PROGRES 2 - Plzeň, Zach´s Pub, 7.července 2023

Letní nabídka venkovních koncertů v rámci Zach´s Pub dvora se letos jeví velmi štědře, neboť jsem si zde, i přes svou vybíravost, od června do konce prázdnin vyhlédl minimálně pět akcí. A protože jsem červnový koncert GAIA MESIAH byl nucen z blíže neurčených důvodů vypustit, ona řada hudebních setkání pro mne začala až brněnskou art-rockovou legendou PROGRES 2 minulý týden ve čtvrtek. Byl to na tomto místě již můj druhý koncert této kapely z období po vydání jejich dosud poslední nahrávky „Tulák po hvězdách“ (2018). Před čtyřmi roky zde totiž hráli ještě se svým zakládajícím členem Pavlem Pelcem u baskytary, ten však před dvěma lety zemřel ve věku jednasedmdesáti let. Tehdy před pandemií dorazilo o poznání méně lidí, dnes byli prostory vlastně slušně zaplněné (odhadem skoro dvě stovky příchozích) a skvěle naladěná kapela zde přehrála řadu nejzásadnějších songů ze své pětapadesátileté historie. Ano, koncert se rovněž konal v rámci oslavy tohoto výročí.

Abych se přiznal, v rámci nahrávek nepatřím zrovna k zarytým fanouškům PROGRES 2, ale skrze mou minulou koncertní zkušenost jsem byl přesvědčen, že účastí rozhodně nic neskazím, naopak že dostanu vystoupení plné výtečného muzikantství se spoustou neotřelých momentů. Nemýlil jsem se, PROGRES 2 přehráli takřka na třicet skladeb reprezentujících jejich portfolio v rámci celé jeho šíře, včetně skladeb z úplně nejstarší etapy přelomu šedesátých a sedmdesátých let, tehdy prezentované pod názvem PROGRES ORGANISATION. Nechyběly jak songy méně známé, tak repertoár z posledního alba (skladby jako „Tvůj kód“, „Moře“ nebo třeba neposedná „Můra“) a logicky ani ty ze slavné etapy reprezentované časem prověřenými nahrávkami „Dialog s vesmírem“ (1980) či „Třetí kniha džunglí“ (1982). Poslední zmíněné album z roku 1982 je vlastně i mou posluchačsky nejvděčnější nahrávkou od této kapely.

Kytarista Pavel Váně zde v naprosté pohodě zastal i úlohu frontmanskou, kdy odzpíval zřejmě nejvíce skladeb a mezi nimi rovněž i komunikoval s posluchači. Občasně se ujali hlavních vokálů, buď kapelník a bicman Zdeněk Kluka nebo u kláves sedící Roman Dragoun. Souhra všech byla velmi sympatická. Z kapely šla po celých těch 130 minut vystoupení obrovská radost z hraní a pohoda. Kytarista Miloš Morávek se sice fyzicky držel spíše v ústraní, avšak po stránce prezentovaných kytarových partů jeho vyhrávky patřily k stěžejním ozdobám skladeb. To samé můžu říct i o vkladu Romana Dragouna, jehož klávesy se staly již dávno nedílnou součástí zvuku PROGRES 2. Jeho nejsilnější chvilka přišla v rámci nadýchaného AOR hymnu a zřejmě mé úplně nejoblíbenější skladby od této kapely – jmenovitě „Muž, který se podobá odvrácené straně Měsíce“. Tohle je vážně parádní song se signifikantním 80´s feelingem plným pompy.

Zdeněk Kluka pořád drží nejen přesný beat, ale je i přesvědčivým zpěvákem a hráčem na flétnu. Tohle ostatně stvrdil v rámci famózního provedení Pelcovi „Píseň o jablku“, což byl zřejmě jeden z vrcholů akce. Ta byla zakončena řadou několika písní z kultovního alba „Dialog s vesmírem“ (kromě zmíněné ještě „Země 2555“ nebo „Planeta Hieronyma Bosche II“). Vzpomínka na spoluhráče a spoluzakladatele kapely byla stále živá, což bylo poznat ze zaujetí hudebníků i z odezvy všech ten večer přihlížejících. Povedený koncert.

11.07.2023	Diskuse (9)	Stray janpibal@crazydiamond.cz