PRO-PAIN - Voice Of Rebellion

70%

Vystoupení PRO-PAIN na jednom z posledních ročníků festivalu Brutal Assault bylo ukázkovým příkladem poctivého nářezu a plně jsem si jej užil, protože bylo poznat, že newyorská kapela je upřímným organismem, který si stojí za každou notou svých thrash metal/ hardcoreových pumelic. Když jsem se o několik dní poté vydal trochu jejich tvorbu prozkoumat, už jsem zas až tak nadšen nebyl, ale třeba jsem prostě jenom sáhl na nesprávná alba. Jasně že kapelu podle názvu a tak nějak zběžně znám už od jejich průlomu v roce 1992, ale nikdy jsem neměl potřebu se nad jejich tvorbou dlouze pozastavovat, možná to je právě tím, že deska, kterou s PRO-PAIN vždycky svůj průzkum startuju, je právě ona průlomovka „Foul Taste Of Freedom“, jenž se mi vlastně ani moc nelíbí. Netuším tedy, jak je to s následujícími díly nahranými kupříkladu okolo roku 2000, faktem je, že po poslechu letošní novinky, mám z jejich hudby podobně dobrý pocit, jaký jsem měl právě před několika lety na Brutal Assaultu.

„Voice Of Rebellion“ je silová, tvrdá a hutná deska narvaná poctivým materiálem, ze kterého prská energie na všechny strany jako z vysoustruženého bijce v thajském boxu, podobná alba bych si tedy od PRO-PAIN nechal líbit, protože mě přijdou mnohem lepší než to, co skupina okolo Garyho Meskila dělala před dvaceti lety. Nahuštěný panteroidní riffing, přímočarost a nepřeplácanost ve spojení s dobře šlapající rytmikou, a vše rovněž dozdobeno bravurně nazvučenými sóly, tohle tvoří aktuální sound kapely, která se už dávno stala klasikou. Rovněž Meskilův uřvaný vokál se do nahuštěných riffů ideálně hodí.

Nástup alba je skutečně impozantní, protože titulka má patřičnou tvrdost i hitové ambice, následující „No Fly Zone“ zas díky policejním houkačkám a pouličním ruchům navozuje dokonalou atmosféru v problémových čtvrtích Velkého shnilého jablka, velkoměsta, se kterým je spjatá jak tato kapela, tak celá hardcoreová scéna. Přímočará dělovka „Righteous Annihilation“ si nic nezadá s průrazností SLAYER ve formě z doby před patnácti let a je tou skladbou, díky které jsem se zařekl, že si v blízké budoucnosti budu muset hudbu PRO-PAIN důkladněji prozkoumat. Zabijácký groove, zanícené riffy a hromada hněvu pohání znamenitou „Souls On Fire“ a mě je jasné, že tahle kapela i přes svou dlouhověkost rozhodně dnes neprožívá období stagnace, ale je tomu právě naopak.

Punkově skočné „Take It To The Grave“ a „Cognitive Dissonance“ platí za položky vyloženě vhodné pro koncertní dovádění a zastávají na desce role odlehčujících momentů, které celou tu riffovou řež dělají únosnější. „Blade Of The Cursed“ má v sobě naopak agresi novodobé tvorby slavných Brazilců SEPULTURA, je to přesně takový ten jejich groove metal, který operuje s thrashovými riffy, ale vůbec nevyznívá ploše, naopak zachází se zvukovou vrstevnatostí a masivní rytmikou, pojatou tak nějak více ze široka a moderněji. Celkově se tedy jedná o velmi povedené album od klasiků hardcore a moderního tvrdého metalu. Jsem tímto „svým pozdním objevem“ velmi potěšen, a tak tuhle kapelu zařazuji do restů, jejichž znalost si v brzké době doplním. V devadesátkách mne rozhodně nepřikovali, ale dnes tvrdím - to je dobrá kapelka, tihle PRO-PAIN, nebo snad ne?

03.07.2015	Diskuse (8)	Stray janpibal@crazydiamond.cz