PRONG - State Of Emergency

70%

Tommy Victor a PRONG jedno jsou. Na tom, kdo se nachází na dvou dalších postech v rámci tříčlenné sestavy, vlastně ani moc nezáleží, podstatné je vědět, že se šéf vždy dokázal obklopit šikovnými hudebníky a udržel groove své formace patřičně živelný. Kapela prožívající svůj vrchol v devadesátých letech si tak může ještě dnes užívat přínosné fungování. Novinka „State Of Emergency“ je sice deskou, která přerušila na poměry PRONG vcelku dlouhou pauzu mezi jednotlivými řadovkami (šest let), ale jinak naplňuje očekávání do ní vkládaná a navazuje s naprosto typickým crossover/thrashem, jakým byla tahle newyorská parta již dlouhodobě vyhlášená.

Novinka je zcela typickou deskou pozdních PRONG, dost možná o něco nařezanější a tvrdší než několik předchozích, vystavěná ne na až tolik melodických momentech, jako spíše na natlakovaném kytarovém zvuku a takřka hardcoreovém pulzu. Skutečnost, že Victor pochází již od osmdesátých let nejen z prostředí metalu, ale také z prostředí pevně spjatého s newyorskou klubovou scénou a hardcore komunitou, je právě ze „State Of Emergency“ sakra znát. Skladby jako „Non Existence“, „Light Turns Black“ nebo „Back (NYC)“ tohle jasně stvrzují.

Nové album začne hodně od podlahy, konkrétně dvojicí skladeb vystavených v tom nejtypičtějším duchu starých dobrých PRONG, sekané a notně zdušené thrashové riffy působí nekompromisně a tak se posluchač dostává do alba hodně rychle a má velkou chuť se na nosič trvale soustředit, zvlášť pak posluchač, který hudbu kapely PRONG a její historii a vývoj dlouhodobě sleduje. Ano, songy „The Descent“ i „State Of Emergency“ jsou důkazem dobré formy, stejně jako posléze i hymna „Obeisance“ se skvělou kytarovou meluzínou, všeobecně natlakovanými riffy a Tommyho vokálním nájezdem na zpěvný refrén.

Mě osobně hodně zaujala asi nejmelodičtější a nejrockovější skladba „Disconnected“, kde se jejich post-punkově laděný výraz hodně podobá KILLING JOKE. Rockovou dravost a voráchlost má v sobě i hymnus „Compliant“, který staví na uřvanějším projevu mířícím k bodrému refrénu a kytarové pestrosti či dokonce abstrakci. Když však desku poslouchám po několikáté a srovnávám jí třeba s milníky minulé dekády, alby jako „Ruining Lives“ nebo „Zero Days“, pak celek působí o něco méně hitově, možná i jednotvárněji. 

Povedenou volbou se nakonec jeví i zařazení coververze „Working Man“ od kanadských legend RUSH, ačkoliv v podání PRONG song působí více spřízněně s BLACK SABBATH. Prostřednictvím této písně se trojici podařilo posílit vlastní rockové cítění, což je mi vlastně sympatické. Přesto je zde znatelné přitvrzení, které celku svým způsobem prospívá, jakoby tím kapela PRONG toužila stále signalizovat – pozor, pořád jsme tady a vy s námi musíte počítat! Za mne povedená deska a pro tuhle kapelu vlastně zcela typická.

23.10.2023	Diskuse (2)	Stray janpibal@crazydiamond.cz