PRONG - Ruining Lives

80%

Je vcelku zajímavé pozorovat, jakým způsobem se vyvíjí nová tvorba té které kapely v průběhu nějakého delšího časového úseku. Mám za to, že právě trojice newyorských crossoverových desperátů z PRONG píše dnes (díky stylovému zaměření nových skladeb) zcela odlišnou kapitolu, než tomu bylo v devadesátých letech, kdy zaznamenali své největší komerční úspěchy. S alby, jako bylo kupříkladu „Cleansing“, získali pevné místo v encyklopedii metalové hudby a nic na tom nezměnil ani fakt, že již po pár letech vyklízeli pozice. Díky čemuž se o nich dlouho mluvilo pouze jako o kapele spjaté s děním na scéně v průběhu oněch devadesátých let. Dnes je všechno jinak. V současnosti, v době po-comebackové, totiž jejich nové písně zní mnohonásobně rockověji a melodičtěji než kdykoliv předtím. Jejich pověstná strojovost a groove v sobě vždy kloubily vlivy thrash metalu, hardcoru, punku a industrialu, ovšem dnes vše rázem ustupuje mnohem variabilnějším a písňově zajímavějším strukturám. Rovněž hlas jediného zakládajícího člena a šéfa - Tommyho Victora operuje dnes v mnohem širším a zajímavějším záběru. Současní PRONG znějí dnes spíše jako britští KILLING JOKE, než jako metalová kapela, která v minulosti platila za generační a stylové souputníky věcem typu PANTERA, WHITE ZOMBIE nebo BIOHAZARD.

Novým skladbám z alba „Ruining Lives“ nechybí spád, přímočarost, ani pověstný kytarový riffing, ale to nejzásadnější co u nich přibylo, shledávám v jejich melodičnosti. Většina songů totiž graduje do zajímavého refrénu a punkově ležérní vokál hlavního protagonisty je navíc dokáže podat tak, aby nepůsobily monotónně. Myslím, že co pouze naznačila předchozí, rovněž zdařilá deska „Carved Into Stone“, to novinka „Runinig Lives“ plně stvrzuje, přitom to dlouhou dobu s PRONG vypadalo všelijak. Před nějakými deseti lety by jen málokdo čekal, že se dostaví taková forma, jakou tito Američané prožívají právě nyní. Nemálo zdejších skladeb má vyloženě hitové ambice. Ať už jde o strojovou „Absence Of Light“, která záhy přejde do toho nejnadýchanějšího refrénu, jaký si jen na desce PRONG lze představit, nebo o náladotvorné písně jako „Windows Shots“ nebo „Remove, Separate Self“ s lehce industriálními zvuky a decentním oparem psychedelična, vždy shledávám na jejich tvorbě něco, co tam dřív nebylo a co se z minulosti vymyká. Nejdůležitější však je, že všechny tyto songy nepostrádají chytlavé momenty a spád, takže se velmi dobře poslouchají a vzájemně se ve své rozdílnosti doplňují. 

Upoutá i nejrychlejší song „The Book of Change“, od kterého jakoby se zde dalo vypozorovat jisté přitvrzení. Rázem se do popředí dostávají strojové riffy a skladby jako „Self Will Rise Riot“ nebo „Come To Realize“ jsou poněkud blíže tvorbě z devadesátek. Punková zpěvnost však materiálu uchovává zvláštní auru a jistý prvek originality, který byl kdysi dávno patrný třeba na rockovějších albech kanadských inovátorů VOIVOD („Angel Rat“). Schválně řekněte, není tohle všechno (na ještě nedávno dost vydatně odepisovanou partu) vcelku dost pozitivních věcí? Pro mne jde zkrátka o vrchol jejich dlouhé diskografie. PRONG totiž zrají jako víno, takže dnes na poli crossoveru přichází s daleko více odlehčenou, barvitější a zajímavější deskou, než kdykoliv předtím. 

05.05.2014	Diskuse (2)	Stray janpibal@crazydiamond.cz