QUEEN - A Night At The Opera

100%

V létě 1975 QUEEN pilně pracovali na čtvrtém albu. V tu dobu už to byla zkušená, vyhraná kapela, která dovedla k dokonalosti svůj originální rockově-divadelní styl, navíc měla pohromadě ohromné množství skvělých nápadů a teď šlo o to, vytvořit z nich stejně dobrý celek. O tom, že se dílo podařilo, hovoří dnes nejlépe fakt, že hotová deska, která dostala název „A Night At The Opera“, je podstatnou částí fanoušků považována za vůbec nejlepší album QUEEN a dokonce za jednu ze zásadních nahrávek rockové historie.

Bohémská rapsodie

První singl z nové desky vyšel v říjnu 1975 – a byla to bomba, která zatřásla celým hudebním světem. „Bohemian Rhapsody“ je nade vší pochybnost nejslavnější písní QUEEN vůbec a také jednou z nejoriginálnějších skladeb v rockovém světě. Rozehrává ji jemná hra s vokály, pokračuje se baladickou pasáží přecházející do skvostného kytarového sóla, aby vzápětí skladba vybuchla legendárním ohňostrojem vokálů a operních motivů. Pak ještě pokračuje ve tvrdém hard rockovém rytmu a v závěru přechází opět do jemného vokálu a závěrečného gongu. To celé na ploše šesti minut. Celá záležitost nevznikala lehce, nahrát ji trvalo skoro tři týdny, přičemž po většinu té doby prý její autor Freddie Mercury chodil po studiu, hrabal se v poznámkách a neustále do kompletu přidával něco nového – kultovní středová operní pasáž měla být původně jen kratičkou spojovací sekvencí. Ostatní muzikanti prý po celou dobu moc netušili, o co vlastně jde, prostě natočili své party a čekali co z toho nakonec vyleze. Interně prý skladbě říkali „Fred´s Thing“, až při závěrečných dodělávkách jí bylo přiděleno nesmrtelné jméno „Bohemian Rhapsody“.

Manažerovi Johnu Reidovi se ze začátku moc nezdálo, že by takhle složitá kompozice měla jít na singl a snažil se to kapele vymluvit, muzikanti jej však naštěstí rezolutně odmítli. Místo toho nahrávku dali svému příteli disžokeji Kenny Everettovi, aby si ji poslechl, ale zatím nikde nepouštěl – Kenny to slíbil, ale v následujících dvou dnech ji do éteru poslal hned čtrnáctkrát. Skladba okamžitě vyvolala obrovské nadšení, takže když 31. října 1975 singl oficiálně vyšel, začali ho fanoušci skupovat ve velkém – za čtrnáct dní prý šel přes pult sto padesáttisíckrát.

„Bohemian Rhapsody“ ale do historie populární hudby zasáhla ještě v jednom ohledu. Protože se QUEEN kvůli koncertním závazkům nemohli objevit živě v tehdy velmi důležitém televizním pořadu Top Of The Pops, připravili předem ke skladbě krátký film, jiný slovy klip. Zamontovali do něj svou kultovní pózu, kterou použili už na obalu desky „Queen II“, nasnímali další záběry z koncertů i z ateliéru a celé to zabalili do tehdy moderních vizuálních efektů. Říká se, že úspěch tohoto videa vzbudil ohromný zájem o pohyblivé obrázky v muzice a „Bohemka“ prý tak vlastně zažehla kulturu videoklipů, bez níž si hudební svět dnes vůbec nedokážeme představit.

Věnováno...

Ať je ale „Bohemian Rhapsody“ jakkoli dobrá skladba, v rámci celé „Noci v opeře“ je to jen jedna píseň v řadě. Tak moc je tahle deska dobrá. I ona sama drží primát – šlo prý do té doby o nejdražší albovou nahrávku vůbec. Pro název „A Night At The Opera“ se QUEEN inspirovali u svých velkých oblíbenců, filmových tvůrců bratří Marxů, respektive u jejich komedie z roku 1935. Svět album poprvé uslyšel na předpremiéře pro pozvané, došlo tam ale k pořádnému rozruchu. Jeden z přítomných, Norman Sheffield, jinak šéf produkční společnosti Trident, od které QUEEN po dlouhých dohadech právě odešli, totiž nabyl přesvědčení, že sžíravý a ironický text skladby „Death On Two Legs“ je určený právě jemu. Asi to byla pravda, kapela to ale nepřiznala. Stejně z toho ale málem byl soud a Sheffield si údajně vymohl odškodné.

„Death On Two Legs (Dedicated To...)“ je hned úvodní skladba na „Opeře“, a rovnou jedna z nejlepších, co vůbec znám. Z ticha se jako horská bystřina blíží klavírní rozehrávka, přidávají se kytary, siréna, vše zesiluje až k nepříčetnosti – a stop! Rytmus se mění, opět se přidávají nástroje a tentokrát už i zpěv, který jedovatě žaluje na jakéhosi vykuka, který se hrabe jen po penězích a charakter má křivý jako paragraf. Těžko popisovat skladbu, která je tolik barevná a skládá se snad z milionu součástek – snad jen, že v refrénech, kde naplno úřadují dokonalé sbory, jsou QUEEN na vrcholu svých schopností a já jim to žeru i s navijákem.

Noc v opeře

Na druhé místo kapela nasadila úplně odlišnou skladbu – na rozpustilém klavírním motivu postavenou minutovku „Lazing On A Sunday Afternoon“, kde Freddie vyjmenovává, co všechno bude muset přes týden udělat, aby se pak v neděli mohl jen tak povalovat. Celkem nenáročný song, jenže když ho Brian May zakončí zdvojenou kytarovou vyhrávkou, je to zase okamžik par excellence. Stejně jako celá třetí skladba – svobodomyslná a opět naprosto skvělá „I´m In Love With My Car“, kde se tentokrát Roger Taylor vyznává k lásce ke svému autu. QUEEN se k písničce vlastně nechali inspirovat jedním ze svých bedňáků, skladba je ale dokonalým zhmotněním lásky ke všemu, co smrdí benzínem a pro spoustu milovníků rychlých kol se stala nepsanou hymnou. Mezi lidmi se objevila také už před vydáním alba jako B-strana singlu „Bohemian Rhapsody“.

Čtvrtou písničku napsal John Deacon pro svou ženu Veronicu – „You´re My Best Friend“ je textově takové pěkně napsané vyznání lásky a hudebně naprosto výborná záležitost spíše uklidňujícího charakteru. Naproti tomu pátou skladbu s názvem „´39“ lze označit jako písničkářský manifest, kterému dominuje akustická kytara a Mayův hlas vyprávějící svědectví o skupině průzkumníků, kteří odletěli do vesmíru, a když se vrátili, zjistili, že na zemi zatím uplynuly věky. Emočně intenzivní skladba, jedna z mých nejoblíbenějších. Šestá nasazená „Sweet Lady“ je pak tvrdá záležitost postavená na komplikovaných rytmech – Roger Taylor se o ní dokonce vyjádřil, že je to nejtěžší skladba, kterou s QUEEN kdy hrál. Do konce první půlky alba zbývá ještě „Seasise Randezvous“ – krátká veselá záležitost v ragtimovém duchu, kde Mercury a Taylor ve středové pasáži svými hlasy imitují několik dechových nástrojů.

Lidé z tohoto světa

Jestli je první strana desky od začátku do konce nacpaná skvělým materiálem, o druhé půlce platí to samé. Začíná ji Mayův snad životní kousek „The Prophet´s Song“, který je ještě mohutnější než „Bohemian Rhapsody“. Základní motiv Briana údajně napadl ve snu a postupně pak vznikl osmiminutový opus mytologického charakteru, stylizovaný jako svědectví o světové povodni a hlasech velkých proroků. Skladba v prvních minutách exceluje hymnickými melodiemi linoucími se jedna přes druhou, aby ve střední části přešla v kaskádu vokálů, které se tu zdvojují, tam ztrojují přes sebe, prolínají se v různých intenzivních polohách a vytvářejí neuvěřitelně hypnotický labyrint jako ze stavu jiného vědomí. Vzápětí se vracejí hymnické motivy a píseň, která původně nesla pracovní název „People Of The Earth“, plynule přechází v další památný okamžik, neskutečně sugestivní baladu „Love Of My Life“, kterou May rozehrává nejen akustickou kytarou, ale také na strunách harfy. Freddie Mercury zde předvádí jeden z nejemotivnějších vokálů svého života. Opravdová nádhera, opět včetně lahodných sborů, které skladbu povyšují na skutečně umělecké dílo!

Třetí píseň béčka „Good Company“, postavená na Mayově hře na ukulele banjo a dixielandové náladě, po všech těch super-silných číslech logicky musí působit trochu jako výplň, i když je to rovněž velmi dobrá skladba. Jenže po ní následuje výše v článku opěvovaná „Bohemian Rhapsody“, která nutně přebíjí všechno okolo. Celou sbírku pak uzavírá britská hymna „God Save The Queen“ upravená pro kytary, kde se nádherně skví zvuk Mayova nástroje a kterou kapela vlastně používala jako outro i na koncertech.

Královské cesty

Asi je zbytečné říkat, že „Noc v opeře“ dosáhla fenomenálního ohlasu. V rámci QUEEN byla první deskou, která získala platinové ocenění. Singl „Bohemian Rhapsody“ se v Británii držel devět týdnů na špičce žebříčků, dobře se vedlo i druhé malé desce, obsahující Deaconovu věc „You´re My Best Friend“ a Mayovku „´39“. Turné, které začínalo už pár dní před vydáním „Opery“, bylo ještě před vydáním alba vyprodané. Kapele se dařilo všude kam přijela, definitivně si podmanila Ameriku, na následujících koncertech v Japonsku prý dokonce musela občas hrát i dvakrát za den. Dokonce si reputaci napravili i australští fanoušci, kteří tentokrát QUEEN přijali skvěle a vymazali tak příkoří, která kapela u protinožců zažila minule. Svět se zdál být naprosto skvělý a QUEEN se opájeli úspěchem!

22.09.2018	Diskuse (9)	DarthArt lubor.lacina@centrum.cz