QUEEN - A Day At The Races

80%

Po gigantickém úspěchu „Bohemian Rhapsody“ a celého alba „A Night At The Opera“ QUEEN na nic nečekali a vrhli se na přípravu další desky. Než k ní ale vyšel první singl, strhla na sebe kapela pozornost dalším neobvyklým způsobem – uspořádala jako poděkování svým fanouškům koncert zdarma. Jako ideální prostor pro davy příznivců, které se na koncertě očekávaly, se zdál být londýnský Hyde Park, a myšlenka to byla víc než správná, protože 18. září 1976 na QUEEN a předkapely na legendární londýnskou zelenou plochu dorazilo 150 až 200 000 fanoušků. Tím skupina zřejmě strhla další rekord a tenhle koncert se zapsal mezi nejpamátnější živá vystoupení v historii rockového hnutí.

Znovu ve filmové stopě

Jak uvádí titulek, pro název nového alba QUEEN znovu použili filmové dílo bratří Marxů, tentokrát se inspirací stala komedie z roku 1937 „A Day At The Races“. Skupina ale nezopakovala jen název - celý koncept je velmi podobný „Noci v opeře“. Nová deska například dostala téměř stejný obal, jen s minimální obměnou – opět zobrazoval znak QUEEN (i když to nebyla totožná kresba) a velmi podobným fontem vyvedený titul alba, jediným výraznějším rozdílem obálek je tak černý podklad na „Dostizích“ oproti bílému na „Opeře“. Koncepce „A Day At The Races“ stála rovněž na převážně ambiciózně pojatých skladbách stylizovaných do divadla a opery. Šlo tedy o jasné pokračování „A Night At The Opera“ a Brian May se dokonce vyjádřil v tom smyslu, že jde vlastně o dvě souběžné desky.

Spousta fanoušků QUEEN vám bez zaváhání řekne, že „Dostihy“ jsou stejně kvalitním pokračováním „Opery“, já si ale nemůžu pomoct a tuhle desku slyším jako o dost slabší. Vlastně se můžu ztotožnit s dobovou recenzí z časopisu Sounds, která je citována v biografii „Queen: jak to začalo“ (ze které v tomhle seriálu hodně čerpáme), takže si ji klidně můžeme uvést: „Je to příliš složité, příliš rafinované a příliš závislé na trikové práci, a ne na skutečné inspiraci. I když jsem přesvědčen, že skupina Queen vyprodukovala za posledních několik let mnoho působivé, složité a krásné hudby, za všemi ozdobami musí něco být. Pokud se v názoru na toto album mýlím, omlouvám se za unáhlený úsudek.“ Přesně – kapela opět přinesla porci skvělé, do detailu vyprodukované muziky, tentokrát tomu ale v mnoha okamžicích přeci jen cosi chybělo.

Den na dostizích

První písnička na albu je výtečná. Deska sice začíná trošku zvláštním dvojitým intrem – kytarovou fanfárou a vzápětí druhou rozehrávkou podobného druhu - jenže pak nastupuje „Tie Your Mother Down“, skvělá odpichová rocková záležitost, která nakopává atmosféru na potřebnou úroveň a zvlášť dobře funguje na koncertech. Brian May její základ vymyslel už kdysi během vysokoškolské praxe na ostrově Tenerife, jen si říkal, že až skladbu dokončí, musí poupravit trošku přiblblé poselství z refrénu – motto „svaž svou matku“ ale nakonec v textu zůstalo a písnička, která se stala jakýmsi manifestem mladé generace vymezující se proti svým rodičům, se zapsala do seznamu nejoblíbenějších skladeb QUEEN vůbec.

Podobně vysoko je většinou fanoušků hodnocena i druhá skladba „You Take My Breath Away“, skvostná balada plná citu, která patří mezi Freddieho nejlepší pěvecká čísla vůbec, pro mě je ale za odpichový otevírák posazena trochu neobratně a člověk nemá šanci přepnout se na úplně jinou náladu. Zvláštní – co tak dobře fungovalo na „Opeře“, působí na mě tady na „Dostizích“ trochu klopotně, a ne jen u téhle skladby. Třetí věc je Brianem Mayem zpívaná „Long Away“, celkem bezproblémová skladbička písničkářského charakteru, kde jako bych v refrénu slyšel Michala Tučného a jeho „všichni jsou už v Mexiku“ :) Čtvrtou skladbu „The Millionaire Waltz“ Freddie Mercury věnoval manažerovi Johnu Reidovi a mělo by papírově jít o podobný koncept jako měla „Bohemian Rhapsody“, ale zase – přijde mi, že forma tady převážila obsah, písnička je sice členitá a obsahuje ohromné množství momentů, hudební nápady ale nejsou tak silné a skladba na mě místy působí až kýčovitě. Na tenké hranici umění a kýče se QUEEN pohybovali po většinu své existence, většinou to ale dokázali v pohodě vybalancovat – v „Milionářském valčíku“ podle mě už ale ne. Poslední skladba na první straně alba, „You And I“, je příjemná šlapavá rocková záležitost, která dokazuje, že její autor John Deacon je takový trochu nenápadný skladatel, který ovšem produkuje výborné věci.

K poctě vycházejícímu slunci

Druhá strana začíná fantasticky, jednou z nejlepších skladeb QUEEN vůbec - v „Somebody To Love“ kapela opět jednou rozjíždí své sborové orgie a písnička je tak nabušená výbornými melodiemi a strhující atmosférou, že se uši nemůžou odtrhnout. Famózní záležitost! Vyšla také na prvním singlu k desce, zaznamenala obrovský úspěch a dostalo se jí i klipové podoby, tentokrát řešené jako záběry na kapelu nahrávající ve studiu. Skladbu složil Freddie Mercury, nasměroval ji do gospelu a inspiroval se prý u slavné Arethy Franklin. Následující věc „White Man“ zase úplně mění atmosféru – rytmická struktura nikam nespěchá a soustředí se na ne příliš melodický refrén, celkově mě to ale zase jednou moc nebere. Textově pak jde o Mayův lament nad tragickým osudem původního obyvatelstva Severní Ameriky. Další položka je opět jiná – výrazně melodická, zpěvná „Good Old Fashioned Lover Boy“ plná optimistické nálady, která předchozí trochu ponurou atmosféru příjemně oživuje. A zbývají dva poslední kousky - „Drowse“ se opět blíží písničkářství a znovu mi tak nějak protéká ušima bez výraznějšího efektu, naproti tomu závěrečná „Teo Torriate“ je báječně vystavěná hymna věnovaná japonským fanouškům, kteří na QUEEN vždycky drželi. Refrén v jazyce vycházejícího slunce obyvatelé Honšú a okolí samozřejmě velmi potěšil a skladba v Japonsku dokonce vyšla na singlu. Aby ne!

Ještě před vydáním „A Day At The Races“ QUEEN uspořádali bombastickou promo akci – setkání s novináři na dostihovém závodišti, kde byl jeden ze závodů nazván stejně jako album. Mezi lidmi se deska objevila 10. prosince 1976 a byla opět úspěšná, i když ne tak jako její předchůdkyně. Popis následných turné a nadšených ohlasů by už bylo opakováním stokrát řečeného, zmiňme tedy jenom zajímavost, že se skupina během hraní v Americe v březnu 1977 setkala s inspirátorem desek Groucho Marxem, a těšme se na příští album „News Of The World“. Kapele se totiž opět podařilo excelovat na 100 %.

29.09.2018	Diskuse (0)	DarthArt lubor.lacina@centrum.cz