QUEENSRŸCHE - Digital Noise Alliance

60%

Když v rámci této, v minulosti vlivné a hardrockovými fajnšmekry uznávané, kapely zůstane pouze čtvrtý a pátý nejdůležitější člen z klasické pětičlenné sestavy, nevěstí to z dlouhodobého pohledu nic dobrého. Byť první krůčky nové etapy Michaela Wiltona a Eddieho Jacksona pod logem QUEENSRŸCHE vlastně nepůsobily pro běžného evropského fanouška heavy metalu úplně marně, celkově bylo znát, že se nová tvorba stala spíše takovou retro-metalovou antitezí dřívějších alternativních choutek nenáviděného Geoffa Tatea. Do sestavy se jim navíc podařilo zlanařit kvalitní hudebníky. Dalo by se říci, potud dobrý. Nemůžu se však zbavit dojmu, že něco těm novým QUEENSRŸCHE prostě chybí. Jistá osobitost, která tam v osmdesátých a devadesátých letech byla a dnes jí tam nemůžu ani za boha nalézt.

Ruku na srdce, rozkol uvnitř QUEENSRŸCHE v zlomovém roce 2011 a vyhazov jejich dlouholetého zpěváka Geoffa Tatea nakonec ani jedné straně neprospěl. Pozdější Tateovy aktivity se jevily při nejlepším průměrně a setrvalé jádro postupně se čím dál více drolící kapely sice zprvu dodalo nějaké to nadějné album, ale dnes po dekádě fungování se zpěvákem Toddem LaTorrem můžu pouze konstatovat, že naděje na velké zážitky dokonale vyhasly. V zmíněném novém pěvci však problém nevězí. Kontext úpadku je podstatně hlubší a táhne se od druhé poloviny devadesátých let, kdy se hudba QUEENSRŸCHE pro změnu měnila až příliš a ne vždy správným směrem. Odpovědí na tyhle manévry je současná konzervativnost.

Dnes jsou QUEENSRŸCHE prakticky rutinní, uniformovanou, melodickou Hard N´Heavy skvadrou, jejíž současnost nemá vlastně nic moc společného s historickými milníky jejich diskografie. Doba nedávná, kdy se po nevýrazné desce „The Verdict“ očekávalo, jak rychle se seattleský band propadne až do úrovně provinčních „power“ kapel hrajících na všech těch Wackenech v pozdně odpoledních časech a samostatně v malých klubech pro desítky či nižší stovky fans, už je vlastně také pár let za námi. Že se z QUEENSRŸCHE postupně stala vcelku nezajímavá melody-metalová kapela, zaměnitelná s řadou neosobitých béček, co chtějí znít podobně jako FATES WARNING, je zkrátka realita. Novinka „Digital Noise Alliance“ tuto domněnku pouze potvrzuje.

Nejde tak ani o muzikantskou kvalitu hudebníků, kteří dnes dlí na místech dříve nesmazatelně spjatých s trojicí Geoff Tate – Chris DeGarmo – Scott Rockenfield, ale spíše o jejich skladatelský potenciál a schopnost specifického přístupu, jenž kdysi dávno dělal z QUEENSRŸCHE svébytné a vůdčí těleso. Jasně, Casey Grillo má za sebou dlouholeté působení u KAMELOT a v době nástupu k Wiltonovcům byl považován za spolehlivého žoldáka, co práci odvede a do ničeho moc zasahovat nebude. Staro-nový kytarista Mike Stone byl vždy kapele tak nějak po ruce, schopen naskočit v okamžiku, kdy to bude nutné. Ani jeden z nich však přidanou hodnotu zvuku seattleských nevtiskl. Čím dál větší příklon k hutnější metalové formě v časech LaTorreovských může dost možná udržovat spokojenost u někoho, kdo poslouchá kapely typu ALMANAC, ale rozhodně ne obdivovatele cesty kanadských RUSH. Na můj vkus zkrátka Wiltonovci až příliš křečovitě lpějí na metalové formě svých nových děl a straní se jakéhokoliv ozvláštnění či úkroku jen trochu progresivnějším směrem.

Z mého pohledu by jim prospěla právě civilnější rocková forma, která představuje spíše opak onoho tak trochu pompézního a trochu úplně neškodného metalu, za jakým dnes kapela stojí. Z letošní sbírky, která působí více méně vyrovnaně, se trochu vyjímá přímočará chytlavost písně „Chapters“ stojící především na nápadném refrénu, či podobně vábivá „Lost in Sorrow“, která přidává důstojnější ráz, jenž je na hony vzdálený běžnému singlovému pojetí. Nejdramatičtějším kusem se jeví asi „Behind The Walls“ s gradací v mnohohlasném chóru, naproti tomu uvolnění přichází s poměrně kýčovitým ploužákem „Forrest“. Co mě na této jinak vcelku jednolité nahrávce zarazilo, byl smysl bonusového zveřejnění předělávky notoricky známého hitu „Rebel Yell“ od Billyho Idola, který zde působí natolik univerzálně, že mám dokonce pochybnosti, zdali jej nahráli skuteční QUEENSRŸCHE a ne nějaký ke všemu svolný Coverband sídlící v nějaké americké Horní Dolní. V rámci této kapely nyní dochází k věcem, které by dříve nebyly myslitené. A tak dodávám, bohužel.

28.10.2022	Diskuse (4)	Stray janpibal@crazydiamond.cz