PRODANÁ NEVĚSTA - Opera Bedřicha Smetany v podání Jihočeského divadla - Holašovice, 20.srpna 2022

Když přede mnou jeden kamarád zhruba před dvěma měsíci mimoděk pronesl, že se chystá na „Prodanou nevěstu“, hned jsem si vybavil text jedné negativní recenze týkající se aktuální inscenace v Národním divadle. Jak se však záhy ukázalo, měl na mysli úplně jiné provedení, situované do autentického prostředí jihočeských Holašovic. „Prodanka“ je úžasná opera, proč tedy nezhlédnout obě představení? A proč nezačít tím zdánlivě konzervativnějším?

Kdo má české památky zařazené na seznam světového kulturního dědictví UNESCO v malíku, asi už ví, o čem je řeč. „Kulisy“ selského baroka slibovaly nevšední zážitek, který plně vyvažoval obavy z turistického rázu celé akce. Moc dlouho jsem proto neváhal, objednal pár lístků, zaškrtl příslušný den v kalendáři a začal se modlit za dobré počasí. Modlil jsem se také za účinkující.:-) Představení měly být totiž jen dvě, a právě díky počasí se první z nich nakonec nekonalo. Když jsem vyjížděl z Prahy, pršelo, během cesty ještě víc. Úvahy ohledně krutosti osudu a x hodinách zmařených příprav vedly k frustraci. Zázraky se ovšem dějí, deset minut před začátkem akce déšť konečně ustal. Stačilo si obléci pláštěnku.:-)

Holašovice jsou krásné, určitě stojí za návštěvu, nejlépe mimo sezónu.:-) Pořádající si nemohli stěžovat, v podstatě bylo vyprodáno. U vstupu jsem navíc potkal pár zoufalých lidiček, kteří si koupili lístky na předchozí zrušené představení a nyní se snažili dostat do areálu znovu. O jejich osudu mi není nic známo. Jak se ukázalo později, okukovat někde zpovzdálí, mimo tribunu nebylo dost dobře možné, režisér Tomáš Ondřej Pilař se totiž rozhodl využít téměř celou náves. Snad měli štěstí, protože v opačném případě přišli ten večer o hodně. Ale nepředbíhejme. S operou Jihočeského divadla jsem dosud neměl tu čest, sebevědomí jí však evidentně neschází. Volba podobného místa totiž zavazovala k adekvátnímu provedení. Selhání by zde vyniklo o to více. Jakmile zazněly úvodní tóny geniální předehry, začaly se obavy vytrácet. Postupně bylo jasné, že zvolené prostředí má vnímání stěžejního díla české opery ještě více umocnit, nikoli diváka a posluchače ošálit (jakkoli budete mít po přečtení těchto řádků dojem, že jsem právě tak dopadl).:-)

Rozepisovat se o „Prodané nevěstě“ nemá smysl. Jde o naprostý unikát, jedno z nejlepších operních děl Bedřicha Smetany, respektované a prováděné i v zahraničí. Existuje mnoho ceněných nahrávek, z těch posledních bych určitě doporučil nastudování Jiřího Bělohlávka s BBC Symphony Orchestra z roku 2012, vydané na etiketě prestižních Harmonia Mundi. Opera se nicméně musí v prvé řadě vidět!

Po hudební stránce má Smetanova operní klasika jen velmi málo slabších míst, prakticky žádná. Gejzír nápadů tryskající přes dvě hodiny. Disponuje jak krásnými áriemi, tak nádhernými melodickými motivy, které orchestr přehrává vždy v pravou chvíli. Nejznámější je příznačný motiv z duetu „Věrné milování“. Libreto Karla Sabiny je prosté, přesto funkční. V komickém duchu vypráví o českém venkovu, o lásce Jeníka a Mařenky a jejím šťastném naplnění. Ovšem až poté, co se ukáže, že Jeník není jen tak někdo, ale prvorozený syn bohatého sedláka. Jinak řečeno, vypráví tedy také o majetku a o všem, co mu mělo navzdory své čistotě a opravdovosti ustoupit. Právě velmi reálná hrozba nechtěného sňatku a osudu nemilující a nemilované dívky/ženy dodává komickému ději znepokojivý až tragický podtón, vyvolávající v citlivějším divákovi napětí i při opakovaném zhlédnutí. Samozřejmě jen tehdy, když se vše náležitě podá.

Ten večer určitě nebyl naprosto bezchybný, ale solidní, často skvělé výkony všech účinkujících dokázaly v rámci zdařilé režie proměnit národní stříbro ve zlato, v univerzální pocitové zlato. Exkluzivní prostředí všemu mocně napomohlo Jak už jsem naznačil, scéna zahrnovala pomalu celou náves, na které se pořád něco dělo. Jednotlivé doprovodné epizody probíhaly takřka na dosah ruky i na úplné periferii, a to v různých podobách, např. popíjení chasy, laškovné bělení prádla, hašení spálených buchet(?) apod. Zpravidla nerušily, naopak povětšinou vtahovaly ještě více do děje, což se v mém případě projevovalo mimo jiné tím, že jsem postupně přestal vnímat orchestr a začal si užívat dramatického, až filmově působícího pásma, doprovázeného neuvěřitelným soundtrackem. Tady bych se zastavil. S operními orchestry mám většinou problém. Nebývají tak monumentální a precizní jako vydrilovaná filharmonická tělesa. Ten večer jsem ovšem žádný podobný deficit nepociťoval. Genius loci zřejmě zafungoval též na členy orchestru opery Jihočeského divadla, který podal vynikající výkon. Opera se i díky nim stala jedním velkým mnohovrstevným obrazem, dílem, které bylo možno spontánně pojmout v celé jeho komplexnosti a zároveň lidovosti, prostě si ho užít. K veskrze pozitivnímu dojmu přispívalo i rozumně pojaté ozvučení. Overdubbing, či dokonce playback, myslím, využit nebyl.

Jednotlivé árie se tedy mohly opřít o jistý a citlivý doprovod. Zpěváci ten večer vesměs zářili. Divácky vděčné role dohazovače – Kecala (Zdeněk Plech) a koktavého Vaška (Aleš Voráček) neměly chybu. Bravurně navazovaly na vystoupení ústředního mileneckého páru. Přinášely komiku, a Kecal, kromě cynismu a prospěchářství, též okoralou, bohužel však relevantní životní moudrost, prostou všech ideálů. Zábava na účet koktajícího infantilního mladíka může dnes vyvolávat rozpaky. Smetana však život a své hrdiny opravdu miloval, do své nevšedně krásné hudby tudíž vložil humor tak nakažlivý, lidský a laskavý, že vám nic nebrání v tom soucítit s každou postavou, nakonec i s protřelým dohazovačem Kecalem. Nebyl on nakonec celkem fér?:-)

S rolí Jeníka se popral slovenský tenorista Peter Berger. Zahrát sympatického milovníka je takřka nemožné.:-) Vynikajících tenorů je navíc málo, což je prostě fakt. Peter podal navzdory opakovaným technickým problémům s mikrofonem slušný výkon; jako náležitě sebevědomý, svobodomyslný, zároveň však upřímně milující Jeník nakonec přesvědčil. Jinak bych mu ve chvílích, kdy se své lásce snažil marně vysvětlit čistotu svých úmyslů, přeci tolik nefandil.:-) Ano, normálně jsem se při tom přistihl a takových „přistižení“ byla ten večer celá řada. A také úsměvů. Chvílemi jsem na své okolí působil asi dětinštěji než Vašek.:-) Mařenka Ivany Veberové přesvědčila ještě více, logicky, je to žena.:-) Její zpěv se postupně stával vroucnějším a vroucnějším. Zcela jsem mu propadl. Spolu s výtečně sekundujícími rodiči měla lví podíl na strhující gradaci a tíživém tlaku před závěrečným rozuzlením.

Co dodat? Zmínit se o vynikající Esmeraldě, organických sborech, nádherných krojích nebo poutavých tanečních kreacích? Bylo toho tolik. Pokud snad výše padlo něco o chybách, ponechám si je pro sebe. Vzhledem k přesvědčivosti a síle celku šlo o méně než mušky. Pár technických problémů a zřejmě nefingovaný pád Kecala během jeho závěrečného útěku před rozlíceným davem komický ráz díla vlastně podtrhly. Vím, že jde o klišé, ale kdyby tuto inscenaci viděl Smetana, věřím, že by se náramně bavil a možná i podivoval tomu, jak mocně dokáže jeho ryze národní opera působit přes obrovskou propast času.

24.08.2022	Diskuse (18)	Pekárek hackl@volny.cz