QUEEN - News Of The World
Když v létě 1977 QUEEN znovu nastupovali do studia, aby tam stvořili své už šesté studiové album „News Of The World“, nacházel se hudební svět v neobvyklé situaci. Anglií se právě proháněla vlna šílenství jménem SEX PISTOLS, která zažehnula mohutný protest proti establishmentu a mimo jiné také proti dosavadnímu pojetí rockové hudby. Nejsem si jist, jestli tohle dění nějak zasáhlo členy QUEEN, každopádně však nové album, které vznikalo „jen“ dva a půl měsíce mezi červencem a zářím 1977, bylo jiné. Kapela opustila sevřený divadelní koncept, se kterým tak excelovala na „Noci v opeře“ a vrátila se k osvědčenému systému vyzkoušenému na třetí desce „Sheer Heart Attack“ – k souboru písniček, kde každá byla jiná, ale dohromady to skvěle fungovalo. Skupina se svých dokonale zvládnutých art rockových postupů však nevzdala, nasazovala je teď ale střídměji a o to silněji možná na nové desce takhle koncipované písničky zafungovaly. QUEEN ale byli už natolik ostřílení muzikanti, že mohli skládat v téměř jakémkoli stylu, takže na albu najdeme fláky laděné do hlasitého hard rocku, intimního blues nebo pouličního písničkářství. Sečteno, podtrženo – podle mého názoru je „News Of The World“ vedle „A Night At The Opera“ a mnohem pozdějšího „Innuenda“ jednou ze tří vůbec nejlepších nahrávek QUEEN.
Písně šampiónů
První, co na „News Of The World“ okamžitě udeří do očí, je obal. Zatímco covery dosavadních desek víceméně korespondovaly s hudebním obsahem, tentokrát to bylo úplně jinak. Kdesi na americkém turné se Rogeru Taylorovi dostalo do ruky číslo sci-fi časopisu Astounding Science Fiction, kde byl na první stránce vyobrazen obří robot držící v umělé tlapě mrtvou lidskou postavu. Bubeníkovi se motiv natolik zalíbil, že kapela vyhledala autora obrázku Franka Kellyho Frease a přesvědčila jej, aby svoji kresbu uzpůsobil pro šestou desku QUEEN. Na „News Of The World“ tak onen umělý obr drží v ruce mrtvého nebo spícího Briana Maye a Freddieho Mercuryho, zatímco John Deacon a Roger Taylor padají kamsi do hlubiny. Vznikla i další kresba, kde se netvor sápe do zdemolované koncertní haly plné zděšeného davu a oba tyhle motivy se prostřídaly na obalech alba i singlů QUEEN. Zvláštní na tom je, že na robotické nebo vědeckofantastické téma v žádné ze skladeb ani slovem nenarazíte.
První singl s obří robotí hlavou se na pultech objevil 7. října 1977 a obě skladby z něj se staly naprostými hity. Tenhle statut si udržely až dodnes – „We Are The Champions“ i „We Will Rock You“ se dodnes hrají snad na každém sportovním utkání, jehož atmosféra je posilována muzikou, skladby byly nesčetněkrát předělány jinými umělci a patrně není na světě fanouška hudby, kterému by jejich melodie nic neříkaly. K oběma věcem QUEEN natočili videoklip – „We Will Rock You“ pojali jako živé hraní na zasněžené zahradě Rogera Taylora, „We Are The Champions“ byl simulovaný koncert, na který si kapela do jednoho londýnského divadla sezvala členy svého fanklubu.
Roztáhni křídla
Dne 19. října 1977 QUEEN na tradičním velkolepém večírku médiím představili celou novou desku, o devět dní později se pak dostala do rukou veřejnosti. Samozřejmě na ní nesměly chybět obě singlové skladby, trochu překvapivě umístěné hned na začátku alba. Vydupávaný rytmus a stadiónový refrén „We Will Rock You“ ovšem na rozjetí atmosféry funguje naprosto perfektně, posluchač se okamžitě dostane do rytmu a je vtažen do děje. QUEEN navíc napsali ještě druhou verzi skladby, rychlý kytarový nářez sypající od začátku do konce, se kterým efektně otevírali koncerty. Druhá „We Are The Champions“, postavená na gradované atmosféře a heroickém refrénu, je tak notoricky známá, že k ní asi nemusíme dodávat nic víc, přejděme tedy hned ke třetí skladbě „Sheer Heart Attack“, kterou napsal Roger Taylor už pro album stejného jména, do zdárného konce ji ale dovedl až na „News Of The World“. Hudebně jde o nespoutaný hard rock plný kytar, vířících bubnů a hluku, možná jde dokonce o nejtvrdší skladbu QUEEN vůbec, zajímavé je také to, že ve studiu skoro všechny nástroje do skladby nahrál Taylor sám (pomohl mu jen May s nějakými kytarovými efekty). Další „All Dead, All Dead“ patří mezi mé nejoblíbenější vůbec – melancholická intimní skladbička plná smutných vokálů a hladivého zvuku. Pojednává o ztracené lásce, autor Brian May se k ní ale inspiroval vzpomínkou na úmrtí domácího mazlíčka z dětství.
Opravdu dobrá píseň, ovšem ta následující – „Spread Your Wings“ – je ještě lepší! Jedna z nejpovedenějších melodických skladeb v historii QUEEN pochází od Johna Deacona a jak je u něj obvyklé, opět jde spíš o klidný kousek, nacpaný naprosto skvělým hudebním materiálem. Textově pojednává o jakémsi nešťastném chlapci, který se dře jako uklízeč v baru a sní o lepším životě. Byl k ní pořízen i videoklip, sestavený stejně jako „We Will Rock You“ ze záběrů natočených v Taylorově zasněžené zahradě. May si prý pro tu příležitost nechal vyrobit napodobeninu své legendární kytary, aby v mrazivém vzduchu nepřišla k úhoně. Před koncem kapitolky ale nesmíme zapomenout ještě na poslední skladbu na straně A, song „Fight From The Inside“, který si opět jeho autor Roger Taylor nahrál a nazpíval prakticky sám, a který je postaven na výrazně rytmické struktuře.
Jednou dole, jednou nahoře
Druhá strana alba začíná pěkně zhusta – Freddieho „Get Down, Make Love“ sálá sexuálním napětím a v každé vteřině se její dusná atmosféra víc a víc blíží výbuchu nekontrolovatelného chtíče. Ve střední pasáži navíc QUEEN do skladby nacpali hromadu psychedelických efektů, které vykouzlil May ze své kytary a nějakých pedálů či krabiček. Fascinující, ale náročnou skladbu střídá odpočinková „Sleeping On The Sidewalk“, manifest pouličního muzikanta, který jednou hraje na chodníku a druhý den je obklopen luxusem, ve finále je ale pro něj důležitá jenom ta muzika. Skladba je fantasticky uvolněná, snad proto, že prý byla ve studiu zaznamenána spontánně, bez vědomí kapely, která si ji tehdy teprve zkoušela. I další kousek „Who Needs You“ je svobodomyslná a skvěle šlapající záležitost, takže na předposlední pozici QUEEN mohli zařadit zase něco náročnějšího – šestiminutový opus „It´s Late“, který Brian May napsal jako tříaktovou skladbu v duchu starších vrstevnatých kompozic. Zvláště střední pasáž, kde kytary řežou skoro až metalově a Freddieho hlas je hnán do krajnosti, se jen tak nezapomene. A stejné superlativy musím použít i pro závěrečné „My Melancholy Blues“, které celé album zakončuje neuvěřitelně sugestivní Mercuryho hlasovou a klavírní jízdou a končí v překrásném fade outu.
Triumfální jízda
S albem „News Of The World“ QUEEN potvrdili statut mega-úspěšné kapely – deska se výborně prodávala a třeba v Americe byla čtyřikrát platinová. Samozřejmostí byly i skvěle navštěvované koncerty, na kterých si kapela opět dala záležet – v rámci promo-kampaně například po bruselských ulicích jezdily náklaďáky s velkými roboty a řvoucí muzikou valící se z reproduktorů. Na druhou stranu ale lze říct, že se pomalu uzavírala první, hard a art rocková etapa QUEEN. Předtím než se ale kapela vydala cestou směrem k mainstreamovější a líbivější muzice, natočila ještě ve starém stylu skvělé album „Jazz“. A u toho se zastavíme příště!
| 06.10.2018 | Diskuse (0) | DarthArt lubor.lacina@centrum.cz |
 |
