeden z nejsilnějších momentů nového materiálu, skladba totiž rozjede nespoutanou stoner-rockovou jízdu a repetetivní kytarové party, zde rychle gradující každou minutou prostřednictvím nosných vyhrávek, nedají posluchači vydechnout, takže ten si přeje jediné, aby tahle pekelná jízda nikdy neskončila.

Vyhánění démonů prostřednictvím akustických kytar ve třetí „Where Lie The Gods“ má cosi z pohanského zvuku BATHORY. Jde o další výtečnou píseň, tentokrát hozenou do pozvolnějšího tempa. Skladba plně charakterizuje PRIMORDIAL jako sveřepé pochybovače o správném vývoji života moderní společnosti a spravedlnosti současného světa. Aktuální charakter má i titulní skladba „Exile Amongst The Ruins“ narážející na téma spjaté z globalizací planety. Na kapele je obdivuhodné, kterak umí svým skladbám dodat potřebnou dramatizaci, a to aniž by to působilo přiblble a nedůvěryhodně.

V druhé polovině materiálu zaujme song „Stolen Years“, představující PRIMORDIAL inklinující k náladotvornému blouznění, tolik typickému pro britské tesknivce ANATHEMA z jejich éry evolučního doomového rozmachu devadesátých let. Avšak s jediným rozdílem. Angličané působili kdysi jaksi méně hrubě, kdežto pro Iry je prvořadá ona nekašírovaná sychravost. Ono dostat od Nemtheangy přes hubu někde v irském pubu, to by asi nebyl žádnej šlágr. Zažil jsem jej dvakrát na BA a tu nasranost jsem mu po všech stránkách věřil. Ten chlap je neuvěřitelně autentickej a to je třeba brát v potaz. 

Následuje poněkud zpěvnější „Sunken Lungs“, nicméně vrchol desky pro mne představuje až závěrečná epická suita „Last Call“, přecházející od pozvolného akustického úvodu až do gradujících vulkánových fází, zde zhudebňujících vše, pro co je tahle kapela nadále žádoucí. Závěrem jen doplním, že PRIMORDIAL už od roku 2002 ani jednou nezměnili sestavu a kromě již výše zmíněného frontmana je tvoří ještě čtveřice hudebníků: Ciáran MacUiliam (kytara), Micheál O´Floinn (kytara), Pól MacAmlaigh (baskytara) a Simon O´Laoghaire (bicí). Obdivuhodná semknutost pětice se tedy odráží i do nového materiálu, který rozhodně neznačí nějaký ústup z formy, ale nadále rozvíjí emotivní bouřlivý styl hrdinů ze Zeleného ostrova.

12.04.2018	Diskuse (3)	Stray janpibal@crazydiamond.cz