QUEENS OF THE STONE AGE - In Times New Roman...

80%

Novinkou „In Times New Roman…“ jakoby se QUEENS OF THE STONE AGE snažili zbavit kytarovým popem načichlého pozlátka získávaného v průběhu minulých dvou albových etap, spolu s tímhle se bohužel kamsi dozadu přesouvá i náklonost k chytlavějším vypalovačkám. Jejich typický zastřený zvuk však písním udržuje onen skladatelský génius loci, takže i když se k jádru letošního materiálu budete prokousávat obtížněji, přes ty hromádky zvukových detailů a špinavějících se aranží vlastně získáte dojem setkání se zcela typickým albem této kapely. Uf... není to moc složitě řečeno?

Novinka rozhodně není deskou velkých hymen, ani albem, které by prezentovalo jejich styl v celé šíři, tak jak jsme kapelu poznávali v průběhu cesty trvající čtvrtstoletí a užívali si její konzistentnost. Naopak mě přijde, jakoby se Josh Homme a jeho kompanie dnes toužila především kamsi vracet a čerpat zrovna z méně vyzývavé hmoty vlastní minulosti. Album působí vcelku zatvrzelým dojmem a ten stoner rock, se kterým Královny nyní zachází, má parametry třeba takové psychotické seance, jakou ve své době byla posluchačsky vyčerpávající a dusná deska „Era Vulgaris“.

Máme co do činění s nejhůře prostupným materiálem od dob jejich návratu v roce 2013. Po lehkosti a barevnosti desek „…Like Clockwork“ a „Villains“ je to rozhodně obrat. Jakoby další vývoj směrem k všeobecné posluchačské vstřícnosti dnes nebyl žádán a hlavním cílem bylo především zatuhlé semknuté album, kterým kapela posluchače ujistí, že to hrají právě ti staří dobří QUEENS OF THE STONE AGE. Josh Homme, od časů „Era Vulgaris“ ubíjen nejrůznějšími zdravotními komplikacemi, vždy úspěšně vzdoroval nudě a otřepanosti, a záhy s comebackem v roce 2013 dostal svou kapelu k vrcholkům, kde se ta jen stěží kdy předtím nacházela. Když jsme po mistrovském díle „…Like Clockwork“ dostali tanečně střiženou nahrávku „Villains“, u mnohým tahle věc vzbudila spíše nejistotu. A snad právě proto se na „In Times New Roman…“ kapela drží hutnějšího nastavení a vzdala se vývoje k rozjařenosti a klouzání po naleštěných parketách tanečních sálů na kalifornské periférii padesátých let 20.století.

Směs omračujícího feelingu a atmosféry „…Like Clockwork“ s obtížněji uchopitelnými groovy alba „Era Vulgaris“ budiž základem nového díla plného nenápadných detailů. Právě ty jste schopni objevovat až v delším časovém horizontu, ať už jde o nejrůznější kytarové zvuky, špinavě působící aranže, polyrytmické úseky, či Hommeovy postraní vzdechy a nejrůznější vokální úpění. Mnohovrstevnaté efekty jakoby se vám pozvolna zarývaly pod kůži, což rovněž oddaluje kýžený moment, během kterého budete moci říci, že jste skladbám již přišli na kloub. Některé songy působí poměrně stroze, jiné jakoby koketovaly se symfo-orchestrací ne nepodobnou filmovému prostředí. Každopádně právě otvírák „Obscendery“ v sobě vlastní psychedelické fragmenty (včetně právě sekvence smyčců a exotických zvuků) zvoucí vás na výlet ze skromné garáže na předměstí až někam do vzdáleného orientu. Rockec „Paper Machete“ patří k nejpřímočařejším garážovým vypalovačkám novinky a může se brzy zařadit vedle nosných hymen, jaké provází tvorbu Královen snad již od druhé desky „Rated R“. Tahle rovně pojatá rock´n´rollová hymna zkrátka jede start cíl, tu a tam dozdobena kvílivě vysokými zvuky kytar.

Určitou zasněnost a paralýzu dobře známých ukolébavek má v sobě trojka „Negative Space“, song, který se představil bytelnými riffy, avšak i kouzelně plynulou atmosférou dokreslovanou bluesově nastavenými kytarovými tóny. Během „Time and Place“, začínající dementně načasovaným metronomovým rytmem, si připadáte jakoby jste se chvíli poté, co by vás někdo bouchnul po hlavě obří mechovou palicí, snažili o plynulou chůzi. Je fakt, že jednotlivé vrstvy songu vyznávají trochu jiný rytmický sled, jakmile se však na sobě seskládají, dojde ke kouzelnému časovému prolnutí všech a vy rázem sledujete úžasně seštelovaný organismus. Jde o píseň, při jejímž poslechu se sami musíte ujišťovat, že jste ještě úplně nezešíleli. Vše navíc jede v oparu halucinací a nabízí krásně pestré výjevy. Atmosféru starých předválečných grotesek z prostředí Divokého západu má v sobě „Made To Parade“. Tuhle rozvláčnělou věc považuji za asi nejméně nápadnou položku alba. Následná „Carnavoyeur“ je sice ze stejného ranku, avšak má v sobě více gradace a využívá nosného Hommeova nápěvu, díky kterému je zapamatovatelnější. Rozjuchaný rock´n´roll „What The Peephole Say“ není na novince až tak upřednostňovanou skladbou, jako tomu bylo kdysi v případě „My God Is The Sun“.

Krásným způsobem vyšinutá „Sicily“ podprahově vibruje skrze snovou atmosféru a je právě tou skladbou, která využívá orchestraci a aranže dodávající jí na velkoleposti a filmovějším espritu. Zpěvněji pojatá zvlášnost „Emotion Sickness“ vlastně asi nejlépe naplňuje potenciál hitové rockové písně. Nechybí jí retro patina poloviny 20.století a vlastní chytlavé momenty. Je navíc dostatečně přímočará, aby se v ní jen málokdo ztrácel. Pozice singlu se v jejím případě nedivím. Plouživá devítiminutovka „Straight Jacket Fitting“ může představovat velkolepou overturu a sjednocení všech vlastností hudby současných QOTSA do jednoho paklu. Pakliže tomu tak je, definujeme stále hravost, touhu po bizarním vyznění, náklonost k rock´n´rollu, ale také jistou ospalost probleskující zde skrze pomalejší houpavý naturel. Je poznat, že Josh Homme neriskoval a držel se prověřeného, dokonce bych řekl, že vsadil na materiál hloubavější, s pomalejším růstem. Udržel v rámci své kapely dost možná nejvyladěnější sestavu sedmadvacetileté existence. S kytaristou Troyem Van Leeuwenem, skvělým Deanem Fertitou, u kytar a kláves zodpovědným za nejednu skladatelskou perličku, spolehlivým basákem Michaelem Shumanem a velmi přesvědčivým Jonem Theodorem u bicích. „In Times New Roman…“ je deskou od zasloužilé, letité a svojsky se vyjadřující rockové kapely, která zas až tolik netouží někoho překvapovat, zvlášť pak rozhodně ne sebe. Nahrávka je stále dostatečně dobrá, aby kapela platila za živoucí legendu alternativní scény.

06.07.2023	Diskuse (5)	Stray janpibal@crazydiamond.cz